Potřeboval jsem kopírovat nové soubory z výchozích Dokumentů do Dropboxu, ale tak, aby se tam nekopírovaly Obrázky, Hudba a Videa – takže klasické přesunutí Dokumentů do Dropboxu se použít nedá. Nejsem fanda instalace desítek programů, ten bordel v registrech mi za to nestojí (i Diablo 3 jsem teď instaloval do sandboxu , takže co takhle příkazová řádka (jo, vyrůstal jsem na DOSu) a Plánovač úloh? Nic se nebude muset instalovat a je to nastavené za minutu. No jo, ale – pokud Plánovač spustí bat soubor, zobrazí se otravné okno příkazové řádky, co s tím?

V jednoduchosti je krása, takže: jak spustit script (ok, obyčejný bat soubor) aniž by si toho uživatel byť jen všiml? Inspiraci dodali tvůrci virů a červů, kteří využívají roztomilou funkci VisualBasicu. A víte, co je na tom nejlepší? Ani to visual studio nepotřebujete. Windows 7 umí spouštět skripty vbs už v základu, u starších verzí bude možná třeba instalovat nějaké knihovny, ale to jsem nezkoušel.

Pro spuštění libovolného bat souboru tak, aby se v systému nic nezobrazilo, pak stačí v textovém editoru vložit kód:

Set WshShell = WScript.Create­Object(„WScrip­t.Shell“)
WshShell.run „%comspec% /c c:\cesta\k_va­semu_bat\něco­.bat“,0
Set WshShell = Nothing

a celé to uložit jako cokoliv.vbs (jo, c:\cesta\k_va­semu_bat\něco­.bat logicky nahraďte .

A to je všechno. Tenhle skript při spuštění zavolá odkazovaný bat soubor a provede ho v tichosti a neviditelně. Stejně se chová i při zadání do Plánovače. Velmi šikovné, nejen pro kopírování. 

A pro líné čtenáře ještě doplním obsah mého zaloha_doc.bat

robocopy c:\Users\Martin\Do­cuments\ c:\Dropbox\Do­kumenty\ /XJ /E /R:3 /NP >nul 2>&1

robocopy je příkaz pro pokročilé kopírování (mají W7, XP ne), XJ zakáže kopírovat simlinky (video, obrázky atd.), E zapne rekurzivní kopírování, R omezí počet opakování (ve výchozím nastavení má robocopy 1000000 pokusů…) a NP zakáže ukecaný výstup. Pro jistotu ještě vše hážu do nul (NP a nul není potřeba, to už řeší ten skript vbs).

Simple, dear Watson

Ještě malá vsuvka: Neznáte práce dizajnérského studia Najbrt? Tak nejdřív se podívejte na ukázky: Plakát pro 47. Filmový festival, geniální logo a identita pro Ostravu, logo České Televize a můj oblíbený Baník, pyčo!!!

Všechny symboly jsou samy o sobě tak silné a jedinečné, že k nim není potřeba dalších slov. Nechme je hovořit za sebe:

Ještě raději doplním – já tohle (na rozdíl od Najbrta) nemyslím vážně 

Bylo, nebylo… V neděli večer, 5 dní po tréninku u Marka, procházíme podvečerním parkem. Arči spokojeně očuchává stromky, kandelábry i okolo postávající prostitutky, zkrátka klasika a jaro. Když tu náhle vlahý podvečer pročísne řev, za který by se nemusel stydět ani Kerberos, násilím donucený sledovat live koncert Heleny Vondráčkové. Pátrám po vlkodlakovi a kde nic, tu nic. Teprve při podrobnějším průzkumu terénu zahlédnu zuřivě vlající ocásek neskutečně rychlé čivavy. Čivaváka. Ten křeček, pardon, “pes” se rozhodl odejít ze světa velmi hlasitě a velmi rychle – skokem na shibu. V duchu už počítám, kolik asi taková malá večeře pro shibu může stát (má to rodokmen, ale zase 3 kila, tak to se snad do platu vejdu), když mi dojde, že Arči stojí celkem klidně s prověšeným vodítkem a onu myš sleduje se shovívavostí, kterou bych očekával spíš u mistra Zenu než u japonského loveckého psa. Neskutečné!

Malý agresor tak po chvíli ztrácí zájem, podpořen tichým, ale důrazným, vyceněním Arčiho chrupu vzor “Čelisti 2”, a jen tak lehce obíhá stále velmi klidnou shibu (já jsem v šoku, pochopitelně). Bavíme se tedy s paničkou toho přerostlého morčete a sledujeme, kterak se kluci očuchávají a následně ostentativně ignorují. Krása, tenhle způsob venčení zdá se mi býti velmi šťastným.

Zhrzené sebevědomí ale čivavákovi, který asi dokázal zahnat na strom i dogu, o listonoši nemluvě, nedovolí se vzdát tak lehce. Vyzkoušel tedy nejtěžší kalibr – došel před Arčiho, zastavil se tak 30cm před ním, zvedl nožku a podepsal se na chodník. Drzoun jeden! V klidu poodešel o kousek dál a sledoval vývoj situace – já taky, tohle nechat bez odpovědi, to si u psa nedovedu představit. No, Marku, měl jsi pravdu – mám skvělého psa. Arči rozvážně došel k podpisu, přečetl si jej, pak poodešel o kousek dál a zcela přesně, s rozmyslem a naprosto klidně zvedl tlapku a “podepsal” čivaváka…

A tím bych tento krátký příběh uzavřel. Jasně, dalo se to napsat jednou větou, ale takhle ta pointa jistě vynikla lépe Jo, mám skvělého psa a těším se z každé procházky – smích prodlužuje život 

Ano, modří už vědí, reakce byla předvídatelná: Když je to tak jednoduchý, tak nějakej vymysli! I červení už vědí, tomu se nedalo odolat – klidně, třeba 10 za hodinu! Naštěstí je Beby gentleman, tak mi dal celých 90 minut na sepsání deseti námětů na webové startupy… Mrcha jedna. Takže, přátelé, jdeme na to. Stopky zapnuty a jedeme (poznámka: fakt na to mám jen 1,5 hodiny, takže omluvte nedotaženost business plánů a možná i gramatické chybky, tady jde o čas – 9 minut na jeden nápad…). Je 23:58, začínáme:

1) Tesco Fousquare

Taky se vám stává, že po příchodu do hypermarketu marně hledáte čočku/čokoládu/piz­zu/šampon atd.? Jo, to je součást nákupní strategie – když už se “myšky naučí procházet bludištěm, tak jim ho přestavíme”… Čím víc zákazník bloudí, tím víc toho nakoupí – tak zní základní poučka hypermarketů. Co takhle udělat službu, na principu foursquare, která umožní uživatelům se “čeknout” u konkrétního zboží? Např. “našel jsem jedlou sodu!” nebo “to pivo v akci je tady, mezi těstvinama”? Jasně, narážíme tu na problém s pokrytím GPS v budovách, ale to není nic, co by se nedalo obejít – QR kódy na regálech? Krokoměr (Android to umí s přesností na desetiny metru, většina má i kompas pro určení směru) atp. Výsledek? Interaktivní mapa “čekinů” po celém marketu, automaticky se aktualizující – ta rejže byla tady, hmmm, 4× čeknuto o 40m jinde, ok, rejže je tam! No řekněte, nezjednodušilo by to nakupování? 

2) MámBlbejNápad.cz

Měli jste někdy opravdu blbej nápad? Nemyslím tím třeba nakreslit na Václaváku Strom života a sefiroty (ač by to bylo jistě zajímavé), ale něco, co vám přišlo v tu chvíli “tak blbé, až to bylo geniální”? Mě třeba lety napadlo sepsat kuchařku pro psy – včetně vánočního haf-cukroví. Ale nikdy jsem se k tomu nedostal, nebyl čas a hlavně jsem nevěřil, že by se to vůbec prodalo. A? Ano, prodalo by se to – jedna z 1992 a moderní webová tady (design strašnej, ale jde o obsah). Důležitá je realizace, nápad je jen prvotní impulz. Máte nápad? Sem s ním – však on si ho někdo najde! Webová služba mamblbejnapad.cz by fungovala asi takto – zadáte nápad, popíšete ho, rozpracujete až tak, jak jste schopni, a čekáte. Třeba se ho ujme někdo, kdo ho dotáhne do konce. Nápady můžete dát volně k dispozici (Creative Common licence :) ) nebo si je “blbonápadovat” – systém vám přidá ověření, že taková blbost ještě nebyla nikde vymyšlena (google nebo ruční certifikace) a pokud ji někdo zrealizuje, máte autorská práva jistá No není to ACTAuální?

3) PotkameSe.cz

Služba využívající API některé z geolokační služby. Ideálně foursquare nebo google latitude. Případně ze všech dostupných – ať je sranda. Uživatelé služby mohou naplánovat na kdykoliv (možná bych to omezil na nějaký rozumný interval – 14 dní?) sraz s přáteli. Na konkrétní místo nebo čas nebo obojí. Aplikace (v chytrém telefonu) pak upozorní přátele předem (Hele, Karle, za 6 dní bude chlastačka u Koloucha, přijdeš?) a také je upozorňuje, pokud se okolo doby srazu pohybují okolo místa srazu (Hele, Karle, kousek vod tebe teď chlastá Tereza – U Koloucha, jen 800m odsud, tak šup!). Možno využít “přátele přátel”, oblíbená místa, swarn badge a tak podobně. Pro sklerotika, jako jsem já, výborná služba!

4) WiFi Hoooper

Jdete po městě (ano, myslím po Praze, drahé Krno promine) a váš telefon se urputně snaží připojit k desítkám WiFi sítí… Cítíte tu frustraci chudáka telefonu… Zvlášť při pohledu na rychle se naplňující FUP vašeho “neomezeného 3G připojení” (zdravím Vodafone, O2 i T-Mobile. Zmetci!). Co takhle využít algoritmus lučního koníka? Ano – Hop z milované Včelky Máji. Uživatel Hooopera zadá do systému (web aplikace) identifikaci (a případně gps pozici) svého domácího WiFi routeru plus veřejné heslo (cokoliv vyrobené po roce 2005 umožňuje nastavení veřejné AP s přístupem k internetu, oddělené od zbytku wifi sítě. Jistě by šlo i nakonfigurovat automaticky nějakým skriptem). Když takto zpřístupní své WiFi (napojené na ISP bez FUP) dostatek uživatelů, budeme moci mezi nimi “hooopkat” bez nutnosti zatěžovat síť našeho milovaného mobilního operátora. Jistě, tady je nutno doladit bezpečnost a nějaké limity připojení/přenosu (třeba: poskytl jsem Hooopíkům X, mohu čerpat 3× X), ale jako návrh za 9 minut to snad stačí, ne? 

- je 0:30, mám tu tedy časovou rezervu, jdu na jedno cigárko, omluvte mě 

5) MilýJežíšku.cz

Tohle už kdysi navrhovala jedna půvabná slečna na Twitteru (@sibiranka? @vetrovka? už si nepamatuju), ale dosud to neexistuje. O co jde? Jste v obchodě, něco se vám líbí, ale nekoupíte si to. Kdyby mi to tak chtěl někdo dát k Vánocům… (místo dalšího dárkového balení čaje nebo pantoflů…). A přitom je to tak jednoduché – telefonem vyfotíte čárový kód onoho dárku, GPS k němu přiřadí obchod a je to! Vytoužený dárek se přidá do vašeho seznamu, který vidí všichni kamarádi. Jakmile jej někdo koupí, odškrtne jej jako “splněno” (aby ostatní nekupovali to samé) a Vánoce budou o něco veselejší! (pochopitelně seznam dárků sami nevidíte – jen máte možnost “odškrtnout” to, na co jste nevydrželi čekat do Vánoc).

6) KdeToSakraJe.cz

Sociální aplikace vycházející z teorie kolektivní inteligence či spíše pravděpodobnostního rozložení reakce davu. Tohle by mohla být docela sranda Webová aplikace, založená na jednoduchém schématu otázek a odpovědí dle klíčových slov. Přijdete na web, vidíte formulář: “Kde sakra mám: DOPLŇTE”. Napíšete “Klíče”. Web vypíše nejčastější umístění ztracených klíčů (dle zadání uživatelů) – V kapse, Na ledničce, V botě, Sežral pes atd. Prohledáte navrhovaná umístění a buď kliknete na “Jo, tady to bylo” u některého návrhu (což mu zvýší hodnocení úspěšnosti), nebo ručně vyplníte, kde ty ***** klíče byly: V ledničce (což přidá další místo a další návrh pro ostatní). Postupně se tak služba, díky kolektivní inteligenci, bude neustále zlepšovat a zpřesňovat. Dobrý, ne? Sakra, kde mám psa???

7) CoSeDějeKolem.cz

Takový Twitter křížený s foursquare. Služba pro zasílání krátkých textových zpráv, ale bez sledovaných a sledujících – co vyšlete “do éteru”, zachytí pouze lidé ve vašem okolí – to okolí bych definoval buď na pevno (X km) nebo dynamicky, dle hustoty osídlení v dané oblasti (logicky: v Praze stačí i 200m, někde v Horní Dolní je i 20km celkem samota). Zajímavé by bylo přidání navigace k tomu, kdo vyslal pro vás zajímavou zprávu (navigace ale předpokládá souhlas obou stran, aby z toho nebyl hon na twitter celebrity, že).

8) Tady všude byl, tady všude seděl…

S odbočkou k nesmrtelnému Cimrmanovi zahajuji další startup. Mám moc rád Geocaching, líbí se mi i ta jeho akčnější verze s RPG prvky (nevzpomenu si z hlavy na název, zkrátka stahují se pro to celé “hry” a na Androidu to špatně funguje (až nade mnou nebude viset Damoklův meč časového limitu, tak to dohledám), ale co to ještě o něco ozvláštnit? Současné telefony dokážou udělat QR (mobilem snímaný) kód prakticky ze všeho – co to použít jako jednotlivá vodítka v geolokační QR hře? Jděte na souřadnice XYZ a další kód najdete pohledem na sever. (na severu jsou tři teplárenské komíny, které dohromady dají “live QR kód”). A tak dále. Ostatně – nemuselo by se hledat “něco, co vypadá jako QR), co to udělat jako aplikaci pro AR (rozšířenou realitu) – ve stylu: najdi místo odpočinku posledního Přemyslovce (při přejetí foťákem přes mohylu by se zobrazila další nápověda). A tak dále. Jo, tohle bych si zahrál rád!

- máme 1:05, zase mám čas, jdu si dát kafe

9) UpravMiTo.cz

Služba pro nudící se copywritery a početnou základnu českých “grammar nazi”. Opět vychází z teorie davu, ale bude potřebovat nějakou tu ochranu proti vandalům. Základní myšlenka je jednoduchá – zadavatel vystaví text, libovolně dlouhý, a nechá jej upravovat ostatními uživateli služby. Hodil by se nějaký hezký ajax editor pro přesouvání slov/vět a základní úpravy textu. Výstupem pak bude, po zadané době, upravený text – dle nejčastějších připomínek, změn a úprav. Systém zohledňuje “reputaci” uživatelů – eliminuje tak trolly a vandaly, naopak zvýhodňuje kladně hodnocené uživatele. Hodnocení provádí zadavatel a možná i ostatní uživatelé. Motivace “korektorů”? Reputace, odměny, sociální status…

10) Nemám co hrát, vyměníme?

Ta desátá služba už je, v takto krátkém limitu, docela záhul na nervy, takže jen jednoduše – sám jsem hráč na xboxu a existuje jen pár her, ke kterým bych se vrátil po dohrání. Tak proč z toho neudělat výměnnou síť? Premisa je jasná – do aplikace zadám, co mám za hry (filmy, audio – ať se OSA třeba oběsí na třešni…) a současně zadám, co bych chtěl. Když nějakou gamesu dohraju, odškrtnu ji jako “k dispozici” a čekám. Systém sám najde někoho, kdo má něco z mého “to bych chtěl” seznamu a současně má v “to bych chtěl” seznamu něco, co jsem dohrál. Ideálně ještě zohlední geografickou polohu (aneb – nemusíme dotovat českou poštu, že?) a nabídne výměnu. Elegantní, rychlé a šikovné.

A je to, je 1:27 a seznam je dopsán! Odeslán mailem “druhé straně”. Na blogu se objeví až v 11:17 (publikovat takhle v noci nemá cenu, to mi návštěvnost netrhne…).

Jak říkám – vymyslet není problém, realizovat je. Pokud některé z popisovaných služeb už někde existují, nedá se nic dělat – všechny startupy znát fakt nemůžu…

Jo a ještě dodám malý bonus – aktuálně jsem pozitivně naladěn nabídkám zaměstnání na full-time, tak pokud hledáte mysl otevřenou a tvůrčí, pište 

Celá DP je zde (PDF, 2,8MB). Časem to možná rozdělím na části a opravím pár překlepů.

• 1 Úvod 1
• 1.1 Cíle a struktura práce 1
• 1.2 Přínosy a určení práce 1
• 2 Vymezení pojmů 2
• 2.1 Cloud Computing 2
• 2.1.1 Obecná definice 2
• 2.1.2 Cloud – typy 5
• 2.2 ASP 7
• 2.3 SaaS 9
• 2.4 XaaS 12
• 2.5 Vztah SaaS k ostatním technologiím 13
• 2.5.1 SaaS a ASP 13
• 2.5.2 SaaS a Cloud 15
• 2.5.3 SaaS a SOA 15
• 2.5.4 SaaS a OSS 16
• 2.5.5 Souhrnné srovnání 18
• 2.6 Outsourcing 19
• 3 SaaS – podrobnější rozbor 21
• 3.1 Srovnání se standardním modelem distribuce sw 21
• 3.2 Benefity SaaS 23
• 3.2.1 Finanční benefity 23
• 3.2.2 Časové benefity 27
• 3.2.3 Specializace společností 29
• 3.2.4 Nejnovější technologie 31
• 3.3 TCO 34
• 3.4 Obchodní modely SaaS 36
• 3.4.1 Free 37
• 3.4.2 Freemium 37
• 3.4.3 Pay-as-you-go 39
• 3.4.4 Předplatné 40
• 3.4.5 Paušál – balíčky 40
• 3.5 Argumentace proti SaaS – rozbor Lawson Software 42
• 3.5.1 Příběh Lawson 42
• 4 Negativa a rizika SaaS 46
• 4.1 Bezpečnost 46
• 4.2 Ztráta kontroly 47
• 4.3 Problémy integrace 48
• 4.4 Správa uživatelů 50
• 4.5 Redundance a synchronizace dat 51
• 4.6 Rizika spojená s konektivitou 51
• 4.7 Závislost na dodavateli 52
• 4.8 Spolehlivost 52
• 4.9 Právní otázky 53
• 5 Vybraná aktuálně dostupná cloud a SaaS řešení 54
• 5.1 Salesforce.com 54
• 5.1.1 Salesforce CRM 54
• 5.1.2 Další služby 55
• 5.1.3 Cenová politika 56
• 5.2 Microsoft Office 365 57
• 5.2.1 Cenová politika 59
• 5.3 AWS – Amazon Web Services 60
• 5.3.1 Cenová politika 61
• 5.4 Google App Engine 62
• 5.4.1 Cenová politika 63
• 5.5 Zoho 64
• 5.5.1 Cenová politika 65
• 5.6 Další zástupci 66
• 5.6.1 Microsoft Dynamics 66
• 5.6.2 Sap Business ByDesign 66
• 5.6.3 Cisco 67
• 6 Příklad z reality 68
• 6.1 Výchozí stav 68
• 6.2 Výběr dostupných řešení 71
• 6.2.1 On-Premise 71
• 6.2.2 SaaS 71
• 6.2.3 Srovnání 73
• 6.3 Analýza TCO 74
• 6.3.1 On-premise model – varianta 1 74
• 6.3.2 On-premise – varianta 2 76
• 6.3.3 SaaS – varianta 3 77
• 6.3.4 SaaS – varianta 4 79
• 6.3.5 Srovnání 80
• 6.4 Výběr řešení 81
• 6.5 Závěr 81
• 7 Predikce budoucího vývoje 83
• 7.1 Maturity model SaaS a predikce vývoje 83
• 7.1.1 Forrester group 83
• 7.1.2 Dharmesh Shah 85
• 7.1.3 Shrnutí 86
• 7.2 Migrace na Cloud služby 87
• 7.3 Hybridní cloud architektura 89
• 7.4 Posílení IaaS, PaaS a NaaS 91
• 7.5 Důraz na bezpečnost a osvětu 92
• 7.6 Zacílení na širší cílovou skupinu a simplifikace 93
• 7.7 Reorientace outsourcingových společností 94
• 8 SaaS v podmínkách ČR 96
• 8.1 Existující česká řešení 98
• 8.1.1 iPodnik 98
• 8.1.2 Raydesk 98
• 8.1.3 BellaDati 99
• 8.2 Závěr 100
• 9 Klíč pro nasazení SaaS 101
• 9.1 Základní předpoklady 101
• 9.2 Kdy SaaS ano 102
• 9.3 Kdy SaaS zatím ne 104
• 9.4 Podrobný výběr SaaS 105
• 9.5 Shrnutí 106
• 10 Závěr 107
• 11 Přílohy 109
• 11.1 Finanční výsledky Salesforce.com 109
• 11.2 Finanční výsledky Lawson 110
• 11.3 Finanční výsledky Oracle 111
• 11.4 Ceník Office 365 112
• 11.4.1 Kompletní plány 112
• 11.4.2 Samostatné služby 112
• 11.4.3 Doplňkové služby 112
• 11.5 Topologie 113
• 12 Použitá literatura 114
• 13 Terminologický slovník 119

Ještě v neděli to vypadalo na celkem poklidné pondělí, zakončené příjemnou zábavou. Plán zněl jasně – v neděli odevzdat jednu tiskovku, ráno počkat na řemeslníky (výměna vodoměru), vyvenčit, skočit na pracovní schůzku a večer hurá na bowling. Takhle nadějně to vypadalo ještě asi minutu po půlnoci… Pak ale zasáhlo Blue Monday a už to jelo.

Poslední úpravy textu tiskových zpráv si vždycky vychutnávám – uložím si pracovní verzi textu, naleju víno, a pak v klidu přesouvám slova a ladím vyznění každé věty, úžasný relax. Zmiňovanou minutu po půlnoci jsem skončil s vybroušeným textem a navyklým hmatem ctrl+s svůj výtvor uložil a vypnul Word. No jo, když ale na klávesnici jsou “s” a “w” tak blízko… (Ano, pondělí je tady, místo uložení jsem automaticky potvrdil zavření beze změn). Márty vs. Pondělí – 0:1. Těžko bych hledal sílu na nové kolo úprav, takže rychle vyvenčit a ráno si přivstanu a upravím text za čerstva. No jo, ale ráno mají přijít řemeslníci – kdykoliv mezi 8–12 – to musím vstát s předstihem, abych mohl vyvenčit a stihnout úpravy než přijdou. OK, dáme budík na 5:00, to je v pohodě.

V půl jedné padám do postele. Obvykle usnu dřív, než dopadnu, ale tentokrát musím počítat do tří, než se mi podaří zabrat. Já vím, není to moc, někdy počítám i do půl čtvrtý… Márty vs. Pondělí 0:2. Dvě hodiny spánku musej stačit.

Peripetie své ranní exhumace jsem už popisoval kdysi, tentokrát se odehrávala v podobném duchu, ale už jsem si zvykl. Nicméně článek se podařilo upravit i odeslat “zavčas” a já začal propadat optimismu. Márty vs. Pondělí 1:2. Východ slunce jsem přivítal s Arčim v parku, nikde nikdo, krása – Arči lovil míček, já za ním lítal s energií, která rozhodně neodpovídala délce spánku. Pohoda. Dokonce tu ležel i sníh! Chvilku, v zápětí jsem na jeho místě ležel já… Jedinej metr čtverečný sněhu v Praze a jak ta mrcha klouže – po krátké variaci na “lapneme si Jánošíka” křížené s Labutím jezerem jsem si v praxi ověřil, že: 1) fyzikální zákony fungují, 2) gravitace je mrcha, 3) na kokosáku ani na sněhu nezabrzdíš. Výsledek? Naražená zadek, ruka ve stavu “obrna hadr” a moje kalhoty by odmítla i Armáda spásy… Jdem domů, Márty vs. Pondělí 1:4 (jo, tohle bylo za dva body).

No nic, počkám na řemeslníky a pak vyrazím na schůzku a na nákup nových džínů – tyhle do večera neuschnou a dvoje rezervní mám v pračce (Márty vs. Pondělí 1:5). Kolem desáté mi začíná “padat hlava”, dávám si třetí kafe. V jedenáct začínám být nervózní (páté kafe), v poledne po řemeslnících ani vidu, ani slechu (sedmé kafe). Čilý jako rybička v papiňáku volám klukům pracovitým “kde jako jsou” a dozvídám se, že dorazí někdy po druhé. Argument, že jsem jasně říkal, že budu doma do dvou, nepadá na úrodnou půdu. Pán slyšel od dvou. Márty vs. Pondělí 1:6.

A jedeme dále – schůzka s klientem nad finálním návrhem článku. Super, to je na půl hodiny, to ještě stihnu dneska napsat. Po třech hodinách odcházím s hlavou jako pátrací balón – zdrojem mých informací byl hlavní programátor, vysoce hrdý na svou práci (má proč, projekt je úžasný!), který na vše odpovídal stylem “no, nejdřív se Země ochladila a pak přišli dinosauři”. Ano, je dobré mít nějaký ten “background”, ale všeho moc škodí. Výsledek? Každých 10 minut vysvětlování zhustím do jedné věty v článku. Polovinu jich pak vymažu. Márty vs. Pondělí… No, tohle je remíza.

Vzhůru na nákup (cestou mi padá hlava, dáme kafe číslo osm). Cestou mi volá kamarádka, jestli bych nemohl v sedm odtancovat kus vystoupení, odpadli jí tanečníci. Nic extra, jen nějakou tu Voltu (minuta padesát, 12 zvedaček) a něco pomalého. Inu, na tréninku jsem už “párkrát” nebyl, ale když je to kamarádka… Souhlasím a už předem tiše trpím. Nákup překvapivě proběhl skvěle – má velikost (něco mezi kulturistou z Dachau a věšákem na šaty) byla k dispozici v několika exemplářích. Tlačí mě čas, tak rychle platím a mizím. Úspěch! (Márty vs. Pondělí 2:6). Doma zjišťuji, že jeden ze dvou zakoupených kousků klamal tělem a je o 4 čísla větší, než uváděla etiketa. Nicméně – kalhoty mi padnou, jen trochu škrtí pod krkem. Márty vs. Pondělí 2:7.

Vyvenčit a tancovat! (kafe už nebudu riskovat, dávám RedBull). K místu vystoupení se blížím krokem, za který by se nemusel stydět ani Jeoffrey de Peyrac (Angelika, vzpomínáte?). Ale co, dva-tři tance zvládnu, pak si půjdu odpočinout na bowling. Jsem nacpán do kostýmu a představen své partnerce – dívka drobná, milá, to bude fajn. Zde si dovolím drobnou odbočku – u zvedaček ve Voltě jde o zvednutí partnerky do vzduchu, přenesení o 180˚ a postavení na zem. Základem je, aby slečna v pravý okamžik vyskočila – jinak jde o stěhování almary (zvlášť pokud má tanečník 68kg i s kostýmem – můj případ). Konec drobné odbočky. Má očekávání se bohužel nenaplnila a já ten večer odstěhoval almaru 12×. Márty vs. Pondělí 2:8.

S rukama po kotníky vyrážím na bowling.

Hurá mezi lidi! Odpočinout si, pobavit se, seznámit se, naučit se bowling. Co na tom, že hernu jsem minul o dvě zastávky, je vlahý večer, rád se projdu (de Peyrac…). Dorážím relativně včas a pokouším se od obsluhy zjistit, kde máme rezervované dráhy. Obsluha něco zaševelí a ukáže neurčitě za sebe. Po třetím opakování seznávám, že hlasitěji mluvit nedokáže a budu muset improvizovat. Naštěstí doráží další dámy, jdoucí na stejnou akci, a nasměrují mě správným směrem (Márty vs. Pondělí 3:8, i když tohle byl faul). Ze samotného bowlingu stojí za zmínku fakt, že se mi tu kouli podařilo ve všech případech včas pustit a ani jednou jsem ji nenásledoval mezi kuželky (můžu si to připsat k dobru? ale jo, Márty vs. Bowling 1:0).

Co říci na závěr? Pondělí vyhrálo na celé čáře, ale přežil jsem, což je hlavní! A ač jsem z bowlingu odcházel s palcem o dva centimetry delším, mohlo to dopadnout mnohem hůře! (ono teda dopadlo, ale to už tady nikoho nezajímá  ).

Napřesrok si už dám bacha – psa umístím k Danče, odpojím elektriku i plyn a pokusím se celé Blue Monday zaspat. Jen se obávám, že v tu chvíli se mi doma zjeví dinosaurus…

Tak prosím, zde je 11 let staré pojednání O pohádkách.

Nedávno jsem měl možnost vyslechnout vysílání Českého rozhlasu pro děti (ne že by na mě lezla senilita, ale dráťák těžko přepnete na jinou stanici), a řeknu vám, zhrozil jsem se. Prostudoval jsem tedy vzorek literatury určené dětem a výsledky vám nyní předkládám.

Nejprve si vezmeme motivační stránku věci. Asi jen 7% hrdinů podstupuje všechna rizika nezištně a většinou jde také o také místního podivína – třeba takový Děd Vševěd, osoba na ulici nepřehlédnutelná. Za slunného počasí dokonce motoristům nebezpečná (tedy ještě před Honzovým zásahem. Po devastaci zlatachtivým vagabundem se již na ulici neodvažuje…). Jako nejčastější motivace se jeví touha po moci a bohatství. Copak si myslíte, že by třeba i ten český Honza slezl ze své pece, kde má zajištěnou stravu, byt a šťastné stáří (a ani nemusí chroustat brouky potemníky), kdyby mu z toho něco nekoukalo? Kde to žijete! Je sice pravdou, že na konci jeho strastiplné pouti na něj netrpělivě čeká krásná princezna. Ale ruku na srdce, ten přívlastek je tam jenom kvůli tomu, aby si chudina mohla vyprávět pohádky beze strachu z drába. Šlechtičny – často výsledky houževnatého křížení uvnitř jednoho rodu – mohly hovořit o štěstí, pokud se na svět dívaly 4D (podle známé rovnice 1oko = 2D, 2oči = 3D…). Mimochodem, víte, proč schválená taxa za záchranu princezny činí princeznu a půl království k tomu? No, protože jenom kvůli princezně by nikdo krk nenasazoval. To by pak bylo pro něj lepší uzavřít frojndšaft s drakem a o zabrané království se šábnout…

Motivaci jsme si vysvětlili a přejděmež proto plynule k: Násilí v pohádkách. Je až neuvěřitelné, co všechno je schopna zplodit zvrhlá mysl autorova. Od vybíjení ohrožených druhů (no ano, draci byli ohrožení…) přes násilí páchané na důchodcích, poklidně trávících svůj život v lese (Perníková chaloupka) až po neodborné chirurgické zákroky (Červená Karkulka). Posledně uvedená je opravdu skvostem demagogie, proto se na ni podíváme poněkud podrobněji.

Prvně – mluvící vlk, s tím bych se i smířil, protože v našem parlamentu a jiných institucích často najdeme mluvící voly. U vlka ale ještě zůstaneme, to, že zhltne na jeden zátah Karkulku, to bych ještě, s přimhouřením všech očí, bral. Ale babička, to je něco docela jiného. K takovému výkonu by canis lupus potřeboval tlamu zvící almary. Ale budiž. Pohádka ovšem pokračuje: vlk, spokojeně trávící babičku, je ještě stále sto mluvit a dokonce i mění hlas! A nyní se konečně dostáváme k věci nejzapeklitější, k vivisekci vlka.

Podívejme se na tento úsek pohledem člověka konce dvacátého století, který už něco o žaludečních kyselinách ví. Když připustíme, že z rozpáraného vlka vyskočí Karkulka i s babičkou (která by měla být už částečně natrávená a ne se zářivě usmívat a běžet dělat zachránci bábovku), nemůžeme ovšem pominout fakt, že zákrok provádí člověk nediplomovaný, de facto samouk a určitě ne sterilním skalpelem, alelébržto kudlou hodnou myslivce. A i zde příběh děti navádí ke zbytečné krutosti. Vlka – který rozhodně nemohl zákrok přežít – naplní nějakou vyvřelou horninou (zjevné hanobení mrtvých) a vhodí do studny, která je shodou okolností jediným zdrojem vody široko daleko. A pak si mají děcka něčeho vážit. Nikdo se totiž nezmíní o situaci babičky, která teď musí každý den pro vodu do městečka…

Čas letí a my se musíme pohnout. Zaměříme se proto na dalšího klasika v oboru: „Sněhurka a sedm trpaslíků“.

Tady se hnidopich může skutečně vyřádit! Že sama Sněhurka je tupá, jak násada vod krumpáče, nepozná vlastní macechu a dokonce si od ní koupí jablíčko s cedulkou „aromatizováno, přibarveno“ (takový bleděmodrý bylo to jablko…), to bych pominul. Jednak je tato událost důležitá pro samotný děj a druhak nádherně dokládá známou definici, že krása krát inteligence je konstanta…

Ale pokračujme v pitvě. Hned na začátku příběhu nachytáme autora na švestkách. Podle jeho slov je zjevné, že trpajzlíci (BTW – podle J. Suchého jest správné říkati “trpaslík”, neboť “trpajzlík” je malý noční podnik…) s návštěvou lidí počítají a jsou na ni připraveni. Cituji: „…V chaloupce bylo sedm malých postýlek … lehla si do té největší.“ konec citátu. Logicky zde vidíme, že v chaloupce je 8 postelí, sedm malých a jedna velká. Dále je zde celková morální závadnost celé pohádky, která je zjevně postavena na přežitcích z matriarchální společnosti (Sněhurka a SEDM trpaslíků). Také mi vadí, že druhá hlavní postava je zde vykreslena jako jednoznačně kladná, i když se jedná o prince – vykradače hrobů s jednoznačně nekrofilními sklony (i kdybychom mu k dobru připočítali oživení Sněhurky (nešťastnou náhodou), stále ještě zůstane alespoň sedm měsíců nepodmíněně…).

Nikde se také nedočteme, jak přesně si permončíci vydělávají na živobytí. Jistě, kutají v dolech diamanty a jiné přeměněné horniny, ale dětem zde nikdo neřekne nic o směném obchodu s místním šmelinářem, který trpaslíky (kterým říká „podpultovky“ ) bere pořádně na hůl. Dítě tak snadno nabude dojmu, že ti malí chuděrové ty svoje ametysty snad i jedí!

A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho, nicméně ostatní hříšníky zmíním jen okrajově.

Zlatá rybka – „když ji vytáhl z vody, ryba promluvila…“ nikde ani zmínka o tom, jak může plynule hovořit s háčkem v hubě! A jen tak mimochodem, když může vyčarovat dům na dálku několika kilometrů, proč jí činí takový problém, odčarovat pryč rybáře sakumprásk i s prutem?

Popelka – už jste někdy viděli holuba, který pustí ze zobáku hrášek, aniž ho před tím trochu podusíte? Já, ne.

Emanuela – to sem nepatří, dej pokoj!

O Smolíčkovi – proč, proboha, jelen vlastní rodinný domek ???

Jenže, přátelé, takhle by šly zaplit tři, čtyři knihy. Je to velice zajímavé téma a určitě se k němu v budoucnu vrátím. A teď mě omluvte, jdu si prolistovat leporelo.

Poznámka pod čarou – pamatujete si ještě, k čemu se v 2000 vztahovala narážka na chroupání brouků potemníků? 

DropBox konečně použitelný!

Libovolnou složku tak stačí přidat jako symlink do “My Dropbox” a zapomenout!

Jak na to?

Windows Vista a 7:

mklink /D “symlink” “originální složka”

např.:

mklink /D “e:\my dropbox\dokumenty” “c:\Users\már­ty\Dokumenty“

parametr D znamená link pro složku, vyžaduje administrátorská práva. Lze použít i parametr J – značí spojení (junction), DropBox pracuje v obou případech

Starší Windows:

stáhnout Junction, nahrát např. do system32

junction “symlink” “originální složka”

např.:

junction “e:\my dropbox\dokumenty” “c:\Users\már­ty\Dokumenty“

Hned úvodem je nutno podotknout, že se jedná o dítě cizí, neb pořízením vlastního každý starý jezevec přestává být jezevcem. Přídavného jména se sice nezbaví, ale o jezevectví přichází s konečnou platností. Ale to jen tak na úvod, aby snad nedošlo k nedorozumění…

Říkáte si, proč by se měl SJ (zkracuji jezevce) zabývat takovou nepravděpodobnou katastrofou, jako je dítě v kvartýru? Pravda, pokud dbá o svou pověst, nemusí se něčeho takového obávat, jenže… Vaši známí stárnou, žení se a děti na sebe nenechají dlouho čekat. Je jen na vás, SJ, zda si zachováte pověst nedůvěryhodného bohéma, který dokáže do dvou dnů umořit hlady i plíseň, či se zvolna začnete jevit “důvěryhodným strejdou”. Tady je ještě šance – pozvěte své přátele na návštěvu, ukažte jim koupelnu vytapetovanou plakáty z Hustleru a Playboye (drsnější mohou použít i tvrdší materiál), nechte je použít svůj ručník složený ze sedmi ponožek a jedněch kalhotek, opatrně otevřete ledničku a ukažte jim zde fungující subarktický ekosystém. Po takové prezentaci si můžete být jisti, že jejich dítě se u vás objeví maximálně tak omylem. Je ale nutné být důsledný. Zážitek je ale nutno obnovovat v paměti pravidelně, aby známí nepodlehli dojmu, že zvolna dospíváte…

Vím, o čem mluvím – díky tomu, že Arči dosud žije (ač je přes 3 roky odkázán jen na mě) a že já přežil extra-sociální interakci v rámci kurzu SOMADO, se můj kredit u známých značně zlepšil (sic!) a dítě mne neminulo… A to jsem se tak snažil!

Plánování, základ úspěchu

1. Úklid – ideálně den předem, v případě nedostatku času aplikujeme metodu “pod koberec se toho vejde”
2. Logistika – několik hodin předem. Dozásobení domácnosti o věci pro SJ nepotřebné, ale pro dítě nezbytné. Namátkou mýdlo, jídlo, obvazy, desinfekce či plyšový Pikaču
3. Socializace – ihned po předání, ideálně během něho. Doporučuji za střízliva.
4. Krmení – pravidelná činnost, s periodou cca 1,5 hodiny. Je vhodné prokládat fází 5
5. Zábava – aktivity, které vyčerpají a vedou k fázi 6 jsou preferovány, nicméně pozor, aby výsledkem nebylo zcela čilé dítě a vyčerpaný SJ
6. Spánek – jednoduché co k docílení, extrémně složité co do udržení. Nicméně nejoblíbenější část
7. Venčení – týká se jen velmi hodných strejdů, v případě hlídání do 10 hodin nehrozí

Úklid

Na druhou stranu není třeba úklid přehánět – je obecně známo, že v bytě starých jezevců se dá jíst z podlahy, ale nikoliv protože by byla tak čistá, ale protože je většinou větší než stůl a tím pádem se bordel rozprostře na větší plochu. Nebojte se, pečlivá maminka děcko po vyzvednutí od vás důkladně umyje, takže se při úklidu soustřeďte hlavně na nebezpečné předměty válející se po zemi – nože, DVD, viagru a tak podobně. Mimochodem mezi nebezpečné předměty se řadí i ponožky…

Logistika

Stručný nákupní seznam vám jistě dodá matička pišišvora, proto se zaměříme na výrobky, kterým se rozhodně vyhněte. První místo seznamu zaujímá cokoliv, na čem je napsáno “za stálého míchání”. Ani nadprůměrný SJ není vybaven k jejich přípravě, v lepším případě pak příprava těchto pokrmů pokračuje slovy “za stálého míchání lejeme do záchoda”. Nejsme na to stavěni, ignorujme. Vyhněte se i “polo”tovarům, na kterých stojí “přidejte pouze…” a za tím dvě a více položek. Za normálních okolností bychom sice zvládli přidat mléko, mouku i vejce, ale s děckem za zády přidáte do hrnce maximálně ty svoje. Au.

• Je to kořeněné? Nebrat!
• Obsahuje to olivy? Nebrat!
• Musí se to loupat? Nebrat!
• Je to ve skle? Nebrat!
• Má to kosti? Proboha, nebrat!
• Je to výrazně barevné? Máte-li rádi svůj nábytek – NEBRAT!

Pokračování příště…

Pokračování příště…