…nebo ti přijdu nakopat… Hezká písnička od Jiřího Dědečka (Óda na prezidenta). Tak jsem jí tak poslouchal a díky ní si zase pustil Ivo Jahelku a Veselou revoluci. Taky pěkná písnička, znáte? Nu, máme dneska to devatenácté výročí Plyšáku, tak ji tu pro vás mám a hned dvakrát – až mi totiž zatrnulo, jak je ten text pořád aktuální a pokud by se udělalo pár úprav, tak až prorocký… Nu, jdeme na to.
Upozornění – tento zápisek není o šibách, ale o politice. Byli jste varováni :)
Tenhle článek vychází symbolicky 19 minut po půlnoci 17. listopadu 2008, pojďme se vrátit do těch euforických dní před devatenácti lety, kdy nálada byla nádherná, ale nic ještě nebylo jisté. V téhle atmosféře napsal Ivo Jahelka tuto písničku:
Veselá revoluce – 1989
Ivo Jahelka
Poslechněte, mládencové, penzisté i panny,
kterak u nás nastal konec vlády jedné strany,
není to tak dávno, co bych za tyhlety sloky
sklidil místo zatleskání nejméně dva roky.
Kdo nám chce mluvit do duše, a když mu slova schází,
tak má v ruce obušek a ústa plná frází,
tak tu vznikla, říkám v chvatu, fantazii krotě,
nová funkce z nomenklatur – prohnilý kůl v plotě.
Ref: My jsme ta veselá revoluce,
písničky jsou naše rezoluce,
slova jak květiny vzešla z pravdy,
píšeme dějiny už doopravdy.
Jen si každý zanadávej, jen si zalamentuj,
náladu nám zvedl přímý přenos z parlamentu,
kdo by řek’, že hlasování takhle skvěle vyzní,
byla to nejlepší komedie televizní.
Kdopak nás tam zastupuje za národ a za lid,
nestačil jsem v onu chvíli vážně oči valit,
převážná část poslanců však ohebná je vlastně:
změnili svá přesvědčení přes noc jednohlasně.
Ref:
Ve víru těch událostí mnohý začal mládnout,
čekali jsme, kdo nám bude federálně vládnout,
odborníci, nestraníci, vláda, koalice,
skutečnost však byla jako pecka do palice.
Byť vedoucí úloha už patří minulosti,
zas dvě třetiny komunistů – to je, inu, k zlosti,
mnohý křičel, že jsme chtěli vládu novou zbrusu,
jiní zase úsloví o košili a trusu.
Ref:
Z továren prý do divadla na kulturní vložku
hnala strana do Prahy svou ozbrojenou složku,
a kdyby snad studentíci zkoušet chtěli finty,
tak jim s sebou pro jistotu dali ještě flinty.
I já záhy založím si svoji vlastní stranu,
budu v ní sám a sto lidí na moji ochranu,
tím pádem mým protivníkům zmizí úsměv z tváře:
přijímám i rozpuštěné milicionáře.
Ref:
Červená se line záře, nad tím dým se válí,
když StB v potu tváře dokumenty pálí,
neviděl jsi, neslyšel jsi, vždycky všechno popři,
jak to učí svoje žáky vod mafie kmotři.
Když to půjde tímhle tempem, všechno bude v lati:
Václav Havel prezidentem i boty vod Bati,
ještě, že se toho, kruci, nedožil ten Brežněv,
sotva bychom revoluci zvládli takhle něžně!
Ref:
Hezká písnička, není-liž pravda. Hmmm, taky v tom cítíte jemnou paralelu a drsnou předpověď? Inu, pojďme se přenést do blízké budoucnosti, kdy by mohl být následující text hrubě aktuální. Protože zrovna dnes je situace podobná atmosféře 17.11.89 – žel směrem zcela opačným. Mimochodem – většina textu je původní, dost zamrazí, že nebylo potřeba mnoho měnit. Jen dvě sloky to odnesly celé, odpusťte.
Veselá revoluce – text 2008
Ivo Jahelka a márty
Poslechněte, mládencové, penzisté i panny,
kterak u nás začal zas čas vlády jedné strany,
není to tak dávno, co bych za tyhlety sloky
sklidil nejvýš zatleskání, dnes však tak dva roky.
On nám chce mluvit do duše a slova mu neschází,
vždyť má k ruce Filipa a ústa plná frází,
tak tu vstává, říkám v chvatu, fantazii krotě,
stará garda v rudém šatu – prohnilý kůl v plotě.
Ref: My byli veselá revoluce,
písničky měli za rezoluce,
slova i květiny zvadly navždy,
teď píšeme dějiny doopravdy.
Jen si každý zanadávej, jen si zalamentuj,
náladu nám zvedl přímý přenos z parlamentu,
kdo by řek’, že hlasování takhle skvěle vyzní,
byla to nejlepší komedie televizní.
Kdopak nás tam zastupuje za národ a za lid,
nestačil jsem v onu chvíli vážně oči valit,
převážná část poslanců už však rudá je vlastně:
demokrati i komanči volí jednohlasně.
Ref:
Ve víru těch událostí mnohý začal mládnout,
čekali jsme, kdo nám bude u všech svatých vládnout,
odborníci, nestraníci, vláda, koalice,
skutečnost však byla jako pecka do palice.
Že vedoucí úloha už patří minulosti?
Tak dvě třetiny komunistů – to je, inu, k zlosti,
Kdo to křičel, že jsme chtěli vládu novou zbrusu?
Ten už by fakt pomalu měl přidávat do klusu…
Ref:
V továrnách i divadelních síních stále hezkých,
vzpomeňme si všichni hrdě na svých třicet českých.
A kdyby snad studentíci chtěli zase cinkat,
zabavme jim jejich klíče a ať padaj spinkat.
„S komunisty nikdy více nespojíme ruce!“
To tu někdo proklamoval v čase revoluce.
Pár let na to zdá se ale realita jinčí –
Inu v krajích o nic nejde, zase někdo křičí…
Ref:
Červená se line záře, nad tím dým se válí,
když Kočkovic v potu tváře dokumenty pálí,
neviděl jsi, neslyšel jsi, vždycky všechno popři,
jak to učí svoje žáky vod mafie kmotři.
Když to půjde tímhle tempem, všechno bude v lati:
I Paroubek prezidentem, s ním komanči zlatí,
škoda že se toho, kruci, nedožil ten Brežněv,
sotva bychom zapomenout zvládli takhle levně!
Ref:
