No opravdu, přátelé, opravdu nekončím… Tedy alespoň ne s blogem a zájmem o šiby :) Ale prostě v poslední době nějak není vůle a hlavně síla psát veselé postřehy ze života psa a lida. No, nebudu to rozvádět (hehe…), protože fakt nejsem z těch, co by své osobní „problémy“ ventilovali přes web. I když, na druhou stranu, je to asi dost hendykep (ano, vím, že by se to mělo psát jinak, ale ti, kdož mne znají, vědí, co touhle podivnou fonetickou formulací chci naznačit) – člověk by se z toho aspoň vypsal a byl by pokoj. Navíc by si mohl počíst tuny úžasných a chápajících (hehe) komentářů a bylo by mu tak nějak lehčeji. Ale co, lehčeji mi může být i po dnešním Svatomartinském vínu (tímto děkuji Bebymu, za unikátní a hlavně extrémně rychlý dovoz „original Valtice“ – výborné, jen co je pravda) a nemusím kvůli tomu kazit den dalším milovníkům šib :) Takže co? No, včil mudruj, že? Psát se mi chce a do osobního moc zacházet nehodlám (modří už vědí, Lužiny to jistí – a tím končí osobní vsuvka, viď, Řízku? :).
Co s tím? No jejda, jdeme na šiby :) Jelikož koukám, že jsem nějak pozapomněl komentovat dění cca dva měsíce zpět, je nejvyšší čas to napravit – takže dále v zápisku nabízím – výstavy minulé i budoucí, šibu na sněhu, kulinářské speciality a možná příjde i kotelník :) Vzhůru na to!
Výstavy tak nějak souhrnně
No, kde jsme to skončili? Neskončili, naopak, pokračujeme! S popisem výstav jsem se odmlčel po prvním dílu (už bych se měl odnaučit dělat seriály, protože je nikdy nedopíšu :)) z Brna. A to byla, vážení, kardinální chyba! Brněnská národka byla totiž naše nejúspěšnější výstava a tak by měla dostat řádný prostor. Možná (hehe) se k ní tedy vrátím někdy příště v samostatném příspěvku. Organizace a vůbec celková atmosféra výstavy, i přes naprosto šílené počasí, si zaslouží čestnou jedničku – prostor pro pséky i páníky byl výborně rozdělen, u každého kruhu místo, plemena inteligentně oddělena (tedy žádné dogy vedle buldočků a podobně, viz. KCHMPP v MB…), zkrátka relativní pohoda. Za počasí jak na větrné hůrce pořadatelé nemohou, takže nechme stranou (i když umístit šiby do pavilonu, místo na otevřenou plochu, by se příště určitě setkalo s kladným ohlasem…). Ale teď prosím famfáry – Arči, i když se z počátku bránil vběhnout do kruhu, nakonec překonal odpor k producírování a výsledkem bylo hodnocení V1, CAJC! Páník z toho byl tak v šoku, že po vyhlášení výsledků utelk i se šampionem z kruhu (ještě před napsáním posudku…). Naštěstí byl ale zahnán zpět do kruhu a Arči tak mohl předvést, jak se chová pyšná šiba – ten parchant poznal, že zabodoval, a od té chvíle se choval jako hollywoodská hvězda – pózoval, blahoskonně kynul packou, usmíval se na všechny strany (až nám paní rozhodčí šeptem vytkla, že „tady nejste v cirkuse…“). Z kruhu jsme odcházeli v lehké euforii (páník šlápnul asi deset okolostojících takovým způsobem, že je zázrak, že jej žádný nepřetáhl sukovicí…) a málem jsme se zapomněli vrátit na poslední posuzování. Opět by to byla kardinální chyba! Arčiho ještě sice neopustila komediantská nálada, ale i to bylo možná důvodem, proč si vysloužil i BOBa. No, páník byl v šoku ještě týden po akci a závěrečné předvádění mladých a BOB skupiny V. si moc nepamatuje :) Ještě, že jsme tam měli obětavou paničku, která nás navigovala do správných kruhů ve správný čas :)
tady bude fotka šampiona, jen co se k ní dostanu (zůstala na druhém počítači)
A jedeme dále. Už v Brně jsme si krásně popovídali s vedením shiba klubu, takže jsme se na klubovku ve Zbraslavi těšili (no dobře, páník se těšil, Arčimu to bylo jedno, za paničku mluvit nebudu :)) celkem dost. Kinologický areál ve Zbraslavi (za Zbraslaví, v lese) nás uvítal štěkotem už několik kilometrů předem a počasí se také nedalo zahambit – čekala nás tedy dvoudenní pohoda takříkajíc „v kruhu rodinném“. Opět by to bylo na samostatný článek, naštěstí na Hané to už udělali za mne, doporučuji k přečtení. Atmosféra klubovky se snad ani nedá popsat, musí se zažít – desítky milovníků tohohle úžasného plemene a hlavně, na rozdíl od ostatních výstav, žádný stres a jenom šiby :) (no, to je samo o sobě dosti stresující…). První den se nesl v duchu velmi rychlého vymezování teritoria mezi zúčastěnými šibami (bylo jich 52 (asi), takže hádky o „zrovna tenhle trs trávy“ byly velmi časté) a pozvolného oťukávání mezí páníčky a paničkami (tedy, teď to vyznělo jako „šance pro dva“, ale myslím tím seznamování a vyměňování zkušeností). Za ten jeden večer jsem se dozvěděl o šibách více, než za poslední rok, a že některé informace byly opravdu přínosté a jiné až alarmující (co byste řekli na vztah šib a malých dětí (do dvou let)? byl jsem docela přesvědčován, že to není nic lehkého…). Samotná „večerní sešlost“ pak také stála za to – no, ale o tom viz odkazovaný článek. Na druhý den pak připadla samotná výstava, tedy posuzování. Rozhodčí, ač jistě odborník a slovák k tomu, si však naše srdce nezískal – hodnotil dosti z odstupu a po každém šáhnutí na šibu si šel umýt ruce. Navíc po nás chtěl prostocviky, na které nejsme zvyklí – opět nebýt paničky, která mu vysvětlila, že páník je hluchý jak poleno a fakt netuší, co se to po něm chce, bychom asi velice rychle končili… Nicméně, i tak se Arči předvedl prakticky sám a umístění V3 na klubovce ve třídě mladých nás více něž potěšilo!
tady bude fotka V3 šiby, dto…
Je nejvyšší čas večit, druhý díl dodáme do půlnoci (slibuji!!!)
