…který měl bohužel s sebou i psa. Inu, dnes to bude poněkud méně kulantní, než obvykle, neb jsem nasranej na nejvyšší míru a stejným způsobem i vynervovaný. Arči je naštěstí celkem v pohodě. Díky Bohu!!!
Znáte to – páníček, který má nad svým psem přece “absolutní kontrolu” a ten pes “je hodnej”. Známe? Tak s takovým hovadem jsme se dneska srazili. Už po několikáté. To máte tak – je tu jeden černý labrador, dle odhadu tak 50kg živé, velmi živé, váhy. Jako štěně byl hrozně hravý a bohužel až příliš dotěrný. Arči jej tak několikrát vykázal do patřičných mezí – výchova štěněte, nelíbí se mi to, ale chápu ho. OK, štěňátko vyrostlo. Od té doby, kdykoliv vidí Arčiho, třeba přes celý park, vrhá se na něj s vraždou v očích. Inu, hodný pes – vždy na volno. Problém je, že Arči neuteče. Nikdy.
Takže situace, kterou už máme nacvičenou devětkrát!!!, vypadá následovně – nukleární hovado se řítí na Arčiho (ten je na vodítku, neb se potkáváme v místech, kde bych jej nepustil), za ním běží páníček a řve, já si stoupám mezi hovado a Arčiho (jednou jsem jej vzal do náručí, blbej nápad…) a snažím se v této pozici setrvat, dokud nedoběhne debil za hovadem. Úspěšnost nic moc, ale odrazí první útok a následně kroužíme. Žel dnes mne hovado naprosto regulérně odhodilo stranou. Hodný pes…
Výsledek? Asi pětivteřinový zápas, který bohužel Arči prohrál a ocitl se na zádech. Hovado využilo převahy, která se mu dosud nenaskytla, a raflo jej za zadní nohu. Pro zvýšení efektu ještě zatřepalo. To už doběhl debil a odkopal hovado z dosahu.
Krátká prohlídka neodhalila nic zjevného a ani kulhání se nekonalo, i rozloučili jsme se a šli večit. Arči se rychle oklepal a v pohodě si hrál s dalšími pejsky (až mne to překvapilo). Po cestě zpět máme ale veterinu, tak jsme tam raději zaskočili. No, opět “ještě že tak”. Po oholení tlapky (sbohem výstavy) se ukázalo několik kousanců, naštěstí všechny, až na jeden, “povrchové”. Zítra jdeme na kontrolu a antibiotika. Šiby jsou neskutečně agilní a statečné – já mít takhle pokousanou tlapu, tak nechodím, natož abych běhal…
Pro silné povahy ještě fotka tlapky:
Pro zvětšení klikněte a nejezte před tím…
Tak to je teda síla, je dobře, že Arčí to přežil v pohodě. Ariška si naštěstí pamatuje ty psy, co ji napadli, takže ostatních se nebojí, jenom těch konkrétních.
Určitě bych si s pánem vážně promluvila, s tím, jestli psa nebude mít na vodítku, tak ho prostě ohlásím (zjistila bych si jak jsou zákony). Bohužel, jinak to asi řešit nejde, někteří lidé jsou zabednění sobci.
Posílám pohlazení Arčímu.
No chudáček Arčí. U nás taky chodí lidi s rotwailerem, který běhá na volno, jednou na něj Rexík zavrčel a pes se na něj vrhl, já se ho snažila zachránit a rotwailer mě chytl za nohu. Nastěstí nás zachránil Rexíkuv kamarád retrívr s páníčkem. My posledni dobou chodíme do parku před naším domem (na hraníčko s tenisákem) až v noci, kdy je minimální šance potkat taková hovada, protože kolem 6té hodiny večer tam chodi pitbulové a rotwaileri ci ruzní velcí kříženci navolno. Jinak teda kdyz je rexik na voditku a nejakej pes ho napadne, tka ho vzdy beru do naruci a zatim si na me zadnej netroufl.
Váha labradora by se měla pohybovat mezi 25 – 34 kg, ale ono i rozeběhnutých 34 kg je jako dělová koule a bohužel znám i labradory, kteří váží přes 50 kg. Labradoři jsou většinou přátelští, mírumilovní, neagresivní a snadno ovladatelní, ale část jejich české populace bohužel ještě pořád asi nese geny jednoho z prvních importovaných labradorů, Cana, který byl atypicky ostrý. O tom všem to však není! Za psa vždy zodpovídá majitel. Buď psa dokáže v každé situaci zvládnout a potom pes může být na volno nebo psa má mít na vodítku. Jenže lidé jsou různí. Řešení kritické situace odkopáváním svého vlastního psa mluví samo za sebe.
Štěk pro Arista: Arči děkuje :) Teď jsme byli na kontrole a vypadá to dobře, povrchovky se hojí a ta jedna „dírka“ se hezky zatáhla, je to čisté. Tak snad krom „újmy na exteriéru“ to bude OK :)
Štěk pro banan: Ono zase takový chudáček to není, si za to de facto může sám, viz další štěk. Ono, pes na volno, jakýkoliv, včetně šiby :), je nevyzpytatelný ať jde o sebelépe vycvičeného psa. Jsem pro, pokud jde o zvladatelného psa, což znamená, že „ve většině případů přijde na zavolání“. Zbytek je náhoda, kterou nikdy na 100% neovlivníme. Nicméně bych zavedl povinný základní výcvik – majitelé velkých psů jej ale mají ve většině případů zmáknutý, hlavně „bojová plemena“ (nesnáším to označení) jsou, co známe, úžasní poslušní mazlíci. Naštěstí :)
Štěk pro RomanP: Zdravíme :) Text výše jsem psal v afektu, takže to upřesním. Je fakt, že i 20kg je na mne poněkud velký pes – při mých 60kg :D Netuším, kolik má ve skutečnosti tenhle pejsek a ani si nejsem jist, jakého je plemene – mám v tom zmatek a tenhle navíc vypadá „nezařaditelně“ – zkrátka velký černý pes, s delší srstí zejména po stranách. Výška cca 60cm? v kohoutku (odhad). Nejvíc se mi zdá jako „Flat coated retrívr“:http://www.cokl.cz/public/Imag.....003_01.jpg (hledal jsem obrázky, plemeno neznám).
A co se povahy týče – mám za to, že nejde o psa agresivního, se všemi ostatními, co jsem viděl, si bez problémů hraje… Za tu nevraživost si může Arči bohužel sám, neb na skotačící štěně dost vrčel a vyjížděl. Sice zůstalo u hrozeb, ale pejsek si to pamatuje. Takže tak, no. Mám teda dojem, že aspoň částečně mea culpa :(
Štěk pro márty: – ne, nemyslím, že by byla vina Arčiho. Já nemám nic proti psům na volno, ale MUSÍ být ovladatelní a mít přivolání.
Omluvil se alespoň pán?
To se máte, u nás v parku bohužel řádí i nevychovaní rotwaileři či agresivní boxeři navolno. Bohužel Rexík je provokuje a vrčí nejen na ty velké, ale i na malé pejsky. Psy, které zná od malička miluje, ale nové přírůstky do JEHO parku nesnáší. Je to ostuda. Ale myslím, že shiba proti tomu nejde vycvičit. Petrusová nás varovala….
Štěk pro márty: Hele a to vždy u mého jména bude ten obrázek toho zamračeného toustového chleba? :)))
Márty, pohladkajte, prosím, Arčiho za mňa. Chudáčik!
[…] Arista vznesla zajímavý dotaz – proč mám v komentáři ten obrázek zamračené topinky? :) […]
S křížkem po, ehm, ošetření, ale i tak zdravíme Arčiho a přejeme, ať se rány hojí dobře. Lidi jsou ukrutný hovada. Taky takový známe, jasně, taky mám holky na vodítku, taky se mi na ně vrhaj ostatní … pitbulka na volno, zavrčela a šla na ně. Holky, bohužel, nejsou submisivní, ani omylem se nepodřídí, takže i na těch vodítkách šílely. Situace k popukání. Moje psice mají každá necelých 20 kilo, ale když to sečtu, k tomu 8 nohou, docela je práce je udržet. A hovado si běhá volně, debil, případně i více debilů spolu zapovídaných se ani neotočí. Někdy už propadám zoufalství a plížím se ulicema za noci, tímto zdravím banan!!
Nevíte někdo, co s tím? Nosit paralyzér nebo nějakej poplašňák? No přece si nenechám svoje holčičky zmrzačit …
Pridala jsem si do venčící taštičky k pytlíkům, pamlskům a tenisáku i pepřák. Nevím, jestli bych ho dokázala rychle a správně použít, ale představuji si, že potkám toho kluka s tou kolií a velkou fenou co napadla Rexíka, psi pepřákem zneškodním a posléze dám páníčkovi do zubů :)… Předevčírem mi zvedl telefon, řekl, že to rozhodně není on a že žádné psi nemá, přitom ani nevěděl na co se chci zeptat :),fakt sráč. Já teď celý víkend sonduju,jetli v parku není nějaký pes a pak teprve s Rexíkem vyjdu ven. Vyhýbám se i jeho kamarádům, dokud se Rexíkovi rána nezahojí, hned by se s nimi válel v blátě, takže si taky přijdu vtipně.
Toho pepřáku bych se trochu bála, kdyby foukal vítr proti, nikdy nevíš – zneškodníš pak sama sebe a hovado se bude akorát smát. Ale lepší něco, než jít s holýma rukama, to je fakt. Popřemýšlím taky o něčem. Jen se chci vidět, v každé ruce jedno vodítko, zmítající se psice na jeho konci, a já třetí, případně čtvrtou rukou zneškodňuju psa a jeho debila :-). Lidi, nemohly by na povolení mít psa bejt nějaký psychotesty? No jako na zbroják, auto a podobně. Majitele, co už jejich pes někoho napadl, bych povinně čipovala, nebo jim nechala něco vytetovat na čelo. Jako „pozor, jsem úplněj debil, co nezvládá svýho psa“.
Štěk pro Amálka: Tak ono se to může stát vždy, taky si nejsem jistá jestli se Rexík nepustí do nějaké rvačky, když je navolno. Kdyby se páníček omluvil a zajímal se, tak nic neřeším. Jojo, moje kamarádka účinnost slzáku zkoušela kdysi v noci na poli, když se vracela ze zábavy. Nasříkala ho proti větru a pak nám líčila, že kdyby jí někdo znásilnil, tak ani neví kdo :)))