Lidi jsou vážně dobytek. Teda někteří, pochopitelně. Teď jsme se s Arčim vrátili z práce a páník, maje plné ruce šiby, klíčů a dveří (bydlíme teď v paneláku, takže se zámky je trochu boj), si odložil večeři na chodbě a pochopitelně ji tam nechal… Ani ne pět minut, než mne přepadl hlad, stačilo a nějaký zmetek mi onu večeři ukrad. No neuvěřitelné. A to jsem se tak těšil – gnochi, víno a bagety (ještě teplé)… Auuuu. Udav se, parchante!
Děkuji, už je mi lépe…
A jsme tady opět :) Venčení se nám trochu protáhlo, jak ostatně je v poslední době zvykem – na novém rajónu je strašně moc psů kamarádů i konkurentů a je potřeba si s nimi vyjasnit veškeré majetko-právní vztahy :) Dnes jsme potkali dva ridgebacky (konkurence, potřeba vyštěkat), dva pudly (sranda-pes, potřeba vyděsit), šest voříšků neurčitého původu a velikosti pod šibu (pohrajeme, očucháme, kamarádi), jednoho vlčáka (k.a.m.a.r.á.d., raději nerozčilovat) a dva voříšky „nad šibu“ (s opatrným respektem potřeba kamarádit). No, bylo to moc zajímavé, zejména proto, že páníček mrznul jak sobolí trus a opravdu, ale opravdu chtěl domů. Nakonec se ale zadařilo, takže už jsme v teple a Arči po vydatné večeři studuje knihovnu (právě načnul všeobecnou encyklopedii Larousse, to mu vydrží na celou noc – pevná vazba, 500 stran, čtyři svazky…). Ale vraťme se k událostem uplynulým – vzhůru na zbytek zápisku…
No opravdu, přátelé, opravdu nekončím… Tedy alespoň ne s blogem a zájmem o šiby :) Ale prostě v poslední době nějak není vůle a hlavně síla psát veselé postřehy ze života psa a lida. No, nebudu to rozvádět (hehe…), protože fakt nejsem z těch, co by své osobní „problémy“ ventilovali přes web. I když, na druhou stranu, je to asi dost hendykep (ano, vím, že by se to mělo psát jinak, ale ti, kdož mne znají, vědí, co touhle podivnou fonetickou formulací chci naznačit) – člověk by se z toho aspoň vypsal a byl by pokoj. Navíc by si mohl počíst tuny úžasných a chápajících (hehe) komentářů a bylo by mu tak nějak lehčeji. Ale co, lehčeji mi může být i po dnešním Svatomartinském vínu (tímto děkuji Bebymu, za unikátní a hlavně extrémně rychlý dovoz „original Valtice“ – výborné, jen co je pravda) a nemusím kvůli tomu kazit den dalším milovníkům šib :) Takže co? No, včil mudruj, že? Psát se mi chce a do osobního moc zacházet nehodlám (modří už vědí, Lužiny to jistí – a tím končí osobní vsuvka, viď, Řízku? :).
Co s tím? No jejda, jdeme na šiby :) Jelikož koukám, že jsem nějak pozapomněl komentovat dění cca dva měsíce zpět, je nejvyšší čas to napravit – takže dále v zápisku nabízím – výstavy minulé i budoucí, šibu na sněhu, kulinářské speciality a možná příjde i kotelník :) Vzhůru na to!
Tenhle nápad nosím v hlavě už poměrně dlouho a vypadá to, že konečně dojde na realizaci. No posuďte sami a dejte mi vědět, co si o tom myslíte (ať zase nerealizuju web s návštěvností šest, i pět, lidí denně :)). Tak vzhůru do zdrcující kritiky, prosím:
Vzhledem k délce pauzy by se sice mohlo zdát, že jediný další příspěvek, který se tu objeví, bude „Sbohem a šáteček“, ale není tomu tak. Jen se v poslední době nakupilo pár drobných nepříjemností, které mi tak nějak braly chuť do psaní. Většina z nich je už ale díky bohu za mnou, takže se můžete těšit (stejně jako já :) ) na další fotky a šibí příhody.
Jo, a taky se už pokusím nepsat „na pokračování“, protože s pravidelností vlastní některým biologickým potřebám na druhý díl nikdy nedošlo, což je trošku průsšvih. Pokusím se napravit – třeba zrovna Lampička a hlavně Národka v Brně by si pokračování jistě zasloužily :)
Tak a zpět k předstírání pracovního nasazení :) Během víkendu se jistě najde chvilka něco sem poslat, tak „stay tuned“ :)
Žijeme v době informačních technologií už poměrně dlouho, přesto nás neustále dokáží překvapit :-) Nejinak je tomu i v tomhle případě – no řekněte, použitá shiba za 1 Kč? No nekupte ji… Zkrátka – když psa, tak jedině z sbazar.cz – jediné místo, kde, pokud neuvede cenu, jste oceněni 1 Kč za kus :)
Ale teď vážně – vzhledem k formulaci inzerátu jsem v pokušení se zajet do Kolína podívat. Aby šibička nakonec neskončila v útulku… Nechcete někdo šibíka?
A další výstava je za námi. Na národku do Brna jsme se těšili (dobře, já nejvíc) už pěkně dlouho. Jednak je v Brně poněkud přátelštější atmosféra než v Praze a hlavně – mohli jsme se po dlouhé době potkat s rodnou smečkou (teď tedy bráno z Arčiho pohledu) z Hvězdy Hané. Navíc Brno je domovským přístavem i pro Shiba Klub, takže se dala očekávat i první setkání s našimi hostiteli na klubovce ve Zbraslavi (už tento víkend, hurá!). No, zkrátka, rýsovala se před námi pohodová akce – a nutno podotkout, očekávání se naplnila :-) Ale vezměme to popořádku (ano, tentokrát to bude lehce delší :-)).
Brno je zlatá loď…
…za děvčaty z Brna choď… Tak nějak to zpíval Ivan Mládek, my jsme ale nejeli za děvčaty, ale za ubytováním. Než v neděli vstávat před pátou a na výstavišti celý den sedět na ježkovi nebo si podepírat víčka sirkama, raději jsme se vypravili již v sobotu navečer a zamluvili si ubytování. Jenže, ono se řekne, „zamluvit si ubytování“, ale to máte: sednout k internetu, vybrat si penzion (hotely jsme zavrhli, málokde povolí šibu na pokoji), probrat se ze mdlob nad cenou, zavolat, zkusit rezervovat pokoj – a tady existuje pět možností:
- týden předem jaksi není místo (nejčastější varianta)
- místo by bylo, ale na pokoj nesmí psi
- místo by bylo, ale jen v apartmánu za 1000Kč/noc/osoba – což není zrovna lidová cena (peníze skutečně netisknu, porád se mi nedaří trefit ten pravý odstín zelené…)
- místo je, ale avizovaných 10 minut na výstaviště je míněno za použití rakety země-vzduch (motat se ráno přes deset vesnic a celé Brno také není nejšťastnější řešení, zvláště, když máte navigační schopnosti poštovního holuba (týden po smrti))
- je volno, psy berou, cena nezdecimuje rodiný rozpočet na měsíc dopředu, výstaviště nedaleko – sci-fi…
A světe div se, na doporučení bývalého šéfredaktora (zastřelím jej časem), nakonec se podařilo ubytování najít! Bylo vyhráno. Co na tom, že nás k penzionu navigovala GPSka po ulicích, které tam nebyly. Co na tom, že ze tří přístupových cest byly čtyři rozkopané a neprůjezdné. Co na tom, že nás majitelka několikrát mile upozornila, že pes nesmí do postele, protože tam již někdo dostal alergický záchvat. Co na tom, že slíbené WC bylo společné pro všechny (tři) pokoje a …no, některé věci je lepší z estetických důvodů zamlčet… Co na tom, že pokoj velikostí a vybavením neměl šanci konkurovat kolejím na Strahově. Co na tom? Hlavně, že jsme dojeli zdrávi a Arči spokojeně usnul (na posteli).
Pokračování zítra…
A další výstava je za námi :) Tentokrát jsme větrali šibu v Mladé Boleslavi (již potřetí za sebou) na MVP. Celá akce trvala dva dny a vystřídalo se zde přes 3500 pejsků a feneček – a to už je slušný štěkot. Šiby byly tentokrát na programu jako první, takže se náš plašan ani nestihl vynervovat nebo znudit a konečně se mu asi podařilo překonat svůj odpor k výstavišti v MB. Co se týče vystavání – ta potvora se předvádí sama. Celý týden dopředu jsme poctivě trénovali a, vzhledem k výsledkům tohoto tréninku, jsem moc optimistický nebyl. A ejhle, jen to bylo „na ostro“, Arči se začal naparovat jako tetřev hlušec a suveréně vykročil do kruhu. Pravdou je, že tetřeva napodoboval i svou hluchotou a na pokyny reagoval spíš náhodou (ano, opět byla k vidění šiba, vystavující svého páníčka…). Nicméně, posuzuje se v prvé řadě pes, že? Což je naše jediné štěstí…
Výsledek? Poprvé dostal Arči zcela kladný posudek a jako bonus v V1 i metál s nápisem CAJC :-) Po ohromném, nadšeném a dlouhotrvajícím drbání a rozmazlování se mu na výstavě snad i začalo líbit :-)
Takže teď už se nemůžeme dočkat na neděli do Brna na národku, uvidíme :) A za týden v sobotu se těšíme se všemi milovníky šib na viděnou ve Zbraslavi u Brna, kde bude k vidění tak padesát šibiček – speciálka Shiba Klubu bude určitě stát za to :)
Na Hané se 24.8. narodila štěňátka a mají se čile k světu. Tři holky a jeden kluk jsou nevlastní sourozenci našeho Arčiho – maminka Eichi Doubravecký vrch a taťka Tobík (ICh.Rippa-na Tobimasu). Moc gratulujeme a jak rodičům, tak novým páníčkům přejeme hodně štěstí a úspěchů.
Nechcete mít doma šibu? :) Tohle je ideální příležitost, tedy pokud jsou ještě štěňátka volná :) No nejsou nádherná?
Loading ...
Poslední štěky