Přejeme úspěchy na všech frontách,
pohodu a klid (i přes přítomnost šiby v domácnosti),
radost nejen z šib :)
a hlavně – ať je celý rok takový, jaký chcete!

Arči a Márty

Když já přihlašuji psa na výstavu, tak nejčastěji tak dvě hodiny před vypršením termínu druhé uzávěrky… Díky tomu jsem rád za existenci centrální pošty s provozem 24/7 – a právě tam se mi povedlo i tohle faux pas. Jeden by řekl, že dorazit na poštu kolem osmé večer je zárukou rychlého vyřízení – zvlášť, když do podání přiznání k dani je daleko. Omyl, vážení, omyl…

Dorazil jsem a zůstal zírat jako Filip na listinu práv a svobod – fronta až ven a dvě přepážky totálně obležené. Inu, počkám, nemám toho moc. Harmonogram posílání přihlášek je poměrně prostý – kopie PP, přihláška a složenka, to se připraví už doma. Zbývá podat složenku a následně vše zabalit do obálky a doporučeně poslat. Prosté, že? Žel obálku jsem už doma nenašel, takže jsem ji musel koupit u přepážky spolu s podáním složenky.

Vystál jsem tedy frontu (cca 35 minut) a následně se bláhově zeptal, zda by již čekajícím nevadilo, kdybych si ještě nadepsal obálku a rovnou psaní poslal. To jsem si teda naběhl… Prvním několika lidem to naprosto nevadilo, přeci jen – jedná se o akci na cca 30 vteřin – další ale byli dost zásadně proti a za výkřiků: Nepředbíhej! jsem tedy putoval na konec fronty. Stane se. Počkám.

Když jsem ale po cca 20 minutách dospěl do poloviny fronty, dorazil další zákazník – shodou okolností občan z nepřizpůsobivé menšiny – a vydal se naprosto suverénně k přepážce. Inu, potřebuje formulář, co by ne, že? Když ale onen spoluobčan v klidu vyplnil lístek a bez okolků si stoupl rovnou k přepážce, kde, bez jakýchkoliv problémů ze strany ostatních čekajících, vyřídil, co potřeboval, hnula se ve mně žluč.

I pravím (a kdo mne zná, ví, že to nebylo zrovna šeptem): Safra práce, kdybych se víc opaloval, tak jsem tu nemusel čekat jako blbec… A to byla věta poněkud netaktická. Sice se mi podařilo rozveselit většinu ostatních hostí, službu konající ochranka už tak potěšena nebyla. Nebo možná byla – konečně něco, co mohla zpracovat dle pečlivě nastudovaných interních předpisů… I přiklusal ke mně ten dobrý muž a oznámil mi, že pokud (safra, to je větná konstrukce) budu pokračovat v těch rasistických řečech, bude mne muset vyvést. Nu, tak to jsem vážně nerozdýchal a značně naštvaně mu pravím – To nebyl rasizmus, to bylo konstatování faktu. I kdyby byl růžovej se žlutýma puňtíkama, tak je to pořád hulvát. A vy jste tady od toho, abyste ukáznil hulváty a ne buzeroval slušný lidi. Ale to už jsem byl skoro-nesen k východu…

Posečkal jsem tedy, až se zbrojnoš uklidní a šel si vystát frontu ještě jednou. Podařilo se a tak do Olomouce přeci jen pojedeme vystavovat Tak nevím – asi je vážně bezpečnější a pohodlnější držet hubu a krok… A to vždy a všude. Jen ty důsledky se mi nechce ani domýšlet.

Rodeo začalo už daleko před veterinou – šiby jsou tvorové velice inteligentní, takže Arči poznal, která bije, už když jsem pro něj dorazil domů kolem poledne… Ale – pamlsky a krátké vodítko dávají jistou míru kontroly nad psem, takže jsme nakonec k ordinaci došli.

Do ordinace jsem ho ale skoro nedostal – zasekl se před dveřmi a tak silně trhnul vodítkem, že ho přerval a upaloval k Neumětelům… Skrz dvě křižovatky (naštěstí směrem, kterým nic nejezdí). Docela adrenalin… Pak se tedy milostivě nechal přivolat a v náručí dotáhnout do ordinace.

Tam sehrál další scénu na téma „strašně moc ukřivděná šiba, který každý jen ubližuje“. Řev až na Václavák… Upozorňuji, že tou dobou na něj ještě nikdo nesáhl… Doktor se k němu bál přiblížit… Stačilo, aby Arči otočil hlavu a felčar byl hned metr od stolu… Marně jsem jej (felčara) přesvědčoval, že Arči nekouše. Nevěřil.

Inu nezbylo, než přistoupit k metodě tvrdé ruky – vzal jsem tu vřeštící kouli za kůži na krku, odnesl kus od stolu a klidně mu vysvětlil, že se mu nic nestane – ale jen v případě, že se uklidní. Následně jsem postavil zcela kamennou šibu na stůl a veterinář, Arčim okázale ignorovaný, mu píchnul injekci. Arči ani nemrknul. Následně olíznul totálně konsternovaného lapiducha, ladně seskočil ze stolu a v pozici „u nohy“ vyčkal, až zaplatím. Při odchodu ještě oběhl celou čekárnu (prázdnou) a povalil veškeré židle. Načež, s výrazem naprosto jasně sdělujícím: „na mne si nějakej MVDr. dovolovat nebude“, opustil ordinaci zavřenými dveřmi (a poprvé mi tak ukázal, že je potřeba zamykat, neb funkci kliky už zná).

A pak si pořiďte šibu…

Upozornění – tento zápisek není o šibách, ale o politice. Byli jste varováni :)

Tenhle článek vychází symbolicky 19 minut po půlnoci 17. listopadu 2008, pojďme se vrátit do těch euforických dní před devatenácti lety, kdy nálada byla nádherná, ale nic ještě nebylo jisté. V téhle atmosféře napsal Ivo Jahelka tuto písničku:

Veselá revoluce – 1989

Ivo Jahelka

Poslechněte, mládencové, penzisté i panny,
kterak u nás nastal konec vlády jedné strany,
není to tak dávno, co bych za tyhlety sloky
sklidil místo zatleskání nejméně dva roky.

Kdo nám chce mluvit do duše, a když mu slova schází,
tak má v ruce obušek a ústa plná frází,
tak tu vznikla, říkám v chvatu, fantazii krotě,
nová funkce z nomenklatur – prohnilý kůl v plotě.

Ref: My jsme ta veselá revoluce,
písničky jsou naše rezoluce,
slova jak květiny vzešla z pravdy,
píšeme dějiny už doopravdy.

Jen si každý zanadávej, jen si zalamentuj,
náladu nám zvedl přímý přenos z parlamentu,
kdo by řek', že hlasování takhle skvěle vyzní,
byla to nejlepší komedie televizní.

Kdopak nás tam zastupuje za národ a za lid,
nestačil jsem v onu chvíli vážně oči valit,
převážná část poslanců však ohebná je vlastně:
změnili svá přesvědčení přes noc jednohlasně.

Ref:

Ve víru těch událostí mnohý začal mládnout,
čekali jsme, kdo nám bude federálně vládnout,
odborníci, nestraníci, vláda, koalice,
skutečnost však byla jako pecka do palice.

Byť vedoucí úloha už patří minulosti,
zas dvě třetiny komunistů – to je, inu, k zlosti,
mnohý křičel, že jsme chtěli vládu novou zbrusu,
jiní zase úsloví o košili a trusu.

Ref:

Z továren prý do divadla na kulturní vložku
hnala strana do Prahy svou ozbrojenou složku,
a kdyby snad studentíci zkoušet chtěli finty,
tak jim s sebou pro jistotu dali ještě flinty.

I já záhy založím si svoji vlastní stranu,
budu v ní sám a sto lidí na moji ochranu,
tím pádem mým protivníkům zmizí úsměv z tváře:
přijímám i rozpuštěné milicionáře.

Ref:

Červená se line záře, nad tím dým se válí,
když StB v potu tváře dokumenty pálí,
neviděl jsi, neslyšel jsi, vždycky všechno popři,
jak to učí svoje žáky vod mafie kmotři.

Když to půjde tímhle tempem, všechno bude v lati:
Václav Havel prezidentem i boty vod Bati,
ještě, že se toho, kruci, nedožil ten Brežněv,
sotva bychom revoluci zvládli takhle něžně!

Ref:

Hezká písnička, není-liž pravda. Hmmm, taky v tom cítíte jemnou paralelu a drsnou předpověď? Inu, pojďme se přenést do blízké budoucnosti, kdy by mohl být následující text hrubě aktuální. Protože zrovna dnes je situace podobná atmosféře 17.11.89 – žel směrem zcela opačným. Mimochodem – většina textu je původní, dost zamrazí, že nebylo potřeba mnoho měnit. Jen dvě sloky to odnesly celé, odpusťte.

Veselá revoluce – text 2008

Ivo Jahelka a márty

Poslechněte, mládencové, penzisté i panny,
kterak u nás začal zas čas vlády jedné strany,
není to tak dávno, co bych za tyhlety sloky
sklidil nejvýš zatleskání, dnes však tak dva roky.

On nám chce mluvit do duše a slova mu neschází,
vždyť má k ruce Filipa a ústa plná frází,
tak tu vstává, říkám v chvatu, fantazii krotě,
stará garda v rudém šatu – prohnilý kůl v plotě.

Ref: My byli veselá revoluce,
písničky měli za rezoluce,
slova i květiny zvadly navždy,
teď píšeme dějiny doopravdy.

Jen si každý zanadávej, jen si zalamentuj,
náladu nám zvedl přímý přenos z parlamentu,
kdo by řek', že hlasování takhle skvěle vyzní,
byla to nejlepší komedie televizní.

Kdopak nás tam zastupuje za národ a za lid,
nestačil jsem v onu chvíli vážně oči valit,
převážná část poslanců už však rudá je vlastně:
demokrati i komanči volí jednohlasně.

Ref:

Ve víru těch událostí mnohý začal mládnout,
čekali jsme, kdo nám bude u všech svatých vládnout,
odborníci, nestraníci, vláda, koalice,
skutečnost však byla jako pecka do palice.

Že vedoucí úloha už patří minulosti?
Tak dvě třetiny komunistů – to je, inu, k zlosti,
Kdo to křičel, že jsme chtěli vládu novou zbrusu?
Ten už by fakt pomalu měl přidávat do klusu…

Ref:

V továrnách i divadelních síních stále hezkých,
vzpomeňme si všichni hrdě na svých třicet českých.
A kdyby snad studentíci chtěli zase cinkat,
zabavme jim jejich klíče a ať padaj spinkat.

„S komunisty nikdy více nespojíme ruce!“
To tu někdo proklamoval v čase revoluce.
Pár let na to zdá se ale realita jinčí –
Inu v krajích o nic nejde, zase někdo křičí…

Ref:

Červená se line záře, nad tím dým se válí,
když Kočkovic v potu tváře dokumenty pálí,
neviděl jsi, neslyšel jsi, vždycky všechno popři,
jak to učí svoje žáky vod mafie kmotři.

Když to půjde tímhle tempem, všechno bude v lati:
I Paroubek prezidentem, s ním komanči zlatí,
škoda že se toho, kruci, nedožil ten Brežněv,
sotva bychom zapomenout zvládli takhle levně!

Ref:

Před dvěma dny se ale překonali a nemít Týden v RSS čtečce, začal bych pochybovat o své paměti, nu – posuďte sami. Toto je citace úvodu stejného článku s odstupem 40 minut. Zajímalo by mne, co se za tu dobu událo v redakci…

Policejní zdroje selhaly. Neonacisté do Prahy nevyšli

Informace policistů o tom, že neonacisté mají vyrazit do Prahy, byly mylné. Extremisté podle nich chtěli po svém „oslavit“ 70. výročí křišťálové noci, pogromu na Židy v nacistickém Německu. Stovka policistů i těžkooděnců na ně však čekala v Židovském městě marně.

Neonacisté do Prahy nevyšli. Odradila je policie

Informace policistů, že neonacisté mají vyrazit do Prahy, se nenaplnily. Extremisté podle nich chtěli po svém „oslavit“ 70. výročí křišťálové noci, pogromu na Židy v nacistickém Německu. Stovka policistů i těžkooděnců na ně však čekala v Židovském městě marně.

Než poběžíte do trafiky (co je to dneska 39 Kč, že?), tak ještě malá ochutnávka (bez čitelného textu, ten patří vydavateli). Takže takto to dopadlo:

Líbí? :) Ještě je tam ukrytý jeden Arči, ale nebudu kazit překvapení :)

Ono, charakterizovat šibu (ano, píše se shibu, ale s tím “š” je to tak nějak mazlivější, ostatně jako šiby samotné) na pár řádcích nejde. Mnozí se o to pokoušeli a nakonec napsali knihu. Nebo dvě. Nejstručněji se to povedlo asi paní Petrusové: “Kdyby šiba uměla říci jedno slovo, bylo by to “moje”: moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk – můj svět.”. (ano, profláknutá definice, ale velice trefná) Nicméně – jaká je opravdu šiba? A to nejen vzhledem ke své “lehce vztahovačné” povaze. Jak vypadá? Jak se chová? Jak se k ní chovat? Co čekat? A čím se opít, až nervy vyhlásí stávku? Hmmm, asi jsem si ukousl větší sousto, než Arči, když lovil labuť, ale popereme se s tím se šibí odvahou – a na pokračování. Takže, jdeme na to.

Quis es Šiba?

• Původ – Japonsko. Šiba patří k původním plemenům a primitivním ještě ke všemu (což znamená, že na výstavách soutěží o BIG s husky, samojedy a dalšími velkými – a tudíž lépe viditelnými v tribuny… – plemeny. Jinými slovy – s BIG nepočítejte :D). Vzhledem k historii se dá říci, že ve většině dnešních psů je “kus šiby”.
• Určení – lovecký pes. To je patrné už ve chvíli, kdy vám nové štěňátko zakousne pantofle s králíčky. Samotná šiba se používala pro lov pernaté zvěře (čti: koroptve), ve smečce pak prý skolí i medvěda – věřte tomu a rozhodně se nejedná o lov typu: “medvěd se umlátí smíchy”.
• Vzhled (obecně) – Vyvážené, proporční malé plemeno, velmi svalnaté a dobré kostry. Pevná konstituce. Obecně popsat šibu, to snad ani nejde :) Liška křížená s leopardem – co se povahy a postavy týče. Šibinky klamou tělem a neřekli byste, jako mají sílu – Arčidlo už v několika měsících aportovalo drobné předměty typu 2l pet láhev (plná) nebo kuchyňský stůl. V malém těle, silný duch a svaly z ocele – nerozčilovat…
• Výška – 40 cm u psa a 37 u feny, plus/mínus 1,5 cm. K tomu není co dodat – šiba je taková “akita bonsai” vhodná i do města. Malý pes (kterému to ale nikdo neřekl, na to pozor) s rozumnou spotřebou :)
• Váha – 8 až 10 kg. Ehm, tak tady standard lehce kecá. U fen bych tenhle údaj i překousnul, ale u psů? Asi takhle – 10kg vážící pes vypadá jako kulturista z Dachau a jestli se vám takový pohled líbí, pořiďte si domů xylofon a netrapte zbytečně psa :) Sice je váha hodně individuální a závisí na konstituci šibinky, ale řekl bych – všeho s mírou. Arči měří 38,5 cm a měl by mít podle FCI max. 9kg. Ehm… Tak o tři kilča jsme přestřelili – a vypadá nezdravě? Naopak. Tak prosím s rozumem, ju?
• Povaha - Věrná, ostražitá, velmi bystrá. A naprosto samostatná. Ve většině domácností se brzy stává hlavou rodiny, ale to neznamená, že by šlo o psa agresivního! Šiby jsou zlatíčka s poněkud větším egem. O věrnosti taky nepochybujte, ale ta je poněkud selektivní – tedy, je bezvýhradná, ale nejčastěji k jednomu člověku – ostatní jsou bráni jako rodina, kamarádi. Důvěru přes hranice “kamarád na hraní” si musí člověk zasloužit a ne uplatit či vyprosit. (hmmm, šibí povaha bude na samostatný článek…)
• Srst - Srst je hustá, huňatá a rovná, s teplou měkkou podsadou. A naprosto bezúdržbová – když pominu občasné očištění od zbytků leknínů a žabince. Deset měsíců ročně má šiba nádherný kožíšek vzor “hladící povrch”. Zbylé dva měsíce máte kožíšek všude. I ve štrůdlu. I když – některá šiba je líná i línat :)
• Hlava – Hlava ve tvaru trojúhelníku má širokou mozkovnu a široké lícní kosti. Široké čelo bystrý rozum značí. A šibinky jsou skutečně velmi inteligentní, mrchy jedny vychytralý…
• Čenich - Čenich je poměrně hluboký. Nosní hřbet je rovnoběžný s linií čela. Hluboký je zejména v okamžicích, kdy se v okolí objeví nedostatečně střežené pochoutky. Věřím, že šibidlo dokáže na jeden zátah pozřít i celé kuře.
• Oči - Poměrně malé, trojúhelníkové, tmavě hnědé barvy, vnější oční koutek lehce zdvižený. Asijské oči dodávají šibě šibalský vzhled křížený s pohledem plaché laně. Ty potvory toho dokáží velice schopně zneužívat a je velmi těžké šibičce něco vyčítat do očí.
• Uši - Poměrně malé, trojúhelníkové, vztyčené, lehce kupředu naklopené. Dokonalý detektor i toho nejjemnějšího zašustění obalu od čehokoliv jedlého. Je zajímavé, že Arči dokáže na 20 metrů odlišit zvuk otevírané plechovky s barvou od plechovky s párky…
• Krk – Silný svalnatý, dobře proporční k hlavě a tělu. Sice dobře proporční, ale lehce neohnutelný – šiba se před ničím a nikým neskloní. Berte na vědomí, až se budete snažit docílit „podřízeného postoje podle příručky pro výcvik NO“.
• Trup - Hřbet rovný a silný, bedra široká a svalnatá. Hrudník, žebra dobře klenutá. Břicho vtažené. Jedním slovem „samuraj“ – vznešený pes, který svým zjevem nezapře temperament a sílu.
• Ocas – Vysoko nasazený, silný, zcela stočený nebo srpovitě zahnutý. Čím zatočenější, tím lépe se do něj zamotává vodítko… Díky svému umístění ale také představuje poslední “záchytný bod” u prchající šiby. Nutno ale čapnout u kořene, jinde pevnému uchopení překáží srst :)
• Tlapky - Prsty sevřené a dobře klenuté, polštářky pevné a pružné, drápy tvrdé. Velmi, velmi tvrdé. Šibáčci rádi „dominantně zvedají tlapku“, tak doporučuji nesetrvávat v místě dopadu :) Naopak taková „masáž šibou“ je velice příjemný zážitek :)
• Pohyb - Pohyb živý, volný a líbivý. Dost dobře si nedovedu představit “mrtvý pohyb” Nicméně je fakt, že zejména “volný” vystihuje velice přesně obvyklý styl pohybu… A to jak “na volno”, tak na vodítku (v tomto případě má “volný pohyb” ale i páníček…). Šiby jsou každopádně ladná a elegantní zvířata a dokáží velice živě zmizet mezi stromy. Na druhou stranu není pro ně problém prospat půl dne, stejně jako ulítat 30 kiláků a za hodinu se dožadovat dalšího venčení. Šibu neutaháte, ale přizpůsobí se vám. Většinou.
• Specifika – de facto všechno :)

A pochopitelně ještě jedna fotka „typické šiby“ :D Ano, propagaci Arčiho si nemůžu odpustit :)

Dneska jsem se trochu zakecal a Arči převzal iniciativu – koukám, sedí na třetí lavičce. No hodnej, tady máš. U druhé série laviček ta samá situace, takže zase odměna a jdeme dál. U třetí trojice už jsem dával pozor, i když jen “po očku”, a ejhle – ten parchant došel k první lavičce, kouknul, zda ho sleduju, a vesele doběhl k té poslední, vyskočil na ni a čekal na odměnu! Je tohle možný? :) No jo – co by to přeskakoval, když se nedívám…

Tak jdeme na to

Přestat kouřit jsem zkoušel už mnohokrát, od přístupu “pevná vůle” jsem pokračoval přes náplasti (špatně hoří…), žvýkačky (hoří ještě hůř) až po “dnes o jednu méně”. Všechny postupy měly stejný efekt – týden bez cigarety, pohoda, dva týdny – hurá! Nejpozději do měsíce jsem si zase zapálil. Nu jo, mám na cigára, jak říká chytrej kolega, orální fixaci 

Takže jsem číhal, až se objeví něco, co mi pomůže přestat a přitom si moci “zapálit”. A konečně se povedlo – řešení se jmenuje elektronická cigareta a vypadá docela zajímavě. O co jde? De facto o vylepšený nikotinový inhalátor (prodává se už léta, ale tak nějak to není ono – nekouří) v podobě klasické cigarety. Místo tabáku obsahuje roztok s nikotinem a tabákovým aroma – potáhnete z “cigarety”, roztok se ohřeje a vznikne pára. Toť vše. Ano, pořád do sebe perete nikotin, ale tím to hasne – pochoutky typu dehet, popílek, amoniak, formaldehyd, čpavek atd. atd. (je jich přes 4000, z toho 100 prokazatelně karcinogenních…). E-cigareta vypadá jako běžná cigareta, kouří (méně, ale přece), svítí :) (dioda pro efekt žhavení), chutná podobně (jen po ní není v puse jako v krematoriu) a není cítit.

OK, konec reklamštiny :) A jdeme na to. Neodolal jsem a objednal si jednu z těch novějších a levnějších – mini 5G. Bratru 1400 Kč – to se může zdát docela dost, ale na druhou stranu – zdraví máme jen jedno a z dlouhodobého hlediska (2 měsíce) to je levnější, než běžné cigarety. Jak to? Nu, patrony s náplní se prodávají po pěti kusech za cca 130 Kč. Jedna patrona by měla vydržet jako cca 20 cigaret – hmmm, krabička za 26 ? To jde :) Každou patronu je možno 5× doplnit (náplň cca 300, vydrží 50 doplnění) – abraka dabra: krabička pod 11 kč Tak tohle by mohlo nalákat snad každého :)

Tolik teorie :) Včera odpoledne dorazil ten zázrak poštou, takže jdeme na reálné postřehy.

Realita – první den

Tak šup, hračka dorazila, jdeme na to. Po rozbalení člověka překvapí několik věcí – velikost (čekal jsem větší, doufal v menší) odpovídá asi tak o 5mm delší 100’s cigaretě. Hmotnost – na elegantní zavěšení v koutku to není, váha cca 15g, to je 7× víc, než normální cigareta. Design – velice věrná podoba, ale hlavně výborné dílenské zpracování. Inu, zapalme si. V balení jsou dvě baterie (to je ta nejdelší, bílá, část – obě byly nabité, sice jen částečně, ale na vyzkoušení stačí. Šest náplní (hnědá část, přímo do tlamy) a jedna prázdná náplň s “atomizérem” – to je ta hlavní část, co proměňuje náplň na “kouř”. Tahle malá potvora se musí z náplně vždy vyndat a to jde dost ztuha – řešení: zásobník sundavat při nasazení na zbytek cigarety. Pak se v krabici motá nabíječka a to je vše. Hrubě doporučuji koupit pouzdro – do standardních tabatěrek se e-cígo nevejde a jen tak v kapse jej nosit není právě hygienické.

První kouř

OK, nasadit náplň, našroubovat a tahat… To jsem se překvapil – ono to fakt čmoudí! A hodně. Kouř chutná podobně jako normální cigareta, ale je “jemnější” – chuťově, nikoliv účinkem, jak jsem záhy zjistil… Poučen prvotním předávkováním doporučuju tak maximálně 12 šluků a pauza – to odpovídá jedné cigaretě. Ono to svádí, jelikož z počátku kouř necítíte – ale účinkem odpovídá nejsilnějším cigaretám (pořídil jsem High náplň).

Chvíli to trvalo, než jsem přišel na správný způsob – ono se musí potahovat zvolna (lépe to čmoudí), ale silněji, než z normální cigarety. Ale taky se nesmí “přetáhnout”, protože pak místo kouře člověk vytáhne samotnou náplň a to je pěkně hořký svinstvo…

Chuť? Zajímavá – k cigaretě (kouřil jsem Lucky Strike RED) to má celkem blízko, ale kouř neškrábe, nenechává v puse chuť a je studený. Nejdřív mi to moc nechutnalo, ale dneska už jsem si zvykl a jde to. Zítra zkusím nějakou příchuť 

No, to by bylo pro začátek všechno – výdrž a další věci popíšu za týden – po vyzkoušení, zatím jsem vykouřil dvě náplně a 2× měnil baterii, ale to je hlavně kvůli mým experimentům :). Nechci to zakřiknout, blbnu s tím zatím jen 24 hodin, ale stejně dlouho jsem neměl cigárko a nechybí mi. Uvidíme večer v hospodě