A zase další výstava :) No, to zní, jako bychom jich sjezdili už desítky. Tak jinak – a druhá výstava, to už je mnohem realističtější :)
V neděli 3.6 jsme se byli s Arčíkem představit v rodných Klatovech na Krajské výstavě psů společenských a pracovních, co na tom, že šiby moc společenské nebývají a že by se nějak přepracovaly, to se taky říci nedá. Zkrátka – i když nám do názvu nezařadili plemena „lovecká“, Arči toto opomenutí s nadhledem ignoroval a zúčastnil se jako velmi společenské plemeno… Nakonec ještě že jsme jeli, protože naše šikovná šibička v tvrdé konkurenci získala ocenění V1, což je na druhou výstavu (první byla MVP Letňany, fotky se moc nepovedly…) a třídu mladých docela dost úspěch. Takové drobnosti, jako třeba fakt, že jsme tam byli jediná šiba (akity se ukázaly dvě), nebudeme rozmazávat :)
Aby z toho zase nebyl román jak od Jiráska, tak přejdu rovnou k zlatému hřebu dopoledního programu – posuzování v kruhu – a o dojmech z atmosféry výstav a tak vůbec se rozepíšu někdy jindy…
V našem kruhu posuzoval jeden velmi milý a zasloužilý veterinář (patrně hodnotil už psy Ferdinanda d’Este…), který si dával skutečně záležet. Nechci, aby to vyznělo urážlivě – byl to velmi milý a důkladný starší pán, který nám dal plno dobrých rad, jen nás zkrátka „lehce“ překvapil. Už když nás nechal kroužit kruhem jako nadmuté tele a pořád se mu nezdála rychlost dostatečná, začali jsme tušit zradu. Ta přišla v zápětí, v podobě posuzování na stole. Minule se Arči bál na rozvrklaném stole a měl tendence utíkat, takže jsme poctivě trénovali a dnes již vyrovnává i prudké výkyvy jako pravý námořník. Takže tentokrát jsme si říkali, že nás nic nepřekvapí. Překvapilo. Co byste říkali na posuzování na stole, bez stolu? Buď neměli na jediném přítomném nábytku místo, nebo se rozhodčí nechtěl ohýbat, výsledkem bylo posuzování psa v mém náručí, což jsme skutečně netrénovali. Zkuste si udržet škubající se šibu, které se právě děje hloubková inspekce chrupu (spojená s kontrolou mandlí…), ve výši očí porotce… Ano, je to prakticky nemožné. Arči se ale naštěstí zavčas uklidnil, a tak jsme oba přežili.
Závěrem dostal šampion do posudku „přátelské a dobré povahy“, patrně si porotce spočítal prsty a konstatoval, že mu jich zase tolik nechybí… Takže teď trnu, co nás potká příště – 9.6. jedeme do Mladé Boleslavi na klubovku (KCHMPP je dost šílená zkratka pro klub chovatelů málopočetných psů, což…) – a obávám se, že při posuzování se zase najde nějaké překvapení. No doufejme, že ne…
