Dogy nechodí po horách ale po šibách

Tak jsme byli zase na výstavě. Tentokrát klubovka v Mladé Boleslavi pořádaná tím sdružením se šílenou zkratkou – KCHMPP, klub chovatelů málopočetných plemen psů. Původně jsem chtěl, a minule i slíbil, psát o atmosféře výstav, hledání nových čtyřnohých kamarádů a hlavně o tom, že výstavy (alespoň co se šib týče) nejsou žádná snobárna, ale pohoda a sranda. Bohužel nebude tomu tak – minule jsem „trnul“, co se nám na výstavě přihodí do třetice a už je to tady – Arči se teď probírá z narkózy a páníček by snesl panáka. Ale popořadě.

Výstavy KCHMPP mají jedno velké specifikum – potkáte tady pejsky, o kterých jste netušili, že existují či se u nás chovají. Ostatně příští týden doplním nějaké fotky, pro lepší představu. Arčimu i mě se třeba velice zalíbil pejsek Hokaido Ken – trošku větší sněhobílá šiba. Na druhou stranu málopočetní jsou i psy bojoví a také telata zvící almary, takže je potřeba kličkovat celkem obezřetně. To se nám dařilo celý den a oba jsme si užívali – zvlášť další šibisté (chovatelé šib) jsou smečka přátelská a hovorná. I posuzování v kruhu se tentokrát neslo v přátelském a klidném duchu – Arči se naprosto s přehledem předváděl prakticky sám a díky výbornému rozhodčímu si užíval snad i kontrolu zoubků :) Nakonec vybojoval V2, což na klubovku není vůbec špatné, a vyrazili jsme si nechat zapsat výsledky do PP.

Tím skončila idylka. Málopočetná plemena bohužel zahrnují i výše zmíněné almary a krávy, a právě jedno takové „štěňátko“ se utrhlo páníčkovi právě v okamžiku, kdy jsme procházeli kolem. „Štěně“ v tomto případě znamenalo ročního psa tibetské dogy, což je tak 60kg živé váhy, a Arči mu bohužel stál v cestě. Majitel zareagoval bleskově, nicméně i tak po sobě oba psi stačili párkrát chňapnout – to víte, šiba neuteče, zvlášť když se lekne. Následovala důkladná prohlídka, která ale krom lehkého šoku a staženého ocásku neodhalila žádná zranění. Spřátelení šibisté nám pak pomohli překonat i to leknutí a důkladně Arčiho prohlédli a podrbali. Oba celkem uklidněni jsme se tedy vydali na vlak. Cestou Arči poskakoval a vypadal relativně spokojeně, o to větší šok byl pak na nádraží.

Zatímco jsme čekali na vlak, Arči si pochopitelně lehnul a zareagoval až na donesenou vodu. Když se ale postavil, s páníčkem to málem seklo – pod sebou měla šiba krvavou loužičku a u hrudní kosti zakrvácené chloupky. No, malinkou ranku, která vypadala jako drobné škrábnutí, jsme očistili a nastoupili do vlaku. Zde bych rád poděkoval Českým dráhám, že zaměstnávají tak milé průvodčí – ten náš nás kontroloval co deset minut, zda má ten strašně nebezpečný pes nasazen náhubek. A to prosím i v tomhle vedru, i při pití a dokonce i pak, když bylo naše kupé prázdné a mělo zavřené dveře! To, že onen milovník předpisů po čase počal vyhrožovat nejen pokutou, ale i policií, snad ani zmiňovat nebudu…

No, po návratu domů Arči okamžitě usnul a vypadal v pohodě. Když se ale „škrábnutí“ nezavřelo ani za dvě hodiny (sice tu a tam kapka, ale přece), vyrazili jsme raději k veterináři. A ještě že tak. Z malé ranky mezi předníma tlapkama se vyklubala díra po zubu, hluboká dva centimetry! Naštěstí se Arči narazil na ten spodní zub (jinak k tomu dojít nemohlo) šikmo, takže „tunel“ vede svalem a krom infekce není nebezpečný. A právě díky umístění mezi „ťapací“ svaly u hrudní kosti se ranka neotevřela, dokud Arči stál či šel a zůstala maskovaná přes tři čtvrtě hodiny. Výsledkem je tedy velmi mrzutá šiba, oblečená do bílého kabátku a se zavedeným drenem…

A poučení z příběhu? :) Nepodceňovat ani drobné škrábance a raději čtyřikrát prověřit a třeba i zbytečně jet k veterináři, než zanedbat a kdo ví, jak to může dopadnout. Zkrátka kousnutí je třeba nepodceňovat – navrch malá ranka, uvnitř daleko horší. Takže tak. No, ale do týdne až dvou bude Arči zase veselá a zdravá šiba, takže tentokrát štěstí…

A ještě jedno PS. Rád bych poděkoval osazenstvu Veterinární kliniky v Kolmé (Praha 9), za opět velmi profesionální přístup a bleskové ošetření Arčiho (i jeho omdlévajícího páníčka). A to prosím v sobotu v půl šesté večer. Pokud je někde v Praze lepší nemocnice pro psy, nevím o ní. Díky moc.