…a jak důvtipný čtenář tuší – pokud titulek končí na tři tečky, bylo to zcela jinak… No, stane se. To mám z toho, jak jsem si minulý týden “stěžoval”, že se vše až zázračně daří, ale nepředbíhejme.
Když mi v pátek dorazila pozvánka na premiéru čtvrtého představení pohybového divadla Veselé skoky s názvem Edgar Alan Pů – Havran, váhal jsem asi 10 vteřin – přeci jen na pondělí jsem měl plánovány Klatovské úřady a Praha je od Klatov co by střelou středního doletu dohodil. Ale s precizním plánováním se stihne vše, tak honem potvrdit rezervaci a už pomalu přemýšlet, jak novinku zrecenzuji :) A zde se nám počne příběh mírně lišit od původního plánu (opět)…
Původní plán byl následující – do 14:00 stihnout úřady, nahodit na ksicht obličej a vyvenčit pesa. 15:27 pak nasednout do autobusu, který v 16:25 bude v Plzni a následně další spoj v 16:30, který v 17.30 dorazí na Zličín. Následuje otočka přes byt a 19:30 už sedím v divadle V Celetné a vychutnávám umění. Tolik teorie. Ačkoliv obvykle jezdím vlakem, tentokrát jsem chtěl být v Praze dříve a rychleji. (ano, modří už vědí a červení se také začínají chechtat).
Až do 15.00 mi harmonogram přesně vycházel – úřady jsem oběhl rychlostí oběžníku z ministerstva financí, pes se nikde nezasekl o strom a i dočasná plastika se povedla v rekordním čase. Tu ale do hry vstupují autobusy a začíná zábava. Pro větší dynamiku následující události shrnu velmi stručně, ale časově precizně:
- 15:02 stojím na zastávce a čekám na bus MHD, který má dorazit v 15:05 a na nádraží mne dopravit 15:19 – to je 7 minut před odjezdem spoje na Plzeň
- 15:05 stojím tam, co před 3 minutami
- 15:15 přijíždí MHD, co je to 10 minut proti nekonečnosti vesmíru?
- 15:17 jsou lidé v busu a zhrzená důchodkyně spílá řidiči, že jede pozdě
- 15:19 jí došla slova a konečně jedeme
- v řidiči se probouzí Niky Lauda a už nenabírá další zpoždění
- 15:29 dorážíme na nádraží
- 15:28:45 bohužel odjel spoj na Plzeň, který už tedy nestíhám. Děkuji výřečné důchodkyni a doufám, že s ní můj úsměv nešvihne. Tedy nešvihne hned.
- 15:36 má jet další spoj, bohužel nejede
- mrznu
- 15:49 přijíždí další bus, ten ale končí na půl cesty do Plzně, tak jej vynechávám (chyba)
- mrznu o něco více
- 16:15 se blíží další bus (dle řádu jede 16:18), který je v Praze v 18:30, to by ještě šlo. Bohužel ale ani nepřibrzdil a jede dále. Asi začnu nosit reflexní vestu…
- mrznu, ale už je mi to jedno
- 16:23 přijíždí další, ten sice končí v Plzni, ale měl by tam být v 17:25, což dává možnost přestupu na Student Agency v 17:30 (ano, 18:30 v Praze, stíhám!)
- 16:40 pln optimismu rezervuji online lístek na Student Agency (dnes již druhý, ten první jsem online i platil)
- 17:06 odjíždíme z Přeštic. Jen 6 minut zpoždění, to doženeme.
- 17:18 řidič si uvědomuje, že jeho stroj zvládne i třetí rychlostní stupeň a občas dokonce poškádlí plyn (po zbytek času jej udržuji na podlaze já. Silou vůle)
- 17:31 přijíždíme do Plzně… Mažu rezervaci na SA a modlím se ke všem svatým, abych nikoho nezabil. Oprava: abych toho řidiče nezabil moc rychle.
- 18:01 odjíždím z Plzně s dalším SA a smiřuji se s tím, že na premiéru dorazím v jeansech a s taškou.
- 18:47 se ozývá poměrně zřetelná rána a stavíme u krajnice.
- 18:57 tak rychle vyměněné kolo jsem ještě neviděl!
- 19:08 dorážíme do Prahy a já ruším rezervaci V Celetné
- 19:30 začíná představení
- 19:53 jsem doma…
- 20:12 rezervuji lístek na příští pondělí :-)
Jako velké plus tohoto příběhu beru fakt, že jsem nikoho nezabil a i sprostá slova jsem omezil v případech, kdy byly kolem děti. Většinou (stejně je už dávno znají, tak není co narušit – natož mravní vývoj mládeže).
Každopádně se těším na 28.12., kdy už snad představení stihnu – pojedu totiž vlakem a o den dřív! :-)
Jooo, autobusy….Toto je bohužel velmi přesný příběh ze života. Ale co už, jak praví pravidlo 157/a – musíme se radovat z maličkostí. ;-)) Takže nohy na stůl, zapnout topení a cucat domácí grog. :-))
Nohy se mi na stůl nevejdou, asi budu muset spáchat úklid :) Ale ten grog je dobrej nápad, jen ho zaměním za svářo a vychutnám si utěšeně rostoucí čtenost tohoto zápisku :-D Inu – jak píšu o nějakém průšvihu je úspěch zaručen… Jen nevím, zda si tím nebuduji nezaslouženou pověst – přeci jen jsem člověk pořádný, včas chodící, vše stíhající a neuvěřitelně skromný :)
Baron Prášil hadr…:-PPP Hehehe….
jsem netušil, že i šlechtici doma uklízí… :D
Zdravím a pravím.
Zákon schválnosti platí vždy, všude a pro všechny (a hlavně pro Mártyho).
Jinak by to byla neskutečná nuda :) Je sice pravda, že zrovna v tomto případě bych se rád cestou nudil, ale zase by nebylo o čem psát :)
Šťastné a veselé přejeme!
Zase máš kliku :-D Chlape, ty bys pomalu mohl psát Murphyho zákony. A nebo se přestaň snažit něco stíhat, kamarádi na tebe počkaj a ještě se dobře pobaví tvejma historkama :-) A když nepočkaj? Tak maj smůlu!
Jo a co silvouš? Kam razíš?
Jo, tak tos mne uklidnil… Ouplně vidím, jak na mne čekaj klienti nebo jak kvůli mě posunujou začátek představení :-D
Silvestr? Počítám s klasikou Na Blbým místě v přátelském kolektivu, stav se, když budeš mít cestu kolem – aspoň poznáš pár lidí, kteří na mne pravidelně čekají :-D
[…] tečky, bylo to zcela jinak Ano, jistě jste zaznamenali malé déjà vu. Minulý týden jsem se velice úspěšně vydal do Prahy na premiéru Havrana od Veselých skoků a včera se pro změnu vracel z reprízy Havrana […]