To je ale dlouhý nadpis, že? Ono, vzhledem ke stručnosti zápisku ani nic jiného nezbývá :) Ale vážně, a stručně, jak se to vlastně přihodilo?
Když já přihlašuji psa na výstavu, tak nejčastěji tak dvě hodiny před vypršením termínu druhé uzávěrky… Díky tomu jsem rád za existenci centrální pošty s provozem 24/7 – a právě tam se mi povedlo i tohle faux pas. Jeden by řekl, že dorazit na poštu kolem osmé večer je zárukou rychlého vyřízení – zvlášť, když do podání přiznání k dani je daleko. Omyl, vážení, omyl…
Dorazil jsem a zůstal zírat jako Filip na listinu práv a svobod – fronta až ven a dvě přepážky totálně obležené. Inu, počkám, nemám toho moc. Harmonogram posílání přihlášek je poměrně prostý – kopie PP, přihláška a složenka, to se připraví už doma. Zbývá podat složenku a následně vše zabalit do obálky a doporučeně poslat. Prosté, že? Žel obálku jsem už doma nenašel, takže jsem ji musel koupit u přepážky spolu s podáním složenky.
Vystál jsem tedy frontu (cca 35 minut) a následně se bláhově zeptal, zda by již čekajícím nevadilo, kdybych si ještě nadepsal obálku a rovnou psaní poslal. To jsem si teda naběhl… Prvním několika lidem to naprosto nevadilo, přeci jen – jedná se o akci na cca 30 vteřin – další ale byli dost zásadně proti a za výkřiků: Nepředbíhej! jsem tedy putoval na konec fronty. Stane se. Počkám.
Když jsem ale po cca 20 minutách dospěl do poloviny fronty, dorazil další zákazník – shodou okolností občan z nepřizpůsobivé menšiny – a vydal se naprosto suverénně k přepážce. Inu, potřebuje formulář, co by ne, že? Když ale onen spoluobčan v klidu vyplnil lístek a bez okolků si stoupl rovnou k přepážce, kde, bez jakýchkoliv problémů ze strany ostatních čekajících, vyřídil, co potřeboval, hnula se ve mně žluč.
I pravím (a kdo mne zná, ví, že to nebylo zrovna šeptem): Safra práce, kdybych se víc opaloval, tak jsem tu nemusel čekat jako blbec… A to byla věta poněkud netaktická. Sice se mi podařilo rozveselit většinu ostatních hostí, službu konající ochranka už tak potěšena nebyla. Nebo možná byla – konečně něco, co mohla zpracovat dle pečlivě nastudovaných interních předpisů… I přiklusal ke mně ten dobrý muž a oznámil mi, že pokud (safra, to je větná konstrukce) budu pokračovat v těch rasistických řečech, bude mne muset vyvést. Nu, tak to jsem vážně nerozdýchal a značně naštvaně mu pravím – To nebyl rasizmus, to bylo konstatování faktu. I kdyby byl růžovej se žlutýma puňtíkama, tak je to pořád hulvát. A vy jste tady od toho, abyste ukáznil hulváty a ne buzeroval slušný lidi. Ale to už jsem byl skoro-nesen k východu…
Posečkal jsem tedy, až se zbrojnoš uklidní a šel si vystát frontu ještě jednou. Podařilo se a tak do Olomouce přeci jen pojedeme vystavovat :-) Tak nevím – asi je vážně bezpečnější a pohodlnější držet hubu a krok… A to vždy a všude. Jen ty důsledky se mi nechce ani domýšlet.
