Pondělí 16. ledna? Jo, pátek 13. na steroidech…

Jsem člověk uvažující spíše racionálně, na pověry a báchorky nevěřím a nějaký ten pátek třináctého mě nevytrhne, to mnozí víte. Také je pravda, že patrně nebudu rozbíjet zrcadlo černou kočkou, ale to je způsobeno spíše mou láskou k zrcadlům zvířatům, než nějakou pověrčivostí. Ale vědecky doložený nejdepresivnější den v roce – Blue Monday – to už je něco jiného, to nemůžu ignorovat ani já. Teda rád bych, ale bohužel toto chmurné pondělí (16.1.2012) se rozhodlo neignorovat mě… Inu, do všeho jdu naplno, takže když mám dostat po tlamě, tak se vší parádou. Jdeme na to! (stručně, nebojte)

Ještě v neděli to vypadalo na celkem poklidné pondělí, zakončené příjemnou zábavou. Plán zněl jasně – v neděli odevzdat jednu tiskovku, ráno počkat na řemeslníky (výměna vodoměru), vyvenčit, skočit na pracovní schůzku a večer hurá na bowling. Takhle nadějně to vypadalo ještě asi minutu po půlnoci… Pak ale zasáhlo Blue Monday a už to jelo.

Poslední úpravy textu tiskových zpráv si vždycky vychutnávám – uložím si pracovní verzi textu, naleju víno, a pak v klidu přesouvám slova a ladím vyznění každé věty, úžasný relax. Zmiňovanou minutu po půlnoci jsem skončil s vybroušeným textem a navyklým hmatem ctrl+s svůj výtvor uložil a vypnul Word. No jo, když ale na klávesnici jsou “s” a “w” tak blízko… (Ano, pondělí je tady, místo uložení jsem automaticky potvrdil zavření beze změn). Márty vs. Pondělí – 0:1. Těžko bych hledal sílu na nové kolo úprav, takže rychle vyvenčit a ráno si přivstanu a upravím text za čerstva. No jo, ale ráno mají přijít řemeslníci – kdykoliv mezi 8-12 – to musím vstát s předstihem, abych mohl vyvenčit a stihnout úpravy než přijdou. OK, dáme budík na 5:00, to je v pohodě.

V půl jedné padám do postele. Obvykle usnu dřív, než dopadnu, ale tentokrát musím počítat do tří, než se mi podaří zabrat. Já vím, není to moc, někdy počítám i do půl čtvrtý… Márty vs. Pondělí 0:2. Dvě hodiny spánku musej stačit.

Peripetie své ranní exhumace jsem už popisoval kdysi, tentokrát se odehrávala v podobném duchu, ale už jsem si zvykl. Nicméně článek se podařilo upravit i odeslat “zavčas” a já začal propadat optimismu. Márty vs. Pondělí 1:2. Východ slunce jsem přivítal s Arčim v parku, nikde nikdo, krása – Arči lovil míček, já za ním lítal s energií, která rozhodně neodpovídala délce spánku. Pohoda. Dokonce tu ležel i sníh! Chvilku, v zápětí jsem na jeho místě ležel já… Jedinej metr čtverečný sněhu v Praze a jak ta mrcha klouže – po krátké variaci na “lapneme si Jánošíka” křížené s Labutím jezerem jsem si v praxi ověřil, že: 1) fyzikální zákony fungují, 2) gravitace je mrcha, 3) na kokosáku ani na sněhu nezabrzdíš. Výsledek? Naražená zadek, ruka ve stavu “obrna hadr” a moje kalhoty by odmítla i Armáda spásy… Jdem domů, Márty vs. Pondělí 1:4 (jo, tohle bylo za dva body).

No nic, počkám na řemeslníky a pak vyrazím na schůzku a na nákup nových džínů – tyhle do večera neuschnou a dvoje rezervní mám v pračce (Márty vs. Pondělí 1:5). Kolem desáté mi začíná “padat hlava”, dávám si třetí kafe. V jedenáct začínám být nervózní (páté kafe), v poledne po řemeslnících ani vidu, ani slechu (sedmé kafe). Čilý jako rybička v papiňáku volám klukům pracovitým “kde jako jsou” a dozvídám se, že dorazí někdy po druhé. Argument, že jsem jasně říkal, že budu doma do dvou, nepadá na úrodnou půdu. Pán slyšel od dvou. Márty vs. Pondělí 1:6.

A jedeme dále – schůzka s klientem nad finálním návrhem článku. Super, to je na půl hodiny, to ještě stihnu dneska napsat. Po třech hodinách odcházím s hlavou jako pátrací balón – zdrojem mých informací byl hlavní programátor, vysoce hrdý na svou práci (má proč, projekt je úžasný!), který na vše odpovídal stylem “no, nejdřív se Země ochladila a pak přišli dinosauři”. Ano, je dobré mít nějaký ten “background”, ale všeho moc škodí. Výsledek? Každých 10 minut vysvětlování zhustím do jedné věty v článku. Polovinu jich pak vymažu. Márty vs. Pondělí… No, tohle je remíza.

Vzhůru na nákup (cestou mi padá hlava, dáme kafe číslo osm). Cestou mi volá kamarádka, jestli bych nemohl v sedm odtancovat kus vystoupení, odpadli jí tanečníci. Nic extra, jen nějakou tu Voltu (minuta padesát, 12 zvedaček) a něco pomalého. Inu, na tréninku jsem už “párkrát” nebyl, ale když je to kamarádka… Souhlasím a už předem tiše trpím. Nákup překvapivě proběhl skvěle – má velikost (něco mezi kulturistou z Dachau a věšákem na šaty) byla k dispozici v několika exemplářích. Tlačí mě čas, tak rychle platím a mizím. Úspěch! (Márty vs. Pondělí 2:6). Doma zjišťuji, že jeden ze dvou zakoupených kousků klamal tělem a je o 4 čísla větší, než uváděla etiketa. Nicméně – kalhoty mi padnou, jen trochu škrtí pod krkem. Márty vs. Pondělí 2:7.

Vyvenčit a tancovat! (kafe už nebudu riskovat, dávám RedBull). K místu vystoupení se blížím krokem, za který by se nemusel stydět ani Jeoffrey de Peyrac (Angelika, vzpomínáte?). Ale co, dva-tři tance zvládnu, pak si půjdu odpočinout na bowling. Jsem nacpán do kostýmu a představen své partnerce – dívka drobná, milá, to bude fajn. Zde si dovolím drobnou odbočku – u zvedaček ve Voltě jde o zvednutí partnerky do vzduchu, přenesení o 180˚ a postavení na zem. Základem je, aby slečna v pravý okamžik vyskočila – jinak jde o stěhování almary (zvlášť pokud má tanečník 68kg i s kostýmem – můj případ). Konec drobné odbočky. Má očekávání se bohužel nenaplnila a já ten večer odstěhoval almaru 12x. Márty vs. Pondělí 2:8.

S rukama po kotníky vyrážím na bowling.

Hurá mezi lidi! Odpočinout si, pobavit se, seznámit se, naučit se bowling. Co na tom, že hernu jsem minul o dvě zastávky, je vlahý večer, rád se projdu (de Peyrac…). Dorážím relativně včas a pokouším se od obsluhy zjistit, kde máme rezervované dráhy. Obsluha něco zaševelí a ukáže neurčitě za sebe. Po třetím opakování seznávám, že hlasitěji mluvit nedokáže a budu muset improvizovat. Naštěstí doráží další dámy, jdoucí na stejnou akci, a nasměrují mě správným směrem (Márty vs. Pondělí 3:8, i když tohle byl faul). Ze samotného bowlingu stojí za zmínku fakt, že se mi tu kouli podařilo ve všech případech včas pustit a ani jednou jsem ji nenásledoval mezi kuželky (můžu si to připsat k dobru? ale jo, Márty vs. Bowling 1:0).

Co říci na závěr? Pondělí vyhrálo na celé čáře, ale přežil jsem, což je hlavní! A ač jsem z bowlingu odcházel s palcem o dva centimetry delším, mohlo to dopadnout mnohem hůře! (ono teda dopadlo, ale to už tady nikoho nezajímá :-) ).

Napřesrok si už dám bacha – psa umístím k Danče, odpojím elektriku i plyn a pokusím se celé Blue Monday zaspat. Jen se obávám, že v tu chvíli se mi doma zjeví dinosaurus…