Tak Arči už zase vypadá jako normální šiba a ne jako prototyp nové dominanty brdských lesů a nutno podotknout, že z toho máme větší radost my než on :) Po týdnu, kdy jeho nezbytný doplněk tvořil kornout na krku a (alespoň z počátku) bílý obleček, už srážku s dogou připomíná pouze vyholený pruh mezi tlapkami. Za ten týden jsme se ale dozvěděli o inteligenci šib víc, než za poslední rok, takže je na místě shrnutí dojmů :) Čtení vhodné zejména pro šibisty, kteří doma „na smrt nemocnou a pohybu neschopnou“ šibu ještě neměli – ušetříte si hodně nervů…
Poznámka: jelikož tento zápisek mám rozepsaný už dobré tři, čtyři týdny a neustále narůstá, uděláme z něj seriál :) (aby se dal vůbec číst…) Takže dnes lehký úvod a první den.
Obecný úvod
Je naprosto lhostejné, jakým způsobem dojde ke zranění – ať už se váš šibík připlete do cesty nízko letícímu buvolovi, zažene do kouta nějaké menší zvíře (jako je tygr, medvěd, tibetská doga nebo slon) nebo jen neodhadne rychlost v zatáčce – výsledkem může být návštěva veterináře a slušivý obleček na týden i déle. Pokud je škrábanec (apod.) hlubší, bude vám nabídnut límec nebo kornout na krk – tedy vašemu psu – a rada první zní: rozhodně ho neodmítejte. Sice bude vaše šibička vypadat jako nešťastná reklama na stojací lampu a užijete si dost zábavy, ale zase se urychlí zhojení. Na šibím těle totiž není místo, kam by nešlo dosáhnout jazykem – věřím, že po krátkém tréninku si šiba dokáže olízat i temeno hlavy… Ostatně Arči to zvládl na podobně nepřístupném místě za necelou hodinu – s krkem protaženým dle vzoru „žirafa“.
První dny
Když jsme Arčiho dopravili domů, byl pořád ještě lehce omámený po narkóze, takže s ním bylo lehké pořízení, to ale netrvalo dlouho a proto velmi doporučuji si hned po příjezdu domů dát panáka či tři a odložit šibu na nějaké bezpečné místo, brzy bude následovat tanec. Také je vhodné odstranit z dosahu (tedy cca 1,5 metru od země) všechny křehké a poškrabatelné předměty (vázy, sklo, židle, skříně, kočky apod.) a doširoka otevřít všechny dveře (krom vstupních, pochopitelně). Po částečném probrání následuje první, a nejvydatnější, pokus o odstranění kornoutu, který bude zahrnovat:
- bušení o zeď
- odírání o zdi a skříně v běhu
- strkání do všeho v cestě
- zuřivé třepání hlavou
- stoj na zadních a drásání kornoutu předníma packama
- a desítky dalších zajímavých činností
Jakékoliv utěšování, konejšení a usměrňování šiby je v tuto chvíli nejen neúčinné, ale také krajně nebezpečné a hlavně zbytečné. Celá estráda trvá cca patnáct minut a doporučuji opustit byt nebo se alespoň klidit z dosahu – pro vzájemnou bezpečnost… Od veterináře je naštěstí límec kvalitně utažen, takže vyklouznutí nehrozí :)
Po zbytek dne máte relativně klid – šiba se hluboce urazí a jakékoliv pokusy o sblížení bude okázale ignorovat. V našem případě to znamenalo, že Arči se postavil hlavou směrem do rohu pokoje (nejdále od dveří) a ze vzdálenosti cca 30 cm hypnotizoval zeď. Tuto pozici udržel několik hodin a nedal si ji rozmluvit ani pamlskem, ani násilným odnesením do postele. Zkrátka – nedráždit a čekat :) Po další dny bude nálada pacienta podobná a zlepšení, indikované zvednutím ocásku a částečným vzetím páníčka na vědomí, se dá čekat až tak druhý až třetí den večer. Berte to z té lepší stránky – alespoň je chvilku klid :-)
