A jsme tady opět :) Venčení se nám trochu protáhlo, jak ostatně je v poslední době zvykem – na novém rajónu je strašně moc psů kamarádů i konkurentů a je potřeba si s nimi vyjasnit veškeré majetko-právní vztahy :) Dnes jsme potkali dva ridgebacky (konkurence, potřeba vyštěkat), dva pudly (sranda-pes, potřeba vyděsit), šest voříšků neurčitého původu a velikosti pod šibu (pohrajeme, očucháme, kamarádi), jednoho vlčáka (k.a.m.a.r.á.d., raději nerozčilovat) a dva voříšky „nad šibu“ (s opatrným respektem potřeba kamarádit). No, bylo to moc zajímavé, zejména proto, že páníček mrznul jak sobolí trus a opravdu, ale opravdu chtěl domů. Nakonec se ale zadařilo, takže už jsme v teple a Arči po vydatné večeři studuje knihovnu (právě načnul všeobecnou encyklopedii Larousse, to mu vydrží na celou noc – pevná vazba, 500 stran, čtyři svazky…). Ale vraťme se k událostem uplynulým – vzhůru na zbytek zápisku…
Arči se nenudí ani mimo výstavy
Se šibou se jeden nenudí, to je věc více než známá. A šiba se snad ani nudit neumí. To naše pometlo toho zvládlo za poslední měsíce tolik, že by si páník pomalu naordinoval Neurol (nebo raději Diazepam)… Jen zranění šílené šiby už ani nepočítám – tržné rány jsou na denním pořádku a už se mu povedlo i dvakrát si natrhnout pr… zadek. Netuším, jak k tomu dochází, ale šiby se naštěstí hojí rychle. No, netuším… Tuším. Třeba zrovna dneska se rozhodl prohnat kachny na rybníce (máme tu jeden krásný, přímo u baráku), na tom by nebylo nic nebezpečného, je tu ale drobné ale. Naše šílená šiba prostě ignoruje váhové rozdíly a mezi kachničkami spokojeně odpočívala i jedna labuť. Arči není žádný troškař, takže se jal vysvětlovat tomuto 40 kg ptáku svůj světonázor… A výsledek? Přátelé, nasraná labuť, to je horší než zfetovaný neonacista… Ještě teď mne bolí tlapa a mrazí za krkem. Arči, pochopitelně, ze všeho vyvázl zcela bez následků – vytočil ptáka a přiběhl za páníkem, který to pak schytal… A to nemluvím o úderu křídly – nemít péřovou bundu, tak dnes už nenapíšu ani řádek.
V podobném duchu se nesla i celá řada dalších příhod, jen mi připadá, že páník to schytává stále hůře a hůře – děsím se okamžiku, kdy Arči naštve medvěda… (na hrob bych prosil stříbrnou růži a fotku šiby, děkuji).
Samostanou kapitolou Arčiho života je pak cestování prostředky hromadné dopravy. V poslední době jsme nuceni ji využívat stále častěji, takže frekvence zajímavých zážitků stoupá (tímto bych chtěl poprosit slečnu, se kterou jsme o šibách prokecali cestu z Klatov do Prahy, ať se ozve, Arči mi sežral vizitku…). Cestování si PID (Pražská Imbecilní Doprava) zvládá Arči celkem s přehledem, pokud ovšem do tramvaje nenastoupí „bubák“ – typický pražský bezdomovec, nejlépe s pivem. Takový jeden kolem Arčiho proletěl (strašný audio-vizuálně-čichový zážitek), když tramvaj neočekávaně zabrzdila, a od té doby způsobuje jakýkoliv zástupce tohoto druhu u Arčiho akutní záchvaty (nenapadá mne, jak toto řešit – podělte se v komentářích, prosím). Zato cestování vlakem nebo metrem je oříšek, jehož vyřešení si asi nějaký čas vyžádá. V metru mi Arčík odmítá nastoupit do vagonu, dokud jej nezaujme některý z cestujících – zkrátka, není-li v dohledu někdo zajímavý, zůstává Arči na nástupišti a projedou klidně tři soupravy, než se odhodlá přeskočit onu 5cm mezeru a vrhnout se na vyhlédnutou oběť… Takto jsme si chtěli zkrátit cestu z Anděla na Lužiny – autobusem 40 minut, metrem 18 minut – než jsme se ale dostali do vagonu, odjely čtyři soupravy a náš čas tak činil 67 minut. No zkratka… U vlaků je to ještě zajímavější, protože ty skutečně nejezdí co 10 minut. Na Smíchově jsme nastupovali do vlaku stylem – přesvědčuju psa, vlak se pomalu rozjíždí, házím tašku, beru psa, bežím, skáču, hroutím se v chodbě, zavírám dveře. Ano, jde to, ale ty nervy…
Psí web (mi byl čert dlužen…)
A teď z jiného soudku. Před časem (dva příspěvky zpět) jsem tu navrhl vytvoření komunitního webu pro kinologicky zatížené uživatele. Nápad měl velmi kladnou odezvu, nejen tady, ale zejména na šibím fóru. To mne donutilo brát celou věc patřičně vážně a nespokojit se jen s klasickou instalací některého z opensource fór. A tady je hlavní žrout času v poslední době – už mi jakžtakž funguje kombinace Joomla + CommunityBuilder + PHPBB + vlastní kód, ale ten design… Rád bych něco inteligentního, přehledného, jednoduchého, ale zatím to vypadá jako Centrum.cz křížené s Líbímseti.cz (což je hrůza…). Zatím jsem nad kódem a integrací strávil cca 250 hodin a samotný vzhled snad sežere dvakrát tolik – to aby jeden začal uvažovat o reklamách pro financování, jinak bude asi muset Arči fakt začít lovit…
Na druhou stranu ale už většina věcí funguje a design se dá při nejhorším objednat od profíků (třeba Plaváček by to mohl zvládnout moc pěkně, uvidíme…). Takže přátelé, slibuji, že do vánoc bude na českém internetu k dispozici unikátní komunitní kynologický web pro milovníky všech plemen! A packu na to!
Páník, aneb rychlý souhrn, který ani nečtěte
Těšili jste se? Tak o mé cestě do Paříže, hledání ztraceného času, nesmrtelnosti chrousta a dalších věcech zase až někdy příště – teď už mne z boku hřeje šiba a to je neklamné znamení, že je čas jít spát… Dobrou noc :)
