I vydal jsem se na Veselé skoky…

…a jak důvtipný čtenář tuší – pokud titulek končí na tři tečky, bylo to zcela jinak… No, stane se. To mám z toho, jak jsem si minulý týden “stěžoval”, že se vše až zázračně daří, ale nepředbíhejme.

Když mi v pátek dorazila pozvánka na premiéru čtvrtého představení pohybového divadla Veselé skoky s názvem Edgar Alan Pů – Havran, váhal jsem asi 10 vteřin – přeci jen na pondělí jsem měl plánovány Klatovské úřady a Praha je od Klatov co by střelou středního doletu dohodil. Ale s precizním plánováním se stihne vše, tak honem potvrdit rezervaci a už pomalu přemýšlet, jak novinku zrecenzuji :) A zde se nám počne příběh mírně lišit od původního plánu (opět)…

Původní plán byl následující – do 14:00 stihnout úřady, nahodit na ksicht obličej a vyvenčit pesa. 15:27 pak nasednout do autobusu, který v 16:25 bude v Plzni a následně další spoj v 16:30, který v 17.30 dorazí na Zličín. Následuje otočka přes byt a 19:30 už sedím v divadle V Celetné a vychutnávám umění. Tolik teorie. Ačkoliv obvykle jezdím vlakem, tentokrát jsem chtěl být v Praze dříve a rychleji. (ano, modří už vědí a červení se také začínají chechtat).

Až do 15.00 mi harmonogram přesně vycházel – úřady jsem oběhl rychlostí oběžníku z ministerstva financí, pes se nikde nezasekl o strom a i dočasná plastika se povedla v rekordním čase. Tu ale do hry vstupují autobusy a začíná zábava. Pro větší dynamiku následující události shrnu velmi stručně, ale časově precizně:

• 15:02 stojím na zastávce a čekám na bus MHD, který má dorazit v 15:05 a na nádraží mne dopravit 15:19 – to je 7 minut před odjezdem spoje na Plzeň
• 15:05 stojím tam, co před 3 minutami
• 15:15 přijíždí MHD, co je to 10 minut proti nekonečnosti vesmíru?
• 15:17 jsou lidé v busu a zhrzená důchodkyně spílá řidiči, že jede pozdě
• 15:19 jí došla slova a konečně jedeme
• v řidiči se probouzí Niky Lauda a už nenabírá další zpoždění
• 15:29 dorážíme na nádraží
• 15:28:45 bohužel odjel spoj na Plzeň, který už tedy nestíhám. Děkuji výřečné důchodkyni a doufám, že s ní můj úsměv nešvihne. Tedy nešvihne hned.
• 15:36 má jet další spoj, bohužel nejede
• mrznu
• 15:49 přijíždí další bus, ten ale končí na půl cesty do Plzně, tak jej vynechávám (chyba)
• mrznu o něco více
• 16:15 se blíží další bus (dle řádu jede 16:18), který je v Praze v 18:30, to by ještě šlo. Bohužel ale ani nepřibrzdil a jede dále. Asi začnu nosit reflexní vestu…
• mrznu, ale už je mi to jedno
• 16:23 přijíždí další, ten sice končí v Plzni, ale měl by tam být v 17:25, což dává možnost přestupu na Student Agency v 17:30 (ano, 18:30 v Praze, stíhám!)
• 16:40 pln optimismu rezervuji online lístek na Student Agency (dnes již druhý, ten první jsem online i platil)
• 17:06 odjíždíme z Přeštic. Jen 6 minut zpoždění, to doženeme.
• 17:18 řidič si uvědomuje, že jeho stroj zvládne i třetí rychlostní stupeň a občas dokonce poškádlí plyn (po zbytek času jej udržuji na podlaze já. Silou vůle)
• 17:31 přijíždíme do Plzně… Mažu rezervaci na SA a modlím se ke všem svatým, abych nikoho nezabil. Oprava: abych toho řidiče nezabil moc rychle.
• 18:01 odjíždím z Plzně s dalším SA a smiřuji se s tím, že na premiéru dorazím v jeansech a s taškou.
• 18:47 se ozývá poměrně zřetelná rána a stavíme u krajnice.
• 18:57 tak rychle vyměněné kolo jsem ještě neviděl!
• 19:08 dorážíme do Prahy a já ruším rezervaci V Celetné
• 19:30 začíná představení
• 19:53 jsem doma…
• 20:12 rezervuji lístek na příští pondělí :-)

Jako velké plus tohoto příběhu beru fakt, že jsem nikoho nezabil a i sprostá slova jsem omezil v případech, kdy byly kolem děti. Většinou (stejně je už dávno znají, tak není co narušit – natož mravní vývoj mládeže).

Každopádně se těším na 28.12., kdy už snad představení stihnu – pojedu totiž vlakem a o den dřív! :-)