Pohádka o dvou pekařích (s ponaučením)

Bylo, nebylo… Před mnoha a mnoha lety, i když to mohlo být i loni a stejně tak i zítra, si v jedné zapadlé vesničce jménem Kamenný Přívoz, otevřel svůj obchod pracovitý a počestný pekař. Krámek to byl útulný a voněl těmi nejlepšími ingrediencemi na míle daleko. Náš pekař, říkejme mu třeba Jan, byl nejen pracovitý, ale také velice šikovný a, což je dnes na pováženou, opravdový mistr svého řemesla. Jeho rohlíčky byly obzvláště vypečené a potěšily stejnou měrou oko, nos i žaludek. Zkrátka nejlepší rohlíčky na světě!

Jan byl také humanista, nabízel své zboží skoro zadarmo a každému zákazníkovi vyšel maximálně vstříc – na přání upravil zahnutost rohlíčků, jejich délku i šířku, mouku i kvásek si mohl zákazník vybrat z třiceti druhů. Je libo hrubou, polohrubou, žitnou, ječnou, bio či nebio? Máte raději hutnější nebo upřednostníte nadýchané jak lokny cherubína? Na přání přidáme do těsta oříšky, slunečnice, mák, pohanku, proso, mandle, rozinky, čokoládu, ananas, kokos, švestky, křížaly, mrkev a třeba i šunku, náš zákazník, náš pán! Jaká to byla krása! Každý odcházel s rohlíčky, které přesně vyhovovaly jeho momentální náladě, chuti i citovému rozpoložení. A ta vůně! Na takovou lahodu se vyplatilo počkat! A že se čekalo, ó jé… Ono to není jen tak, upéct rohlíček na zakázku, to chvíli trvá.

Brzy každý věděl, že nejlepší rohlíčky na světě peče pekař Jan z Kamenného Přívozu. Jeho sláva letěla krajem a každý gourmet, gurmán i prostý rolník zatoužili ochutnat to vyhlášené pečivo. Do Kamenného Přívozu se sjížděly davy, v pekárně nebylo k hnutí. Jan si musel najmout pomocníky, ale ani tak nestihl obsloužit všechny zákazníky. To ho moc mrzelo a tak, chtě nechtě, musel omezit nabídku – vybral 40 nejoblíbenějších kombinací ingrediencí a představil „Nejlepší rohlíček na světě 40x jinak“. Stále si vybral každý, ale objednání se zkrátilo na pár minut.

Zákazníků opět začalo přibývat. Jan pekl o stoosm a měl radost, že jeho rohlíčky všem chutnají a všichni jsou spokojení. Což o to, milé děti, všichni byli spokojení, ale také hladoví – na nejlepší rohlíčky na světě se stále čekalo ve frontě několik hodin a to jednomu řádně vytráví.

Jednoho dne šel okolo mrzutý, neúspěšný pekař (říkejme mu třeba Bill), který daleko lépe než těstu rozuměl obchodu, a dostal nápad! Věděl, že nemá šanci upéct tak výborné rohlíčky jako Jan, ale možná by zvládl uhňácat horší rychleji. Pronajal si tedy pekárnu na druhém konci náměstí a začal nabízet „rychlý rohlíček na zahnání hladu při čekání na nejlepší rohlíčky na světě“. Moc se s tím nepatlal, pekl jen jeden rohlíček, ten nejobyčejnější (ani hutný, ani nadýchaný. Z mouky, která se styděla za svůj původ a, považte, zahnutý byl v úhlu 37° (plus mínus 10°)).

Jistě už tušíte jak to nakonec dopadlo – lidé stále jezdili k Janovi pro ty nejlepší rohlíčky na světě, ale během čekání na jeden nejlepší rohlíček snědli 3 až 5 průměrných rohlíčků od Billa. Nevychutnávali si je, byly přeci tak obyčejné, ale byly rychlé a po ruce. Líný pekař Bill tak brzo prodával 10x více rohlíčků než Jan, ale ten si toho ani nevšiml – zákazníků měl stále dost a všichni byli tak spokojení!

Všimli si toho ale mlékaři, uzenáři i pěstitelé zeleniny. A zareagovali. Místo čtyřiceti tvarů a forem svých sýrů, salámů a paprik – které přesně pasovaly na „nejlepší rohlíček na světě 40x jinak“ – začali prodávat jen jednu variantu, která… Ano, tušíte správně – která přesně sedla na průměrný rohlíček od Billa…

Zatímco Jan stále spokojeně pekl své rohlíčky sám a v nejvyšší kvalitě, nechal si Bill patentovat svůj „Průměrný rohlíček™“ a založil pekárny po celé zemi. Lidé pořád jezdili k Janovi, ale zjistili, že na obyčejnou snídani bohatě stačí Průměrný rohlíček™, který seženou na každém rohu a nemusí se pro něj trmácet až do Kamenného Přívozu. I ten sýr, salám i paprika nějak lépe pasují na Průměrný rohlíček™, tak proč se babrat s ořezáváním, ohýbáním a další úpravou? Chuť sice není tak úžasná, ale, ruku na srdce, čas má větší cenu. Nebo ne?

A od té doby prodává Bill stále více Průměrných rohlíčků™ a Jan má pořád plno. Ale jen v jedné pekárně, zatímco Bill jich vlastní tisíce po celém světě. Lidé zkrátka žijí z Průměrných rohlíčků™ a „nejlepší rohlíčky na světě 40x jinak“ si dopřejí jen při speciálních příležitostech a když mají čas…

A to je, milé děti, důvod, proč dneska skoro nikdo nepoužívá Linux… :-D