Ty vole na vysoké škole…

“Milovaný tatínku a maminko, chtěl jsem vám napsat, že jsem konečně udělal tu zkoušku z anatomie a že jsem se oženil…” – Tak nějak to napsal kdysi Peterka a spol. a já jsem v pokušení použít stejný étos i pro popis mé další rozvratné činnosti v českém vysokém školství. Ale ovládnu se, neb to se přeci na studenta magisterského studia nesluší, dělat si srandu ze své alma mater!

Ano, modří už vědí, neodolal jsem vábení vzdělávacího systému a na stará kolena se rozhodl, že titul Bc. nebude poslední metou. Aby taky ne, když na dnešním trhu práce se “Bc. z informatiky” překládá jako “aha, tak vy jste tu vysokou zkusil a moc vás to nebavilo, že?”. Sice mne, jako mladého a ambiciózního podnikatele, tato hodnocení netrápí, ale proč se nevzdělat, dokud si ještě něco pamatuju, že? I nastoupil jsem tedy v letošním semestru, ve svých skorem třiceti letech, do navazujícího magisterského programu “Informační systémy a technologie” na VŠE Praha! Děkuji za aplaus, gratulace přijímám v Krematoriu Strašnice (je nutno si zvykat).

Jelikož ale doba mých bakalářských studií dávno minula, byl jsem nucen absolvovat i přijímací řízení – už zde jsem si uvědomil, že další studium bude všechno, jen ne nudné. Nic na tom, že z hovoru ostatních studentů jsem byl schopen porozumět tak maximálně spojkám, částicím a “že jo, woe”. Nic na tom, že mne někteří z nich oslovili s dotazy ohledně prominutí zkoušek, neb mne považovali za děkana. Nic na tom, že mne studijní referentka zdravila slovy: “Vás jsem tu dlouho neviděla, co letos učíte?”. Nic… Ale fakt, že mi slečny, na které jsem zkoušel svůj neodolatelný šarm, houfně vykaly, mne poněkud rozhodil. Ale co, jsou jen nervózní, bude lépe. A bylo! Tedy alespoň v teoretické rovině – z přijímacího testu jsem, i přes poněkud brzkou hodinu (psát něco, a ještě rukou, v 7.30 ráno, opravdu není můj šálek čaje), získal roztomilých 92 ze 100 bodů (heč!) a zamířil optimisticky k zápisu.

Jako informatika mne poněkud zarazil systém, který se k zápisu používá, ale i tak se povedlo si zapsat vše, co jsem si předsevzal – to znamená kompletní vedlejší specializaci “Ekonomická žurnalistika” do jednoho semestru. Bohužel systém mé VŠ jaksi nepočítá s tím, že by někdo chtěl studovat logicky nejprve specializaci, takže se mi některé hodiny “lehce” překrývají. Inu, adrenalin! Ale vzhůru do školy!

První den ve škole byl, jak to říci kulantně, “velmi náročný”. IT novinář a copywriter, který tráví většinu času u internetu a venčením psa po odlehlých lesích, byl “vhozen” mezi studenty a studentky školy, která každoročně generuje 80% účastnic soutěže Miss ČR. Ano, to nemohlo dobře dopadnout. Kdybych nosil brýle, tak jsem si na ně musel pořídit stěrače… Jistě jste pochopili, že nemluvím o studentech :) Ano, tady se mi bude líbit!

Optimismus mi vydržel přesně do první vyučovací hodiny – rozšafně vkročím do posluchárny, zálibně spočinu zrakem na osazenstvu a pak již jen v hrůze sleduji, kterak mne spolustudenti zdraví povstáním… A to mi všichni říkají, že vypadám mladě. Houbajs – přišel profesor a hotovo. V podobném duchu probíhaly i další hodiny, takže to vypadá, že na VŠE mohu okouzlit tak jedině šatnářky a proděkanku… Obě varianty mají sice své klady, ale řekněme si to upřímně – pokud se mi zamlouvá dáma přes 30, tak se na 99% jmenuje Alena Šeredová.

Abych si ale jenom nestěžoval, najdou se i světlé okamžiky – například hodina Internetové žurnalistiky, kdy mne přednášející (mimochodem bývalý kolega “z žurnálu”, starší o cca 5 let) doslova smetl pod lavici. Nadhazoval témata, na která můžeme udělat rozhovor s rodiči či jiným pamětníkem, a dostal se k 17. listopadu 89. I pravil – to je dobré téma, na to můžete vyzpovídat rodiče. Vy jste tak ročník 87, vám byl tenkrát rok, dva, takže to nepamatujete. Lehce jsem se pousmál. Nebo rozpad ČSFR, tedy 1993, to také nemůžete pamatovat. To už jsem pod tu lavici zahučel zcela regulérně :) Inu – důstojnost a rozhled stáří, řeklo by se.

Takže mi držte palce, ať studia přežiji ve zdraví (fyzickém, o mém psyché se nemá cenu bavit) a daleko více ale fanděte VŠE. Bude to potřebovat…