V roce 1993 vydali moji oblíbenci album „Drby 5 – aneb úkoly první pětidrbky jsme splnili úspěšně“, které obsahuje i tuto písničku. Nedaří se mi MC předělat na MP3, tak jsem text alespoň přepsal, na internetu jej dosud nenajdete (ani se nedivím…). Je to stále velmi, ale velmi, aktuální text, který by neměl upadnout v zapomnění… Takže zde je 19 let „starý“ song:
Už budeme ticho – Peterka a spol.
A je tu konec, raz-dva-tři,
písnička, co sem nepatří, tu zní.
Jak to bývá.
Ušli jsme dalších tisíc mil,
zejtra sehrajem další díl,
snad se na nás Pánbůh nedívá.
Už jsme si zvykli, je to fajn,
každej než Ábel víc je Kain…
no a? nám to stačí.
Na srdce z lásky, já a ty,
lepíme flastry, záplaty,
každý si rád zapytlačí…
Ref1: když člověk může brát,
tak svou šanci nepustí,
i my se půjdem rvát,
von nám Pánbůh odpustí.
Žijeme v době „made in Klaus“,
pronajmem dceru, ženu, haus,
ať nám v měšci cinká…
Máme strach projít ulicí
a kradou tu i četníci,
cikáni už od malinka.
Celej svět máme na hrbu,
žvaníme o něm u krbů,
soudíme vše tvrdě a zpříma.
Pak postavíme Temelín,
stříkáme freon do kudrlin,
nic nás nezajímá.
Ref2: když člověk může brát,
tak svou šanci nepustí,
i my se půjdem rvát,
snad nám Pánbůh odpustí.
Cestou nás drtí reklamy,
tak píchnem nožem do rány,
ať jenom jsme hodně zdraví.
Už víme, že popsaný tramvaje,
nejezdí přímo do ráje,
že občas taky někde staví.
Žijem své týdny o překot,
kašlem na vztahy, na život,
vždyť máme tak málo času.
Však už můžem být každý za sebe,
můžem do pekla i do nebe,
stačí si jen vybrat trasu…
Ref1:
Ref2:
