I když, možná zase ne tak úplně. To je takový krásný český alibismus podle klasického vzoru páně Wericha: “Shakespeare byl… teda aspoň jak von říká…” “Dojal jste mne, že jste zůstal Čech!” :) Takže jinak.
Ony všechny ty fejcbůky a další sociální sítě mají něco do sebe. Člověk může udržovat “sociální vazby” z pohodlí domova, nemusí se o nic starat a jen předstírá, že ta virtuální realita je tak nějak reálnější, než ve skutečnosti je. Pro nás, IT maniaky, ideální kombinace :) Třeba já mám na Facebooku asi 60 “přátel”, přičemž s cca polovinou se stýkám i v reálu. Joj, to se mám! Takových lidí, které by mrzelo, kdyby mne někde srazila vzducholoď! To si zaslouží oslavu! Nebo ne? Upřímně řečeno, nevím. K čemu mi – reálně – je, že vím, co měl ten-a-ten dneska k obědu nebo že se ta-a-ta rozešla s přítelem? To jsou informace, které mi nic nepřinesou (teda pokud zrovna nepřemýšlím, co si dát k obědu nebo s kým se vyspat). Takže tyhle sítě používám spíše jako adresář kontaktů a náhradu mailu. Přeci jen – zorganizovat třídní sraz je daleko snadnější, když rovnou vidíte, kdo se na to vykašlal a kdo opravdu přijde. Ale to je asi tak všechno.
Jistě, když je nuda, tak si rád počtu ve statusech (stavech) mých známých a hned si připadám daleko sociálnější, ale že bych tím trávil hodiny denně, to se říct nedá. Pokud to někoho baví, proč ne – sám mám aktualizovaný status několikrát do dne, protože se mi na Facebooku zobrazuje stav z Twitteru (další soc. síť beze smyslu, ale je to aspoň sranda :)).
Proč tohle ale všechno píšu? Narazil jsem (ano, “narazil” je ideální sloveso) na jednu zajímavou aplikaci (doplněk) na Facebooku – tzv. fakta o přátelích (Friends Facts) a skoro jsem to nerozdýchal :) O co jde? FF je taková nenápadná blbinka, která vám předhazuje stovky otázek o lidech, které máte v přátelích, a vy odpovídáte “Ano” nebo “Ne”. Jde o takové pitomosti jako “Myslíš si, že X.Y. vypadá dobře v plavkách?” a podobně. Zatím neškodná sranda. Problém je, že vaše odpovědi se zobrazují i tomu, kdo je terčem těch otázek. Tedy ne přímo – zobrazí se jen otázka a buď odpověď nebo váš ksicht. Pokud chce dotyčný vidět: jak jste odpověděli nebo kdo takto odpověděl, musí zaplatit určitý počet “stříbrných”. A ty získá za odpověď na další otázky. To je systém, že? Takže – pokud chcete vědět, co si o vás myslí “kamarádi”, musíte hlasovat. Připomíná to virus jenom mě? :)
I naskočil jsem do rozjetého vlaku a také odpověděl na pár otázek – jen triviálních a nebo fakt vtipných, otázky typu: “Byl jsi někdy zamilován do X?” případně “Myslíš si, že by Y měl/a zhubnout?” za vtipné či triviální nepovažuji – a vydělal nějaké stříbrné. A to jsem neměl dělat…
Následně jsem si prošel odpovědi, které do systému zadali moji přátelé o mé maličkosti a našel poměrně očekávané a lichotivé reakce. Tady jsem měl skončit. Ale co, podívejme se pravdě do tváře, kdopak mi tu naklikal takovouhle odpověď:
Myslíš si, že Martin je povrchní? – Ano
Jo, jediná kritika, konečně se něco dozvím :) I zaplatil jsem 30 stříbrných (ach ta ironie) a seznal, že takto mne podle facebooku vidí můj nejlepší kamarád! Sodoma, Gomora, to je na rozchod! :-D Já, taková všestranná osobnost, honosící se IQ za hranicemi geniality a rozhledem snad ve všech oborech lidského poznání (krom molekulární biologie, ta mi nikdy moc nešla), která chodila s děvčaty, o které by si zmíněný kámoš kolo neopřel (a přežil jsem!), já, který jsem četl Petrarchu v originále (a něčemu i rozuměl) a kvůli psímu rodokmenu se naučil programovat v Adobe Flex. Já, novinář, editor, korektor, redaktor, dokumentarista, IT analytik, věčný student a chovatel jedné z nejkrásnějších šib v ČR a že bych byl POVRCHNÍ??? No toto! Teda chlape, to bude drahé, to jedno pivo nevyžehlí!
A o tom to je. Internet ani jakákoliv jiná „virtuální realita” nedokáže nahradit klasické setkání nad pivem – a následnou oboustrannou konverzaci. Ve chvíli, kdy se veškerá naše sociální interakce omezí na nějaké pitomé kliknutí na tlačítko “Ano/Ne”, nastává problém… Takže poučení je nasnadě – neberte se příliš vážně ani v reálu, natož ve virtuálu. Nebo to s náma špatně dopadne :)
Ale neodpustím si: “Povedzte mi, Kefalín, čo si představujetě pod takým slovom “povrchný”?”
Jak vidíte, aktuální vzhled blogu je pro čtení delších textů (což je většina mých zápisků…) absolutně nevhodný… Proto se neděste, až se to tu zase všechno změní – pracuji na další verzi :) Do konce týdne by tu měla být a doufám, že s námi chvíli zůstane :)
Ha, a teď budu za, no mírně řečeno nevychovanou, už je to změněno? :) To víš, byla jsem v hradní izolaci, tak nemám přehled.
ještě není, ale už bude – vracíme se k původní verzi dnes v noci :) Teda k původní, jsem to předělal takovým způsobem, že nezůstala šiba na kameni… Ovšem z hlediska čtenářů by rozdíl oproti původní podobě měl být prakticky nepostřehnutelný – aneb navrch huj a teď už i huj pod kapotou :)
Povrchní=plytký, mělký, nicotný, prázdný, jalový, laciný
gracia :)
když tak nad tím uvažuju…nesnáším facebook a tomu podobné, ale přesto patřím mezi zaregistrované….jak je to možné??? Zvědavost, nebo společenský nátlak?
A z jiného soudku-ta osobní vizitka se Ti povedla :-)
Gracia za hodnocení :) Si s tím tak lehce hraju, snad to k něčemu bude… Ale tos neměla prozrazovat, ten facebook, už jsem toho využil :) Já teda FB účet původně založil jen „na vyzkoušení“, ale nějak se mi tam zalíbilo – moc tam nechodím, ale automaticky se mi tam publikují články, fotky, twitter atd. a díky tomu mám zajímavé kontakty a nabídky. Takže jako výkladní skříň – proč ne :)