Celá DP je zde (PDF, 2,8MB). Časem to možná rozdělím na části a opravím pár překlepů.

• 1 Úvod 1
• 1.1 Cíle a struktura práce 1
• 1.2 Přínosy a určení práce 1
• 2 Vymezení pojmů 2
• 2.1 Cloud Computing 2
• 2.1.1 Obecná definice 2
• 2.1.2 Cloud – typy 5
• 2.2 ASP 7
• 2.3 SaaS 9
• 2.4 XaaS 12
• 2.5 Vztah SaaS k ostatním technologiím 13
• 2.5.1 SaaS a ASP 13
• 2.5.2 SaaS a Cloud 15
• 2.5.3 SaaS a SOA 15
• 2.5.4 SaaS a OSS 16
• 2.5.5 Souhrnné srovnání 18
• 2.6 Outsourcing 19
• 3 SaaS – podrobnější rozbor 21
• 3.1 Srovnání se standardním modelem distribuce sw 21
• 3.2 Benefity SaaS 23
• 3.2.1 Finanční benefity 23
• 3.2.2 Časové benefity 27
• 3.2.3 Specializace společností 29
• 3.2.4 Nejnovější technologie 31
• 3.3 TCO 34
• 3.4 Obchodní modely SaaS 36
• 3.4.1 Free 37
• 3.4.2 Freemium 37
• 3.4.3 Pay-as-you-go 39
• 3.4.4 Předplatné 40
• 3.4.5 Paušál – balíčky 40
• 3.5 Argumentace proti SaaS – rozbor Lawson Software 42
• 3.5.1 Příběh Lawson 42
• 4 Negativa a rizika SaaS 46
• 4.1 Bezpečnost 46
• 4.2 Ztráta kontroly 47
• 4.3 Problémy integrace 48
• 4.4 Správa uživatelů 50
• 4.5 Redundance a synchronizace dat 51
• 4.6 Rizika spojená s konektivitou 51
• 4.7 Závislost na dodavateli 52
• 4.8 Spolehlivost 52
• 4.9 Právní otázky 53
• 5 Vybraná aktuálně dostupná cloud a SaaS řešení 54
• 5.1 Salesforce.com 54
• 5.1.1 Salesforce CRM 54
• 5.1.2 Další služby 55
• 5.1.3 Cenová politika 56
• 5.2 Microsoft Office 365 57
• 5.2.1 Cenová politika 59
• 5.3 AWS – Amazon Web Services 60
• 5.3.1 Cenová politika 61
• 5.4 Google App Engine 62
• 5.4.1 Cenová politika 63
• 5.5 Zoho 64
• 5.5.1 Cenová politika 65
• 5.6 Další zástupci 66
• 5.6.1 Microsoft Dynamics 66
• 5.6.2 Sap Business ByDesign 66
• 5.6.3 Cisco 67
• 6 Příklad z reality 68
• 6.1 Výchozí stav 68
• 6.2 Výběr dostupných řešení 71
• 6.2.1 On-Premise 71
• 6.2.2 SaaS 71
• 6.2.3 Srovnání 73
• 6.3 Analýza TCO 74
• 6.3.1 On-premise model – varianta 1 74
• 6.3.2 On-premise – varianta 2 76
• 6.3.3 SaaS – varianta 3 77
• 6.3.4 SaaS – varianta 4 79
• 6.3.5 Srovnání 80
• 6.4 Výběr řešení 81
• 6.5 Závěr 81
• 7 Predikce budoucího vývoje 83
• 7.1 Maturity model SaaS a predikce vývoje 83
• 7.1.1 Forrester group 83
• 7.1.2 Dharmesh Shah 85
• 7.1.3 Shrnutí 86
• 7.2 Migrace na Cloud služby 87
• 7.3 Hybridní cloud architektura 89
• 7.4 Posílení IaaS, PaaS a NaaS 91
• 7.5 Důraz na bezpečnost a osvětu 92
• 7.6 Zacílení na širší cílovou skupinu a simplifikace 93
• 7.7 Reorientace outsourcingových společností 94
• 8 SaaS v podmínkách ČR 96
• 8.1 Existující česká řešení 98
• 8.1.1 iPodnik 98
• 8.1.2 Raydesk 98
• 8.1.3 BellaDati 99
• 8.2 Závěr 100
• 9 Klíč pro nasazení SaaS 101
• 9.1 Základní předpoklady 101
• 9.2 Kdy SaaS ano 102
• 9.3 Kdy SaaS zatím ne 104
• 9.4 Podrobný výběr SaaS 105
• 9.5 Shrnutí 106
• 10 Závěr 107
• 11 Přílohy 109
• 11.1 Finanční výsledky Salesforce.com 109
• 11.2 Finanční výsledky Lawson 110
• 11.3 Finanční výsledky Oracle 111
• 11.4 Ceník Office 365 112
• 11.4.1 Kompletní plány 112
• 11.4.2 Samostatné služby 112
• 11.4.3 Doplňkové služby 112
• 11.5 Topologie 113
• 12 Použitá literatura 114
• 13 Terminologický slovník 119

Ještě v neděli to vypadalo na celkem poklidné pondělí, zakončené příjemnou zábavou. Plán zněl jasně – v neděli odevzdat jednu tiskovku, ráno počkat na řemeslníky (výměna vodoměru), vyvenčit, skočit na pracovní schůzku a večer hurá na bowling. Takhle nadějně to vypadalo ještě asi minutu po půlnoci… Pak ale zasáhlo Blue Monday a už to jelo.

Poslední úpravy textu tiskových zpráv si vždycky vychutnávám – uložím si pracovní verzi textu, naleju víno, a pak v klidu přesouvám slova a ladím vyznění každé věty, úžasný relax. Zmiňovanou minutu po půlnoci jsem skončil s vybroušeným textem a navyklým hmatem ctrl+s svůj výtvor uložil a vypnul Word. No jo, když ale na klávesnici jsou “s” a “w” tak blízko… (Ano, pondělí je tady, místo uložení jsem automaticky potvrdil zavření beze změn). Márty vs. Pondělí – 0:1. Těžko bych hledal sílu na nové kolo úprav, takže rychle vyvenčit a ráno si přivstanu a upravím text za čerstva. No jo, ale ráno mají přijít řemeslníci – kdykoliv mezi 8–12 – to musím vstát s předstihem, abych mohl vyvenčit a stihnout úpravy než přijdou. OK, dáme budík na 5:00, to je v pohodě.

V půl jedné padám do postele. Obvykle usnu dřív, než dopadnu, ale tentokrát musím počítat do tří, než se mi podaří zabrat. Já vím, není to moc, někdy počítám i do půl čtvrtý… Márty vs. Pondělí 0:2. Dvě hodiny spánku musej stačit.

Peripetie své ranní exhumace jsem už popisoval kdysi, tentokrát se odehrávala v podobném duchu, ale už jsem si zvykl. Nicméně článek se podařilo upravit i odeslat “zavčas” a já začal propadat optimismu. Márty vs. Pondělí 1:2. Východ slunce jsem přivítal s Arčim v parku, nikde nikdo, krása – Arči lovil míček, já za ním lítal s energií, která rozhodně neodpovídala délce spánku. Pohoda. Dokonce tu ležel i sníh! Chvilku, v zápětí jsem na jeho místě ležel já… Jedinej metr čtverečný sněhu v Praze a jak ta mrcha klouže – po krátké variaci na “lapneme si Jánošíka” křížené s Labutím jezerem jsem si v praxi ověřil, že: 1) fyzikální zákony fungují, 2) gravitace je mrcha, 3) na kokosáku ani na sněhu nezabrzdíš. Výsledek? Naražená zadek, ruka ve stavu “obrna hadr” a moje kalhoty by odmítla i Armáda spásy… Jdem domů, Márty vs. Pondělí 1:4 (jo, tohle bylo za dva body).

No nic, počkám na řemeslníky a pak vyrazím na schůzku a na nákup nových džínů – tyhle do večera neuschnou a dvoje rezervní mám v pračce (Márty vs. Pondělí 1:5). Kolem desáté mi začíná “padat hlava”, dávám si třetí kafe. V jedenáct začínám být nervózní (páté kafe), v poledne po řemeslnících ani vidu, ani slechu (sedmé kafe). Čilý jako rybička v papiňáku volám klukům pracovitým “kde jako jsou” a dozvídám se, že dorazí někdy po druhé. Argument, že jsem jasně říkal, že budu doma do dvou, nepadá na úrodnou půdu. Pán slyšel od dvou. Márty vs. Pondělí 1:6.

A jedeme dále – schůzka s klientem nad finálním návrhem článku. Super, to je na půl hodiny, to ještě stihnu dneska napsat. Po třech hodinách odcházím s hlavou jako pátrací balón – zdrojem mých informací byl hlavní programátor, vysoce hrdý na svou práci (má proč, projekt je úžasný!), který na vše odpovídal stylem “no, nejdřív se Země ochladila a pak přišli dinosauři”. Ano, je dobré mít nějaký ten “background”, ale všeho moc škodí. Výsledek? Každých 10 minut vysvětlování zhustím do jedné věty v článku. Polovinu jich pak vymažu. Márty vs. Pondělí… No, tohle je remíza.

Vzhůru na nákup (cestou mi padá hlava, dáme kafe číslo osm). Cestou mi volá kamarádka, jestli bych nemohl v sedm odtancovat kus vystoupení, odpadli jí tanečníci. Nic extra, jen nějakou tu Voltu (minuta padesát, 12 zvedaček) a něco pomalého. Inu, na tréninku jsem už “párkrát” nebyl, ale když je to kamarádka… Souhlasím a už předem tiše trpím. Nákup překvapivě proběhl skvěle – má velikost (něco mezi kulturistou z Dachau a věšákem na šaty) byla k dispozici v několika exemplářích. Tlačí mě čas, tak rychle platím a mizím. Úspěch! (Márty vs. Pondělí 2:6). Doma zjišťuji, že jeden ze dvou zakoupených kousků klamal tělem a je o 4 čísla větší, než uváděla etiketa. Nicméně – kalhoty mi padnou, jen trochu škrtí pod krkem. Márty vs. Pondělí 2:7.

Vyvenčit a tancovat! (kafe už nebudu riskovat, dávám RedBull). K místu vystoupení se blížím krokem, za který by se nemusel stydět ani Jeoffrey de Peyrac (Angelika, vzpomínáte?). Ale co, dva-tři tance zvládnu, pak si půjdu odpočinout na bowling. Jsem nacpán do kostýmu a představen své partnerce – dívka drobná, milá, to bude fajn. Zde si dovolím drobnou odbočku – u zvedaček ve Voltě jde o zvednutí partnerky do vzduchu, přenesení o 180˚ a postavení na zem. Základem je, aby slečna v pravý okamžik vyskočila – jinak jde o stěhování almary (zvlášť pokud má tanečník 68kg i s kostýmem – můj případ). Konec drobné odbočky. Má očekávání se bohužel nenaplnila a já ten večer odstěhoval almaru 12×. Márty vs. Pondělí 2:8.

S rukama po kotníky vyrážím na bowling.

Hurá mezi lidi! Odpočinout si, pobavit se, seznámit se, naučit se bowling. Co na tom, že hernu jsem minul o dvě zastávky, je vlahý večer, rád se projdu (de Peyrac…). Dorážím relativně včas a pokouším se od obsluhy zjistit, kde máme rezervované dráhy. Obsluha něco zaševelí a ukáže neurčitě za sebe. Po třetím opakování seznávám, že hlasitěji mluvit nedokáže a budu muset improvizovat. Naštěstí doráží další dámy, jdoucí na stejnou akci, a nasměrují mě správným směrem (Márty vs. Pondělí 3:8, i když tohle byl faul). Ze samotného bowlingu stojí za zmínku fakt, že se mi tu kouli podařilo ve všech případech včas pustit a ani jednou jsem ji nenásledoval mezi kuželky (můžu si to připsat k dobru? ale jo, Márty vs. Bowling 1:0).

Co říci na závěr? Pondělí vyhrálo na celé čáře, ale přežil jsem, což je hlavní! A ač jsem z bowlingu odcházel s palcem o dva centimetry delším, mohlo to dopadnout mnohem hůře! (ono teda dopadlo, ale to už tady nikoho nezajímá  ).

Napřesrok si už dám bacha – psa umístím k Danče, odpojím elektriku i plyn a pokusím se celé Blue Monday zaspat. Jen se obávám, že v tu chvíli se mi doma zjeví dinosaurus…

Tak prosím, zde je 11 let staré pojednání O pohádkách.

Nedávno jsem měl možnost vyslechnout vysílání Českého rozhlasu pro děti (ne že by na mě lezla senilita, ale dráťák těžko přepnete na jinou stanici), a řeknu vám, zhrozil jsem se. Prostudoval jsem tedy vzorek literatury určené dětem a výsledky vám nyní předkládám.

Nejprve si vezmeme motivační stránku věci. Asi jen 7% hrdinů podstupuje všechna rizika nezištně a většinou jde také o také místního podivína – třeba takový Děd Vševěd, osoba na ulici nepřehlédnutelná. Za slunného počasí dokonce motoristům nebezpečná (tedy ještě před Honzovým zásahem. Po devastaci zlatachtivým vagabundem se již na ulici neodvažuje…). Jako nejčastější motivace se jeví touha po moci a bohatství. Copak si myslíte, že by třeba i ten český Honza slezl ze své pece, kde má zajištěnou stravu, byt a šťastné stáří (a ani nemusí chroustat brouky potemníky), kdyby mu z toho něco nekoukalo? Kde to žijete! Je sice pravdou, že na konci jeho strastiplné pouti na něj netrpělivě čeká krásná princezna. Ale ruku na srdce, ten přívlastek je tam jenom kvůli tomu, aby si chudina mohla vyprávět pohádky beze strachu z drába. Šlechtičny – často výsledky houževnatého křížení uvnitř jednoho rodu – mohly hovořit o štěstí, pokud se na svět dívaly 4D (podle známé rovnice 1oko = 2D, 2oči = 3D…). Mimochodem, víte, proč schválená taxa za záchranu princezny činí princeznu a půl království k tomu? No, protože jenom kvůli princezně by nikdo krk nenasazoval. To by pak bylo pro něj lepší uzavřít frojndšaft s drakem a o zabrané království se šábnout…

Motivaci jsme si vysvětlili a přejděmež proto plynule k: Násilí v pohádkách. Je až neuvěřitelné, co všechno je schopna zplodit zvrhlá mysl autorova. Od vybíjení ohrožených druhů (no ano, draci byli ohrožení…) přes násilí páchané na důchodcích, poklidně trávících svůj život v lese (Perníková chaloupka) až po neodborné chirurgické zákroky (Červená Karkulka). Posledně uvedená je opravdu skvostem demagogie, proto se na ni podíváme poněkud podrobněji.

Prvně – mluvící vlk, s tím bych se i smířil, protože v našem parlamentu a jiných institucích často najdeme mluvící voly. U vlka ale ještě zůstaneme, to, že zhltne na jeden zátah Karkulku, to bych ještě, s přimhouřením všech očí, bral. Ale babička, to je něco docela jiného. K takovému výkonu by canis lupus potřeboval tlamu zvící almary. Ale budiž. Pohádka ovšem pokračuje: vlk, spokojeně trávící babičku, je ještě stále sto mluvit a dokonce i mění hlas! A nyní se konečně dostáváme k věci nejzapeklitější, k vivisekci vlka.

Podívejme se na tento úsek pohledem člověka konce dvacátého století, který už něco o žaludečních kyselinách ví. Když připustíme, že z rozpáraného vlka vyskočí Karkulka i s babičkou (která by měla být už částečně natrávená a ne se zářivě usmívat a běžet dělat zachránci bábovku), nemůžeme ovšem pominout fakt, že zákrok provádí člověk nediplomovaný, de facto samouk a určitě ne sterilním skalpelem, alelébržto kudlou hodnou myslivce. A i zde příběh děti navádí ke zbytečné krutosti. Vlka – který rozhodně nemohl zákrok přežít – naplní nějakou vyvřelou horninou (zjevné hanobení mrtvých) a vhodí do studny, která je shodou okolností jediným zdrojem vody široko daleko. A pak si mají děcka něčeho vážit. Nikdo se totiž nezmíní o situaci babičky, která teď musí každý den pro vodu do městečka…

Čas letí a my se musíme pohnout. Zaměříme se proto na dalšího klasika v oboru: „Sněhurka a sedm trpaslíků“.

Tady se hnidopich může skutečně vyřádit! Že sama Sněhurka je tupá, jak násada vod krumpáče, nepozná vlastní macechu a dokonce si od ní koupí jablíčko s cedulkou „aromatizováno, přibarveno“ (takový bleděmodrý bylo to jablko…), to bych pominul. Jednak je tato událost důležitá pro samotný děj a druhak nádherně dokládá známou definici, že krása krát inteligence je konstanta…

Ale pokračujme v pitvě. Hned na začátku příběhu nachytáme autora na švestkách. Podle jeho slov je zjevné, že trpajzlíci (BTW – podle J. Suchého jest správné říkati “trpaslík”, neboť “trpajzlík” je malý noční podnik…) s návštěvou lidí počítají a jsou na ni připraveni. Cituji: „…V chaloupce bylo sedm malých postýlek … lehla si do té největší.“ konec citátu. Logicky zde vidíme, že v chaloupce je 8 postelí, sedm malých a jedna velká. Dále je zde celková morální závadnost celé pohádky, která je zjevně postavena na přežitcích z matriarchální společnosti (Sněhurka a SEDM trpaslíků). Také mi vadí, že druhá hlavní postava je zde vykreslena jako jednoznačně kladná, i když se jedná o prince – vykradače hrobů s jednoznačně nekrofilními sklony (i kdybychom mu k dobru připočítali oživení Sněhurky (nešťastnou náhodou), stále ještě zůstane alespoň sedm měsíců nepodmíněně…).

Nikde se také nedočteme, jak přesně si permončíci vydělávají na živobytí. Jistě, kutají v dolech diamanty a jiné přeměněné horniny, ale dětem zde nikdo neřekne nic o směném obchodu s místním šmelinářem, který trpaslíky (kterým říká „podpultovky“ ) bere pořádně na hůl. Dítě tak snadno nabude dojmu, že ti malí chuděrové ty svoje ametysty snad i jedí!

A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho, nicméně ostatní hříšníky zmíním jen okrajově.

Zlatá rybka – „když ji vytáhl z vody, ryba promluvila…“ nikde ani zmínka o tom, jak může plynule hovořit s háčkem v hubě! A jen tak mimochodem, když může vyčarovat dům na dálku několika kilometrů, proč jí činí takový problém, odčarovat pryč rybáře sakumprásk i s prutem?

Popelka – už jste někdy viděli holuba, který pustí ze zobáku hrášek, aniž ho před tím trochu podusíte? Já, ne.

Emanuela – to sem nepatří, dej pokoj!

O Smolíčkovi – proč, proboha, jelen vlastní rodinný domek ???

Jenže, přátelé, takhle by šly zaplit tři, čtyři knihy. Je to velice zajímavé téma a určitě se k němu v budoucnu vrátím. A teď mě omluvte, jdu si prolistovat leporelo.

Poznámka pod čarou – pamatujete si ještě, k čemu se v 2000 vztahovala narážka na chroupání brouků potemníků? 

DropBox konečně použitelný!

Libovolnou složku tak stačí přidat jako symlink do “My Dropbox” a zapomenout!

Jak na to?

Windows Vista a 7:

mklink /D “symlink” “originální složka”

např.:

mklink /D “e:\my dropbox\dokumenty” “c:\Users\már­ty\Dokumenty“

parametr D znamená link pro složku, vyžaduje administrátorská práva. Lze použít i parametr J – značí spojení (junction), DropBox pracuje v obou případech

Starší Windows:

stáhnout Junction, nahrát např. do system32

junction “symlink” “originální složka”

např.:

junction “e:\my dropbox\dokumenty” “c:\Users\már­ty\Dokumenty“

Hned úvodem je nutno podotknout, že se jedná o dítě cizí, neb pořízením vlastního každý starý jezevec přestává být jezevcem. Přídavného jména se sice nezbaví, ale o jezevectví přichází s konečnou platností. Ale to jen tak na úvod, aby snad nedošlo k nedorozumění…

Říkáte si, proč by se měl SJ (zkracuji jezevce) zabývat takovou nepravděpodobnou katastrofou, jako je dítě v kvartýru? Pravda, pokud dbá o svou pověst, nemusí se něčeho takového obávat, jenže… Vaši známí stárnou, žení se a děti na sebe nenechají dlouho čekat. Je jen na vás, SJ, zda si zachováte pověst nedůvěryhodného bohéma, který dokáže do dvou dnů umořit hlady i plíseň, či se zvolna začnete jevit “důvěryhodným strejdou”. Tady je ještě šance – pozvěte své přátele na návštěvu, ukažte jim koupelnu vytapetovanou plakáty z Hustleru a Playboye (drsnější mohou použít i tvrdší materiál), nechte je použít svůj ručník složený ze sedmi ponožek a jedněch kalhotek, opatrně otevřete ledničku a ukažte jim zde fungující subarktický ekosystém. Po takové prezentaci si můžete být jisti, že jejich dítě se u vás objeví maximálně tak omylem. Je ale nutné být důsledný. Zážitek je ale nutno obnovovat v paměti pravidelně, aby známí nepodlehli dojmu, že zvolna dospíváte…

Vím, o čem mluvím – díky tomu, že Arči dosud žije (ač je přes 3 roky odkázán jen na mě) a že já přežil extra-sociální interakci v rámci kurzu SOMADO, se můj kredit u známých značně zlepšil (sic!) a dítě mne neminulo… A to jsem se tak snažil!

Plánování, základ úspěchu

1. Úklid – ideálně den předem, v případě nedostatku času aplikujeme metodu “pod koberec se toho vejde”
2. Logistika – několik hodin předem. Dozásobení domácnosti o věci pro SJ nepotřebné, ale pro dítě nezbytné. Namátkou mýdlo, jídlo, obvazy, desinfekce či plyšový Pikaču
3. Socializace – ihned po předání, ideálně během něho. Doporučuji za střízliva.
4. Krmení – pravidelná činnost, s periodou cca 1,5 hodiny. Je vhodné prokládat fází 5
5. Zábava – aktivity, které vyčerpají a vedou k fázi 6 jsou preferovány, nicméně pozor, aby výsledkem nebylo zcela čilé dítě a vyčerpaný SJ
6. Spánek – jednoduché co k docílení, extrémně složité co do udržení. Nicméně nejoblíbenější část
7. Venčení – týká se jen velmi hodných strejdů, v případě hlídání do 10 hodin nehrozí

Úklid

Na druhou stranu není třeba úklid přehánět – je obecně známo, že v bytě starých jezevců se dá jíst z podlahy, ale nikoliv protože by byla tak čistá, ale protože je většinou větší než stůl a tím pádem se bordel rozprostře na větší plochu. Nebojte se, pečlivá maminka děcko po vyzvednutí od vás důkladně umyje, takže se při úklidu soustřeďte hlavně na nebezpečné předměty válející se po zemi – nože, DVD, viagru a tak podobně. Mimochodem mezi nebezpečné předměty se řadí i ponožky…

Logistika

Stručný nákupní seznam vám jistě dodá matička pišišvora, proto se zaměříme na výrobky, kterým se rozhodně vyhněte. První místo seznamu zaujímá cokoliv, na čem je napsáno “za stálého míchání”. Ani nadprůměrný SJ není vybaven k jejich přípravě, v lepším případě pak příprava těchto pokrmů pokračuje slovy “za stálého míchání lejeme do záchoda”. Nejsme na to stavěni, ignorujme. Vyhněte se i “polo”tovarům, na kterých stojí “přidejte pouze…” a za tím dvě a více položek. Za normálních okolností bychom sice zvládli přidat mléko, mouku i vejce, ale s děckem za zády přidáte do hrnce maximálně ty svoje. Au.

• Je to kořeněné? Nebrat!
• Obsahuje to olivy? Nebrat!
• Musí se to loupat? Nebrat!
• Je to ve skle? Nebrat!
• Má to kosti? Proboha, nebrat!
• Je to výrazně barevné? Máte-li rádi svůj nábytek – NEBRAT!

Pokračování příště…

Pokračování příště…

Jan byl také humanista, nabízel své zboží skoro zadarmo a každému zákazníkovi vyšel maximálně vstříc – na přání upravil zahnutost rohlíčků, jejich délku i šířku, mouku i kvásek si mohl zákazník vybrat z třiceti druhů. Je libo hrubou, polohrubou, žitnou, ječnou, bio či nebio? Máte raději hutnější nebo upřednostníte nadýchané jak lokny cherubína? Na přání přidáme do těsta oříšky, slunečnice, mák, pohanku, proso, mandle, rozinky, čokoládu, ananas, kokos, švestky, křížaly, mrkev a třeba i šunku, náš zákazník, náš pán! Jaká to byla krása! Každý odcházel s rohlíčky, které přesně vyhovovaly jeho momentální náladě, chuti i citovému rozpoložení. A ta vůně! Na takovou lahodu se vyplatilo počkat! A že se čekalo, ó jé… Ono to není jen tak, upéct rohlíček na zakázku, to chvíli trvá.

Brzy každý věděl, že nejlepší rohlíčky na světě peče pekař Jan z Kamenného Přívozu. Jeho sláva letěla krajem a každý gourmet, gurmán i prostý rolník zatoužili ochutnat to vyhlášené pečivo. Do Kamenného Přívozu se sjížděly davy, v pekárně nebylo k hnutí. Jan si musel najmout pomocníky, ale ani tak nestihl obsloužit všechny zákazníky. To ho moc mrzelo a tak, chtě nechtě, musel omezit nabídku – vybral 40 nejoblíbenějších kombinací ingrediencí a představil „Nejlepší rohlíček na světě 40× jinak“. Stále si vybral každý, ale objednání se zkrátilo na pár minut.

Zákazníků opět začalo přibývat. Jan pekl o stoosm a měl radost, že jeho rohlíčky všem chutnají a všichni jsou spokojení. Což o to, milé děti, všichni byli spokojení, ale také hladoví – na nejlepší rohlíčky na světě se stále čekalo ve frontě několik hodin a to jednomu řádně vytráví.

Jednoho dne šel okolo mrzutý, neúspěšný pekař (říkejme mu třeba Bill), který daleko lépe než těstu rozuměl obchodu, a dostal nápad! Věděl, že nemá šanci upéct tak výborné rohlíčky jako Jan, ale možná by zvládl uhňácat horší rychleji. Pronajal si tedy pekárnu na druhém konci náměstí a začal nabízet „rychlý rohlíček na zahnání hladu při čekání na nejlepší rohlíčky na světě“. Moc se s tím nepatlal, pekl jen jeden rohlíček, ten nejobyčejnější (ani hutný, ani nadýchaný. Z mouky, která se styděla za svůj původ a, považte, zahnutý byl v úhlu 37° (plus mínus 10°)).

Jistě už tušíte jak to nakonec dopadlo – lidé stále jezdili k Janovi pro ty nejlepší rohlíčky na světě, ale během čekání na jeden nejlepší rohlíček snědli 3 až 5 průměrných rohlíčků od Billa. Nevychutnávali si je, byly přeci tak obyčejné, ale byly rychlé a po ruce. Líný pekař Bill tak brzo prodával 10× více rohlíčků než Jan, ale ten si toho ani nevšiml – zákazníků měl stále dost a všichni byli tak spokojení!

Všimli si toho ale mlékaři, uzenáři i pěstitelé zeleniny. A zareagovali. Místo čtyřiceti tvarů a forem svých sýrů, salámů a paprik – které přesně pasovaly na „nejlepší rohlíček na světě 40× jinak“ – začali prodávat jen jednu variantu, která… Ano, tušíte správně – která přesně sedla na průměrný rohlíček od Billa…

Zatímco Jan stále spokojeně pekl své rohlíčky sám a v nejvyšší kvalitě, nechal si Bill patentovat svůj „Průměrný rohlíček™“ a založil pekárny po celé zemi. Lidé pořád jezdili k Janovi, ale zjistili, že na obyčejnou snídani bohatě stačí Průměrný rohlíček™, který seženou na každém rohu a nemusí se pro něj trmácet až do Kamenného Přívozu. I ten sýr, salám i paprika nějak lépe pasují na Průměrný rohlíček™, tak proč se babrat s ořezáváním, ohýbáním a další úpravou? Chuť sice není tak úžasná, ale, ruku na srdce, čas má větší cenu. Nebo ne?

A od té doby prodává Bill stále více Průměrných rohlíčků™ a Jan má pořád plno. Ale jen v jedné pekárně, zatímco Bill jich vlastní tisíce po celém světě. Lidé zkrátka žijí z Průměrných rohlíčků™ a „nejlepší rohlíčky na světě 40× jinak“ si dopřejí jen při speciálních příležitostech a když mají čas…

A to je, milé děti, důvod, proč dneska skoro nikdo nepoužívá Linux… 

• Ověřování zdrojů je přežitek! Když to napsala Četka, je to pravda. Není potřeba ztrácet drahocenný čas a hledat původní zdroj, natož si informace ověřovat po všech čertech. Čtenář to také nedělá a, upřímně, když se najde nějaký šťoural, stačí vydat opravu (online je to ještě jednodušší, změna v textu na webu projde vždy).
• Svou prací vzdáváte holt našemu jazyku, pamatujte na to a když hold není zbytí, zeptejte se kamaráda Karla, co měl na střední z češtiny někdy i trojku a tak je prostě machr přes češtinu.
• Netýrejte čtenáře souvětími. Všechno jde napsat jednoduše. Ideální jsou věty holé. Text získá dynamiku. Dobře se čte. Zapomeňte na závorky a středníky. Z nich nikdy nic dobrého nevzešlo. Navíc se tak vyhnete čárkám. A to je moc fajn!
• Přizpůsobte se moderním trendům v jazyce, používejte co nejvíce módní slovní spojení (i tam, kde by je nikdo jiný nepoužil – buďte kreativní!). Několik ukázek pro inspiraci: “je to o něčem” (zvláště v případě, že “to není o něčem” či dokonce “je o ničem”), “přejděme k meritu věci” (netrapte se, že jste nikdy žádný merit neviděli, to není důležité), hlavně ale nezapomeňte všechno “vykomunikovat” a místo sledování videa a čtení zpráv zásadně “konzumujte obsah”.
• Vyplatí se přejímat zlidovělá rčení a citáty, nic neokoření článek tak, jako to dokáže nadpis “To mi ho Milane vyndej”. Odkazujte se na “kapříky”, kde je to jen možné.  A i když v našem státě nemá hulení pořádnou tradici, spojení “už to nehul” je ultimátní argument!
• Angličtina je cool, svědčí o vaší orientaci v oboru, zkušenostech ze světa a hlavně je strašně trendy. Nebojte se je přepisovat částečně foneticky, to je ještě více in! Moderní lidé nemají obývací pokoj, zásadně se “renovuje living room”. Když chytrý telefon, tak jedině “smartfoun”. Zapomínat nesmíme ani na eventy, meetingy či čekování majlstounů a deadlajn. Možností je nepřeberné množství, angličtina je totiž velice bohatý jazyk a nabízí slovíčko pro každou příležitost. Jen si vybrat! Ještě jsem zapomněl na frenčízy…
• Vy jste umělec a písmena jsou vaším prostředkem vyjádření, hrajte si s nimi. Jedna studie ukázala, že lidé jsou spochni peřísčt sokro vechšno, poukd zastůne na svém mítsě první a psolendí psínemo. Tolik k překlepům.
• Kdo říká, že článek by měl objektivně informovat? Každý přece vím, že jediným účelem jakéhokoliv textu je přitáhnout inzerenty! Pro koho píšete vy? … … Díky za upřímnost, hezky cinkají, že?
• Přibližte se svým psaným projevem cílové skupině, přece jste jeden z nich, nesnažte se vzdělávat a rozvíjet slovní zásobu – nikdo to neocení. Spojení “od Microsoftu (ano, té samé společnosti, co vám dělá wokna)” nebo “sem to skoro nevydejchal” vaše čtenáře nadchnou!
• Kdo by dodržoval nějaká pravidla o formě článku? Když to vyjde v rubrice Recenze, tak je to přece recenze! Fejeton se zásadně pozná podle slova “fejeton” v nadpisu a glosa je cokoliv, čím se vyplňuje místo o 1200 znacích.
• Správný novinář vystačí se slovníkem čítajícím 300 slov, pak už by jej čtenáři mohli pokládat za snoba. Zapomeňte na knižní pojmy, nikdo takto již drahně let nemluví, tak proč tak psát? Stejně tak odborné termíny patří do knih, ne do vašich textů. Odstrašujícím případem je třeba nadpis tohoto článku – jaká rukověť? To se maže na chleba?
• Článek bez citace odborníka není zajímavý, myslete na to a vybavte se spolehlivou skupinou odborníků na všechno. I zde pomohou kamarádi – třeba Franta tudle tvrdil, že postavil model nějakýho Suchoše nebo co, tak bude citovaný odborník na avioniku (pardon, na letadla). Kdo má ale pořád Frantu shánět po hospodách? Počkejte, já tvrdil, že se odborníka musíte ptát? Ale ne, to je zbytečné, jste přeci novináři, citaci napíšete snadno sami, že?
• Píšete-li pro lajfstylové dámské magazíny (a píšete podpořeni “lifestyleovými léky”), hodí se znalost zdrobnělinek – taková akcička s kvalitním papáníčkem, to je potěšeníčko. Lepší jak sexíček s miláčkem v peřinkách.
• Poslední rada – Na interpunkci sere bílej tesák! (poznámka pro novináře MBA – interpunkce je takové to zbytečné svinstvo mezi slovy, na to druhé je už ve vašem případě bohužel pozdě…)

1. Pes, který štěká, nekouše! Sousedé ocení, když bude váš miláček dokazovat svou mírumilovnost co nejčastěji, ideálně 24/7. Pokud nemáte dostatečně pevnou vůli a prokazování mírumilovnosti vydržíte poslouchat jen omezenou dobu, není nic jednoduššího – vás přeci nikdo v bytě nedrží!
2. Pečení je radost, Hera je pečení! A vaření a vůbec. Všichni milují vaření, ale ne každý na něj má čas. Zapojte proto sousedy! Stačí málo – nebuďte sobci a větrejte dveřmi, všichni si alespoň přičuchnou a vás to nic nestojí. A když se náhodou nepovede? Nevadí, i spálené palačinky voní dobře a není nad to poučit se z cizích chyb!
3. Bezpečnost nadevše! Cokoliv má zámek, zamykejte. Ideálně na dva západy a vždy, v pravé poledne stejně jako v sedm ráno – platí zejména pro dvojité vchodové dveře, zamknout jen jedny by byl hřích. Bydlíte-li v přízemí, můžete přispět spokojenému soužití ještě více: choďte zamykat i po těch, co dosud neprozřeli. Pár kroků pro vás, velký skok pro bezpečnost.
4. Hudba spojuje lidi! Každý miluje Lady Gagu, dechovku i Deep Purple, nejlépe současně. Neomezujte se, na co byste si jinak kupovali ty 2500 W bedny? Hudbu je třeba prožívat celým tělem, ve dne, v noci, ve vaně, v kuchyni, všude. Sluchátka jsou přežitek, přeci nebudete sobečtí.
5. Bez bezdrátu ani ránu! Správná moderní domácnost je pokrytá Wi-Fi signálem od předsíně po koupelnu. Svůj router zásadně stavte na druhý konec bytu než máte pracovnu (místo, kam pokládáte počítač), nastavte mu nejvyšší možný vysílací výkon a pořiďte si tu nejsilnější všesměrovou anténu. Hravě pokryjete celý dům. Pokud tohle udělá 10 sousedů, bude váš dům v noci krásně světélkovat a odpočinete si i od mobilních telefonů – neprojde ani myš, natož ufon nebo paegas.
6. Vuvuzela forever! Kupte si rovnou dvě a nezapomeňte, že jedině pravidelné cvičení dělá mistra!
7. Jsme to co jíme! Nechte sousedy, ať vás dobře poznají, vystavujte své odpadky na chodbu. Dva tři dny jsou ideální, do té doby někoho zlákají natolik, že si je odnese. Hlavně nezapomeňte mít v zásobě další várku.
8. Dům je ve společné péči nájemníků. To ale neznamená, že zrovna vy byste měli něco dělat, nechte přeci nic pokazit, nechte to na odbornících – nějaký soused se určitě najde. Týká se zejména tak odborných záležitostí jako je výměna žárovky na chodbě nebo zavření oken při lijáku.
9. Děkujeme, že kouříte! Je to moderní, voňavé a společenské. Neomezujte se na svůj byt či balkon, na chodbě to jde také! A konečně – proč si chodit se sousedy pokecat do hospody? Vemte startky, lahváče a pokecejte na schodech!
10. Hodný soused vám půjčí, hodná sousedka dá. Nenakupujte zbytečně moc ničeho – sousedé rádi poskytnou cokoliv od hřebíku po lokomotivu, respektive od soli po steak. Navíc máte jedinečnou příležitost ku společenské konverzaci, to za to stojí! Zvláště žádost o dvě vejce ve tři ráno je považována za neodolatelnou.

Věřím, že tento krátký souhrn z každého snadno udělá sousedskou superstar, já si ale raději jdu vyřídit hypotéku na samotu u lesa… 

Co ty dvě neřízené střely typu “země-pes” prováděly, to se nedá popsat, musí se zažít. Snad jen podotknu, že zahrádka je poněkud “přeskotačena” a v některých místech vypadá, jako by zde měly cvičení minimálně tři armády atomových krtků. Šibičky si to ale užily a my s nimi. Pozorovat Arčiho, kterak prohání jinou šibu a ta mu jeho pozornost zdatně oplácí, to je k nezaplacení – zvlášť když teď Arči chrápe jak zabitý a na otázku “Půjdeme ven?” reaguje odplazením z dohledu Ano, dneska se konečně pořádně vyspím, díky, Yumi!