Šibí jazykový koutek

Jelikož se mi dnes podařilo do SMS napsat neskutečnou prasárnu – “dve sibi” – a stydím se za ni až do morku kostí, rozhodl jsem se v rámci pokání napsat krátkou sumarizaci “šib v českém jazyce”. Vezmu to opravdu neskutečně stručně, jak je ostatně mým zvykem. Tudíž nejprve základní pravidlo: oficiálně je přípustná pouze jedna varianta: shiba. Nicméně, vzhledem k velmi kladnému vztahu k našim miláčkům, se ustálilo mazlivější a měkčí šiba. Obě tyto varianty jsou možné, aspoň na tomhle blogu :)

A jedeme dále, pády! Ano, šiby moc často nepadají, ale čeština pády přímo miluje. Takže jedeme:

1. pád – Kdo, co? – Šiba, Shiba, Vobluda
2. pád – Bez koho, čeho? – Šiby, Shiby = svatej pokoj
3. pád – Komu, čemu? – Šibě, Shibě (nejčastěji používaný, šibě se dává všechno)
4. pád – (vidím) Koho, co? – nejčastěji nevidím Šibu, Shibu
5. pádem oslovujeme, voláme – Hajzle!!!, případně Šibo, Shibo – zcela neúčinné
6. pád – O kom, o čem? –  Šibě, Shibě – v nepřítomnosti…
7. pád – S kým, čím? – Šibou, Shibou – dodáváme: se rozdělím

Čeština je ale záludná, a tak má i množné číslo. Inu, padněmež i v něm:

1. pád – Kdo, co? – Šiby, Shiby, Pomóóóóc!
2. pád – Bez koho, čeho? – Šib, Shib – si nedovedeme život představit (Arči mi kouká přes rameno…)
3. pád – Komu, čemu? – Šibám, Shibám – ano, moc nám toho nezbude
4. pád – (vidím) Koho, co? – Šiby, Shiby – čas na úprk
5. pádem oslovujeme, voláme – Šiby, Shiby – má cenu se o to vůbec pokoušet?
6. pád – O kom, o čem? –  Šibách, Shibách – se mluví dobře, zvláště, když už spí
7. pád – S kým, čím? – Šibami, Shibami – je sranda

A co dál? Velmi často se v souvislosti se šibami hovoří o speciálním stavu mysli, vyjádřeném slovesem šibnout. Význam není potřeba rozebírat, každý šibista chápe. A jak nám šibe? No, hodně… Nicméně:

1. osoba: šibu – šibeme
2. osoba: šibeš –  šibete
3. osoba: šibe – šibají

Je ale pravda, že toto použití není moc časté, spíše používáme tvar šibe mi/nám/ti/vám/mu/jí/jim (často, dlouze, pravidelně…). POZOR: varianta “shibe mi” je blbost…

Další možností je pak použití šibnutí jakožto podstatného jména. To pak vyjadřuje míru zašibování mysli dotyčného a je vědecky dokázáno, že lepší už to nikdy nebude. (poznámka: dále rozebírat “zašibování” zde již nebudu, neb by mi asi šiblo…).

Z předchozích pravidel existuje pochopitelně řada výjimek, modifikací a novotvarů. Záleží jen na stupni šibnutí či šibizace jejich autora, což také určuje, kolika dalšími variantami dokáže obohatit jazyk český. Na ukázku bych uvedl několik šiboismů, které jsou dnes široce používané:

• šibidlo – zlobící šiba (tzn. běžný stav)
• šibomil – milovník šib – děkuji Isch, která mne tak označuje
• šibice – dvě a více šib ženského pohlaví – zdravím wlka :)
• šibatůra – výlet se šibou
• šiboun – ne právě inteligentní samec šiby…
• šibátor – velmi agilní jedinec, Arnold mezi šibami
• šibolet – tak zde mi zůstal význam utajen…
• šibřinky – šiba mezi křišťálovými sklenkami
• pošibit – modifikovat povahu k obrazu šibímu
• šibizace – postupný proces změny povahy k hlubokému flegmatismu
• dešibizace – obnova původní duševní rovnováhy, dosud popsáno pouze teoreticky
• asi mi šiblo, tak končím

Věřím, že tato krátká příručka přispěje k urychlené šibizaci šibomilných jedinců a těm ostatním přinese alespoň základní vhled do šibalovy duše :) Krásný večer všem, odcházím se zešibit.