Ze života
Jako by nestačilo Tesco a neustálé “Kartičku máte?”, teď ale končí sranda. V pátečním zděšením nad matematickými schopnostmi Vnitra (nebudu se opakovat, všichni vědí, o čem je řeč) prakticky zapadla možná daleko závažnější zpráva o genitálním (nejde o překlep) nápadu Ministerstva jakožepráce a Hospodské komory. Když už se tak krásně osvědčil projekt OpenCard (přežraní kolibříci už ani nedokážou lítat) a slibně se rozjíždí sKarta, proč […]
Tak jsem dneska konečně šel kolem ambasadora a mohl s klidným svědomím podepsat podporu pro pana profesora na Hrad. Proč? Inu je to jednoduché, jak už jsem psal na Twitteru, je pro mě jediným volitelným kandidátem. Takhle stručně řečeno to ale asi není moc “vyargumentované”, že? Ostatně i na twitteru následoval dotaz: “Proč?”. Tak prosím, rozepíšu se, mám argumenty vyfutrované klackem, jak […]
Pokračujte ve čtení Proč jsem podpořil kandidaturu Vladimíra Franze
…do stádia: My vládneme, vy držte hubu! A mně je z toho špatně. To je asi tak jediné, co s tím z pozice občana ale také mohu dělat… A toto si uvědomila “elita” národa a už si nebere ani náznakem servítky (terminologická odbočka: elita je dle slovníku cizích slov také “bonitační zařazení do třídy plemenného dobytka” – to myslím odpovídá). Kde jsou ty časy, kdy se […]
Jak už jste možná zaznamenali na twíttru, rozhodl jsem se si dobrovolně prodloužit život a přestat konečně, a snad definitivně, kouřit (a smrdět, toť velmi podstatný benefit). Už několikrát jsem si ale ověřil, že “praštit s tím ze dne na den” nezvládnu - tři, čtyři dny a někdo praští mě… Takže to zkouším postupně přes berličku v podobě elektronické cigarety – a […]
Ach to moderní umění, minimalismus (provedení) vs. maximalismus (ceny), to by se mi líbilo – teda živit se tím, ne se na to dívat Tak proč to nezkusit – mladej, kreativní i drzej jsem, takže zde je zkušební portfolio a teď už jen čekám na desítky nabídek ke spolupráci. A nebojte se, levné to nebude.
Pokračujte ve čtení Čekám na nabídku studia Najbrt, pospěšte si…
Jsem člověk uvažující spíše racionálně, na pověry a báchorky nevěřím a nějaký ten pátek třináctého mě nevytrhne, to mnozí víte. Také je pravda, že patrně nebudu rozbíjet zrcadlo černou kočkou, ale to je způsobeno spíše mou láskou k zrcadlům zvířatům, než nějakou pověrčivostí. Ale vědecky doložený nejdepresivnější den v roce – Blue Monday – to už je něco jiného, to nemůžu ignorovat ani já. […]
Pokračujte ve čtení Pondělí 16. ledna? Jo, pátek 13. na steroidech…
Dneska kamarád Kombajn poslal na FB odkaz na úvahu o ekonomické nezodpovědnosti klasických pohádek a já si vzpomněl, že jsem před lety také psal něco podobného Jelikož zrovna zachraňuji data ze záloh (chcípnul notebook), našel jsem onen text prakticky hned a, jelikož jsem přiměřeně ješitný, rád se o toto vrcholné dílo s vámi podělím.
Tak prosím, zde je 11 let staré pojednání O pohádkách.
Pokračujte ve čtení Objevy v archivu: O pohádkách (28.4. 2000)
Hned úvodem je nutno podotknout, že se jedná o dítě cizí, neb pořízením vlastního každý starý jezevec přestává být jezevcem. Přídavného jména se sice nezbaví, ale o jezevectví přichází s konečnou platností. Ale to jen tak na úvod, aby snad nedošlo k nedorozumění…
Říkáte si, proč by se měl SJ (zkracuji jezevce) zabývat takovou nepravděpodobnou katastrofou, jako je dítě v kvartýru? Pravda, pokud dbá o svou pověst, […]
Pokračujte ve čtení Starej Jezevec radí: Jak přežít dítě (1)
“Pac, pěkně počkej,” pravím psovi, “páníček přijde po práci. Pracuje přesčasy, pitomec. Pak půjdeme prohnat prasátka, ptakopysky, pakoně plus pošťáka po poli”. Pes přikývne. Přemýšlivě pohlédne po provensálské pečeni, po pečení ponechané pod pokličkou poblíž příborníku. Pravděpodobnost průšvihu promptně překračuje padesát procent. Popadnu pečeni, připraven překazit psovi plány. Pes pozoruje pečeni, přikyvuje. Pochopil. Počne panáčkovat, prevít. Položím překážející pekáč, pokleknu, poškrábu psa, […]
Pokračujte ve čtení Poměrně praštěná psí povídka, patrně pěkná pakárna…
Bylo, nebylo… Před mnoha a mnoha lety, i když to mohlo být i loni a stejně tak i zítra, si v jedné zapadlé vesničce jménem Kamenný Přívoz, otevřel svůj obchod pracovitý a počestný pekař. Krámek to byl útulný a voněl těmi nejlepšími ingrediencemi na míle daleko. Náš pekař, říkejme mu třeba Jan, byl nejen pracovitý, ale také velice šikovný a, což je dnes na […]

















Poslední štěky