Dneska kamarád Kombajn poslal na FB odkaz na úvahu o ekonomické nezodpovědnosti klasických pohádek a já si vzpomněl, že jsem před lety také psal něco podobného :-) Jelikož zrovna zachraňuji data ze záloh (chcípnul notebook), našel jsem onen text prakticky hned a, jelikož jsem přiměřeně ješitný, rád se o toto vrcholné dílo s vámi podělím.
Tak prosím, zde je 11 let staré pojednání O pohádkách.
Nedávno jsem měl možnost vyslechnout vysílání Českého rozhlasu pro děti (ne že by na mě lezla senilita, ale dráťák těžko přepnete na jinou stanici), a řeknu vám, zhrozil jsem se. Prostudoval jsem tedy vzorek literatury určené dětem a výsledky vám nyní předkládám.
Nejprve si vezmeme motivační stránku věci. Asi jen 7% hrdinů podstupuje všechna rizika nezištně a většinou jde také o také místního podivína – třeba takový Děd Vševěd, osoba na ulici nepřehlédnutelná. Za slunného počasí dokonce motoristům nebezpečná (tedy ještě před Honzovým zásahem. Po devastaci zlatachtivým vagabundem se již na ulici neodvažuje…). Jako nejčastější motivace se jeví touha po moci a bohatství. Copak si myslíte, že by třeba i ten český Honza slezl ze své pece, kde má zajištěnou stravu, byt a šťastné stáří (a ani nemusí chroustat brouky potemníky), kdyby mu z toho něco nekoukalo? Kde to žijete! Je sice pravdou, že na konci jeho strastiplné pouti na něj netrpělivě čeká krásná princezna. Ale ruku na srdce, ten přívlastek je tam jenom kvůli tomu, aby si chudina mohla vyprávět pohádky beze strachu z drába. Šlechtičny – často výsledky houževnatého křížení uvnitř jednoho rodu – mohly hovořit o štěstí, pokud se na svět dívaly 4D (podle známé rovnice 1oko = 2D, 2oči = 3D…). Mimochodem, víte, proč schválená taxa za záchranu princezny činí princeznu a půl království k tomu? No, protože jenom kvůli princezně by nikdo krk nenasazoval. To by pak bylo pro něj lepší uzavřít frojndšaft s drakem a o zabrané království se šábnout…
Motivaci jsme si vysvětlili a přejděmež proto plynule k: Násilí v pohádkách. Je až neuvěřitelné, co všechno je schopna zplodit zvrhlá mysl autorova. Od vybíjení ohrožených druhů (no ano, draci byli ohrožení…) přes násilí páchané na důchodcích, poklidně trávících svůj život v lese (Perníková chaloupka) až po neodborné chirurgické zákroky (Červená Karkulka). Posledně uvedená je opravdu skvostem demagogie, proto se na ni podíváme poněkud podrobněji.
Prvně – mluvící vlk, s tím bych se i smířil, protože v našem parlamentu a jiných institucích často najdeme mluvící voly. U vlka ale ještě zůstaneme, to, že zhltne na jeden zátah Karkulku, to bych ještě, s přimhouřením všech očí, bral. Ale babička, to je něco docela jiného. K takovému výkonu by canis lupus potřeboval tlamu zvící almary. Ale budiž. Pohádka ovšem pokračuje: vlk, spokojeně trávící babičku, je ještě stále sto mluvit a dokonce i mění hlas! A nyní se konečně dostáváme k věci nejzapeklitější, k vivisekci vlka.
Podívejme se na tento úsek pohledem člověka konce dvacátého století, který už něco o žaludečních kyselinách ví. Když připustíme, že z rozpáraného vlka vyskočí Karkulka i s babičkou (která by měla být už částečně natrávená a ne se zářivě usmívat a běžet dělat zachránci bábovku), nemůžeme ovšem pominout fakt, že zákrok provádí člověk nediplomovaný, de facto samouk a určitě ne sterilním skalpelem, alelébržto kudlou hodnou myslivce. A i zde příběh děti navádí ke zbytečné krutosti. Vlka – který rozhodně nemohl zákrok přežít – naplní nějakou vyvřelou horninou (zjevné hanobení mrtvých) a vhodí do studny, která je shodou okolností jediným zdrojem vody široko daleko. A pak si mají děcka něčeho vážit. Nikdo se totiž nezmíní o situaci babičky, která teď musí každý den pro vodu do městečka…
Čas letí a my se musíme pohnout. Zaměříme se proto na dalšího klasika v oboru: „Sněhurka a sedm trpaslíků“.
Tady se hnidopich může skutečně vyřádit! Že sama Sněhurka je tupá, jak násada vod krumpáče, nepozná vlastní macechu a dokonce si od ní koupí jablíčko s cedulkou „aromatizováno, přibarveno“ (takový bleděmodrý bylo to jablko…), to bych pominul. Jednak je tato událost důležitá pro samotný děj a druhak nádherně dokládá známou definici, že krása krát inteligence je konstanta…
Ale pokračujme v pitvě. Hned na začátku příběhu nachytáme autora na švestkách. Podle jeho slov je zjevné, že trpajzlíci (BTW – podle J. Suchého jest správné říkati “trpaslík”, neboť “trpajzlík” je malý noční podnik…) s návštěvou lidí počítají a jsou na ni připraveni. Cituji: „…V chaloupce bylo sedm malých postýlek … lehla si do té největší.“ konec citátu. Logicky zde vidíme, že v chaloupce je 8 postelí, sedm malých a jedna velká. Dále je zde celková morální závadnost celé pohádky, která je zjevně postavena na přežitcích z matriarchální společnosti (Sněhurka a SEDM trpaslíků). Také mi vadí, že druhá hlavní postava je zde vykreslena jako jednoznačně kladná, i když se jedná o prince – vykradače hrobů s jednoznačně nekrofilními sklony (i kdybychom mu k dobru připočítali oživení Sněhurky (nešťastnou náhodou), stále ještě zůstane alespoň sedm měsíců nepodmíněně…).
Nikde se také nedočteme, jak přesně si permončíci vydělávají na živobytí. Jistě, kutají v dolech diamanty a jiné přeměněné horniny, ale dětem zde nikdo neřekne nic o směném obchodu s místním šmelinářem, který trpaslíky (kterým říká „podpultovky“ ) bere pořádně na hůl. Dítě tak snadno nabude dojmu, že ti malí chuděrové ty svoje ametysty snad i jedí!
A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho, nicméně ostatní hříšníky zmíním jen okrajově.
Zlatá rybka – „když ji vytáhl z vody, ryba promluvila…“ nikde ani zmínka o tom, jak může plynule hovořit s háčkem v hubě! A jen tak mimochodem, když může vyčarovat dům na dálku několika kilometrů, proč jí činí takový problém, odčarovat pryč rybáře sakumprásk i s prutem?
Popelka – už jste někdy viděli holuba, který pustí ze zobáku hrášek, aniž ho před tím trochu podusíte? Já, ne.
Emanuela – to sem nepatří, dej pokoj!
O Smolíčkovi – proč, proboha, jelen vlastní rodinný domek ???
Jenže, přátelé, takhle by šly zaplit tři, čtyři knihy. Je to velice zajímavé téma a určitě se k němu v budoucnu vrátím. A teď mě omluvte, jdu si prolistovat leporelo.
——
Poznámka pod čarou – pamatujete si ještě, k čemu se v 2000 vztahovala narážka na chroupání brouků potemníků? :-)
Bravo! Velmi doufám v pokračování! :-)))