Haf! :-) Teda spíš “ňaf!”, vzhledem k rozměrům “agresora”, ale nebudeme lpět na drobnostech, ne? Jak někteří víte (a ostatní se právě dočítáte), byli jsme s Arčim minulou středu na tříhodinové nalejvárně zvané “tréning přirozené komunikace” u Marka Beneše (alias SkvělýPes.cz). Proč? Inu – shiba inu. Arčidlo je pes v nejlepších letech a díky “zdravé a přirozené shibí dominanci” je setkání s některými úhlavními kamarády celkem stresující zážitek – zejména pro mě. Marek slibuje, že naučí novým kouskům každého psa, tak jsme to zkusili. Pravda, největší díl tréninku jsem dostal já – proč si to nepřiznat, nejsem žádný zkušený kynolog a ještě tak 20 let nebudu – ale o tom se rozepíšu jindy. Vraťme se k čivavě. K čivavákovi…
Bylo, nebylo… V neděli večer, 5 dní po tréninku u Marka, procházíme podvečerním parkem. Arči spokojeně očuchává stromky, kandelábry i okolo postávající prostitutky, zkrátka klasika a jaro. Když tu náhle vlahý podvečer pročísne řev, za který by se nemusel stydět ani Kerberos, násilím donucený sledovat live koncert Heleny Vondráčkové. Pátrám po vlkodlakovi a kde nic, tu nic. Teprve při podrobnějším průzkumu terénu zahlédnu zuřivě vlající ocásek neskutečně rychlé čivavy. Čivaváka. Ten křeček, pardon, “pes” se rozhodl odejít ze světa velmi hlasitě a velmi rychle – skokem na shibu. V duchu už počítám, kolik asi taková malá večeře pro shibu může stát (má to rodokmen, ale zase 3 kila, tak to se snad do platu vejdu), když mi dojde, že Arči stojí celkem klidně s prověšeným vodítkem a onu myš sleduje se shovívavostí, kterou bych očekával spíš u mistra Zenu než u japonského loveckého psa. Neskutečné!
Malý agresor tak po chvíli ztrácí zájem, podpořen tichým, ale důrazným, vyceněním Arčiho chrupu vzor “Čelisti 2”, a jen tak lehce obíhá stále velmi klidnou shibu (já jsem v šoku, pochopitelně). Bavíme se tedy s paničkou toho přerostlého morčete a sledujeme, kterak se kluci očuchávají a následně ostentativně ignorují. Krása, tenhle způsob venčení zdá se mi býti velmi šťastným.
Zhrzené sebevědomí ale čivavákovi, který asi dokázal zahnat na strom i dogu, o listonoši nemluvě, nedovolí se vzdát tak lehce. Vyzkoušel tedy nejtěžší kalibr – došel před Arčiho, zastavil se tak 30cm před ním, zvedl nožku a podepsal se na chodník. Drzoun jeden! V klidu poodešel o kousek dál a sledoval vývoj situace – já taky, tohle nechat bez odpovědi, to si u psa nedovedu představit. No, Marku, měl jsi pravdu – mám skvělého psa. Arči rozvážně došel k podpisu, přečetl si jej, pak poodešel o kousek dál a zcela přesně, s rozmyslem a naprosto klidně zvedl tlapku a “podepsal” čivaváka…
A tím bych tento krátký příběh uzavřel. Jasně, dalo se to napsat jednou větou, ale takhle ta pointa jistě vynikla lépe :-) Jo, mám skvělého psa a těším se z každé procházky – smích prodlužuje život :-D
Super fotka! :-)) Už se těším na venčení s Arčim, když teď vyznává ten zen budhismus. Chichi…
Super článeček Martine! Pozdrav a podrbej za mě skvělého Arčiho, pejska s nadhledem. Asi to okoukal od Rubínka. ;)
Luxusní! :o)) Jako majitelka něčeho podobného té drahé večeři jsem se od srdce nasmála ale i pobrečela nad našimi výchovnými neúspěchy.. Takového japonského kamaráda potřebujeme jako sůl, nebo jednou jako večeře fakt skončíme!
Přejeme hodně prima procházek :o)
Ano, tez mam nervniho civavaka, ktery utoci na jakehokoli psa ci fenu jakekoli velikosti jinou civavou zacinajic, az po dogu konce. Bohuzel je to strachy. Z toho duvodu nemuze chodit bez voditka, byt jinak posloucha a na zavolani pribehne.
Ma tri kamarady, na ktery si zkusil vystartovat, a kdyz zjistil, ze je to nechava chladnymi, je jiz velkoryse ignoruje a je po agresi.
Jeste ke vsemu nema zuby, jelikoz je z mnozirny, kde byl tyrany, mel zlomenou celist (nejspis od zkopani), diky niz prisel o kus jazyka a zuby.
A ted si predstavte muj des, kdyz se hrdinne s vycenenymi dasnemi a desnym revem, zene na vetsiho psa bez rozmyslu a spetky pudu sebezachovy. V tu chvili prerikavam i motlitby, o kterych nemam tuseni, ze je znam, jen aby ten druhy pes byl klidne rozvazne povahy a nad ustekanou utocici civavou ohrnul pohrdlive nos.
Tento článoček som si prečítala s veľkou chuťou a s úsmevom aspoň 5x. A čoraz viac sa teším na blížiacu sa prechádzku s Markom Benešom. Mám len jednu dilemu – na ktorej našej shibe začať? :-)