No opravdu, přátelé, opravdu nekončím… Tedy alespoň ne s blogem a zájmem o šiby :) Ale prostě v poslední době nějak není vůle a hlavně síla psát veselé postřehy ze života psa a lida. No, nebudu to rozvádět (hehe…), protože fakt nejsem z těch, co by své osobní „problémy“ ventilovali přes web. I když, na druhou stranu, je to asi dost hendykep (ano, vím, že by se to mělo psát jinak, ale ti, kdož mne znají, vědí, co touhle podivnou fonetickou formulací chci naznačit) – člověk by se z toho aspoň vypsal a byl by pokoj. Navíc by si mohl počíst tuny úžasných a chápajících (hehe) komentářů a bylo by mu tak nějak lehčeji. Ale co, lehčeji mi může být i po dnešním Svatomartinském vínu (tímto děkuji Bebymu, za unikátní a hlavně extrémně rychlý dovoz „original Valtice“ – výborné, jen co je pravda) a nemusím kvůli tomu kazit den dalším milovníkům šib :) Takže co? No, včil mudruj, že? Psát se mi chce a do osobního moc zacházet nehodlám (modří už vědí, Lužiny to jistí – a tím končí osobní vsuvka, viď, Řízku? :).

Co s tím? No jejda, jdeme na šiby :) Jelikož koukám, že jsem nějak pozapomněl komentovat dění cca dva měsíce zpět, je nejvyšší čas to napravit – takže dále v zápisku nabízím – výstavy minulé i budoucí, šibu na sněhu, kulinářské speciality a možná příjde i kotelník :) Vzhůru na to!

Výstavy tak nějak souhrnně

No, kde jsme to skončili? Neskončili, naopak, pokračujeme! S popisem výstav jsem se odmlčel po prvním dílu (už bych se měl odnaučit dělat seriály, protože je nikdy nedopíšu :)) z Brna. A to byla, vážení, kardinální chyba! Brněnská národka byla totiž naše nejúspěšnější výstava a tak by měla dostat řádný prostor. Možná (hehe) se k ní tedy vrátím někdy příště v samostatném příspěvku. Organizace a vůbec celková atmosféra výstavy, i přes naprosto šílené počasí, si zaslouží čestnou jedničku – prostor pro pséky i páníky byl výborně rozdělen, u každého kruhu místo, plemena inteligentně oddělena (tedy žádné dogy vedle buldočků a podobně, viz. KCHMPP v MB…), zkrátka relativní pohoda. Za počasí jak na větrné hůrce pořadatelé nemohou, takže nechme stranou (i když umístit šiby do pavilonu, místo na otevřenou plochu, by se příště určitě setkalo s kladným ohlasem…). Ale teď prosím famfáry – Arči, i když se z počátku bránil vběhnout do kruhu, nakonec překonal odpor k producírování a výsledkem bylo hodnocení V1, CAJC! Páník z toho byl tak v šoku, že po vyhlášení výsledků utelk i se šampionem z kruhu (ještě před napsáním posudku…). Naštěstí byl ale zahnán zpět do kruhu a Arči tak mohl předvést, jak se chová pyšná šiba – ten parchant poznal, že zabodoval, a od té chvíle se choval jako hollywoodská hvězda – pózoval, blahoskonně kynul packou, usmíval se na všechny strany (až nám paní rozhodčí šeptem vytkla, že „tady nejste v cirkuse…“). Z kruhu jsme odcházeli v lehké euforii (páník šlápnul asi deset okolostojících takovým způsobem, že je zázrak, že jej žádný nepřetáhl sukovicí…) a málem jsme se zapomněli vrátit na poslední posuzování. Opět by to byla kardinální chyba! Arčiho ještě sice neopustila komediantská nálada, ale i to bylo možná důvodem, proč si vysloužil i BOBa. No, páník byl v šoku ještě týden po akci a závěrečné předvádění mladých a BOB skupiny V. si moc nepamatuje :) Ještě, že jsme tam měli obětavou paničku, která nás navigovala do správných kruhů ve správný čas :)

tady bude fotka šampiona, jen co se k ní dostanu (zůstala na druhém počítači)

A jedeme dále. Už v Brně jsme si krásně popovídali s vedením shiba klubu, takže jsme se na klubovku ve Zbraslavi těšili (no dobře, páník se těšil, Arčimu to bylo jedno, za paničku mluvit nebudu :)) celkem dost. Kinologický areál ve Zbraslavi (za Zbraslaví, v lese) nás uvítal štěkotem už několik kilometrů předem a počasí se také nedalo zahambit – čekala nás tedy dvoudenní pohoda takříkajíc „v kruhu rodinném“. Opět by to bylo na samostatný článek, naštěstí na Hané to už udělali za mne, doporučuji k přečtení. Atmosféra klubovky se snad ani nedá popsat, musí se zažít – desítky milovníků tohohle úžasného plemene a hlavně, na rozdíl od ostatních výstav, žádný stres a jenom šiby :) (no, to je samo o sobě dosti stresující…). První den se nesl v duchu velmi rychlého vymezování teritoria mezi zúčastěnými šibami (bylo jich 52 (asi), takže hádky o „zrovna tenhle trs trávy“ byly velmi časté) a pozvolného oťukávání mezí páníčky a paničkami (tedy, teď to vyznělo jako „šance pro dva“, ale myslím tím seznamování a vyměňování zkušeností). Za ten jeden večer jsem se dozvěděl o šibách více, než za poslední rok, a že některé informace byly opravdu přínosté a jiné až alarmující (co byste řekli na vztah šib a malých dětí (do dvou let)? byl jsem docela přesvědčován, že to není nic lehkého…). Samotná „večerní sešlost“ pak také stála za to – no, ale o tom viz odkazovaný článek. Na druhý den pak připadla samotná výstava, tedy posuzování. Rozhodčí, ač jistě odborník a slovák k tomu, si však naše srdce nezískal – hodnotil dosti z odstupu a po každém šáhnutí na šibu si šel umýt ruce. Navíc po nás chtěl prostocviky, na které nejsme zvyklí – opět nebýt paničky, která mu vysvětlila, že páník je hluchý jak poleno a fakt netuší, co se to po něm chce, bychom asi velice rychle končili… Nicméně, i tak se Arči předvedl prakticky sám a umístění V3 na klubovce ve třídě mladých nás více něž potěšilo!

tady bude fotka V3 šiby, dto…

Je nejvyšší čas večit, druhý díl dodáme do půlnoci (slibuji!!!)

Vyštěkat

Můžete použít standardní HTML tagy a taky Texy formátování!