…který měl bohužel s sebou i psa. Inu, dnes to bude poněkud méně kulantní, než obvykle, neb jsem nasranej na nejvyšší míru a stejným způsobem i vynervovaný. Arči je naštěstí celkem v pohodě. Díky Bohu!!!
Znáte to – páníček, který má nad svým psem přece “absolutní kontrolu” a ten pes “je hodnej”. Známe? Tak s takovým hovadem jsme se dneska srazili. Už po několikáté. To máte tak – je tu jeden černý labrador, dle odhadu tak 50kg živé, velmi živé, váhy. Jako štěně byl hrozně hravý a bohužel až příliš dotěrný. Arči jej tak několikrát vykázal do patřičných mezí – výchova štěněte, nelíbí se mi to, ale chápu ho. OK, štěňátko vyrostlo. Od té doby, kdykoliv vidí Arčiho, třeba přes celý park, vrhá se na něj s vraždou v očích. Inu, hodný pes – vždy na volno. Problém je, že Arči neuteče. Nikdy.
Takže situace, kterou už máme nacvičenou devětkrát!!!, vypadá následovně – nukleární hovado se řítí na Arčiho (ten je na vodítku, neb se potkáváme v místech, kde bych jej nepustil), za ním běží páníček a řve, já si stoupám mezi hovado a Arčiho (jednou jsem jej vzal do náručí, blbej nápad…) a snažím se v této pozici setrvat, dokud nedoběhne debil za hovadem. Úspěšnost nic moc, ale odrazí první útok a následně kroužíme. Žel dnes mne hovado naprosto regulérně odhodilo stranou. Hodný pes…
Výsledek? Asi pětivteřinový zápas, který bohužel Arči prohrál a ocitl se na zádech. Hovado využilo převahy, která se mu dosud nenaskytla, a raflo jej za zadní nohu. Pro zvýšení efektu ještě zatřepalo. To už doběhl debil a odkopal hovado z dosahu.
Krátká prohlídka neodhalila nic zjevného a ani kulhání se nekonalo, i rozloučili jsme se a šli večit. Arči se rychle oklepal a v pohodě si hrál s dalšími pejsky (až mne to překvapilo). Po cestě zpět máme ale veterinu, tak jsme tam raději zaskočili. No, opět “ještě že tak”. Po oholení tlapky (sbohem výstavy) se ukázalo několik kousanců, naštěstí všechny, až na jeden, “povrchové”. Zítra jdeme na kontrolu a antibiotika. Šiby jsou neskutečně agilní a statečné – já mít takhle pokousanou tlapu, tak nechodím, natož abych běhal…
Pro silné povahy ještě fotka tlapky:
A co s tím, že? :) Inu, PéeFko jsem stihl odeslat jen tak tak, ale
přeci jen a novoroční SMS se letos také povedly! Konečně, zejména
důkladnou přípravou přátel a známých, se podařilo prakticky eliminovat
“veselé a hravé” SMS na téma “rachejtle kdesi” a “soby/i Santa
Clause”. Děkuji všem, kdož jste takto zbytečně nepřispěli operátorům
Prefabrikovaná přáníčka mne prostě
“netěší”. Nu, a co, každej jsme nějakej a já jsem holt
staromódní.
Na druhou stranu je fakt, že kdo neesemeskuje s námi, esemeskuje proti nám, takže bych se chtěl dodatečně omluviti všem (oběma), kdož poslali novoroční SMS a nedostalo se jim odpovědi. Omlouvám se. A speciálně pro vás ještě jedno šiba-PF:
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »Originalitu nadpisu nechme stranou :) Chtěl bych popřát všem šibistům i dalším kolemjdoucím do nového roku jen to nej. Předsevzetí tentokrát vynechám, neb jsou od toho, aby se porušovala, což mne na nich nebaví :)
Přejeme úspěchy na všech frontách,
pohodu a klid (i přes přítomnost šiby v domácnosti),
radost nejen z šib :)
a hlavně – ať je celý rok takový, jaký chcete!
Arči a Márty
To je ale dlouhý nadpis, že? Ono, vzhledem ke stručnosti zápisku ani nic jiného nezbývá :) Ale vážně, a stručně, jak se to vlastně přihodilo?
Když já přihlašuji psa na výstavu, tak nejčastěji tak dvě hodiny před vypršením termínu druhé uzávěrky… Díky tomu jsem rád za existenci centrální pošty s provozem 24/7 – a právě tam se mi povedlo i tohle faux pas. Jeden by řekl, že dorazit na poštu kolem osmé večer je zárukou rychlého vyřízení – zvlášť, když do podání přiznání k dani je daleko. Omyl, vážení, omyl…
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »A řeknu vám, přátelé, jsem rád, že je zase na rok pokoj… Šiby, ve vztahu k veterinářům, dělíme na flegmatické, cholerické a Arčiho. Jediný doktor, který s Arčim vyjde a přežije, je asi MVDr. Čáp z kliniky V Kolmé. Tento pán již po příchodu šiby do ordinace prohlásil: No jo, šiba, to jsou strašný hééérečky. Načež fláknul s Arčim o stůl a pravil: A ani se nehni, potvoro. Překvapivě to zabralo a chodíme k němu rádi. Žel dnes neměl službu a my bohužel přeočkování potřebujeme kvůli výstavě v Olomouci. Inu, zašli jsme ke konkurenci. Která na nás hodně dlouho nezapomene… Máte rádi akci? Tak čtěte dál…
Na pár hodin napadl i v Praze sníh a šiby šílí :) Arči už pomalu vytahuje ze skříně snowboard a hledá vosky, zatím si ale musí vystačit jen s dováděním v té bílé nádheře – dneska jsme venčili skoro tři hodiny, nemohl se lovení vloček a páníka, který připomínal sněhuláka, nabažit. Jo, zima je fajn, když je Ladovská. Tak šibám na sněhu zdar a jen co rozmrznu, tak něco zase napíšu, zatím jen ilustrační foto :)
…nebo ti přijdu nakopat… Hezká písnička od Jiřího Dědečka (Óda na prezidenta). Tak jsem jí tak poslouchal a díky ní si zase pustil Ivo Jahelku a Veselou revoluci. Taky pěkná písnička, znáte? Nu, máme dneska to devatenácté výročí Plyšáku, tak ji tu pro vás mám a hned dvakrát – až mi totiž zatrnulo, jak je ten text pořád aktuální a pokud by se udělalo pár úprav, tak až prorocký… Nu, jdeme na to.
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »Upozornění – tento zápisek není o šibách, ale o politice. Byli jste varováni :)
Při pohledu na stav “české žurnalistiky” mne občas napadají
okřídlené věty o tom, koho z nebe shazují a plno dalších milých
přirovnání. Ale na druhou stranu se občas vyskytnou novinky, při kterých
rozum, co zůstal stát, si sedne :) Nejnovějším trendem na poli online
novinařiny jsou takzvané “living” nebo “organické” články – jde
o díla, která zrají jako víno a žijí vlastním životem. V tomto směru
jsou velmi aktivní zejména bleskové zprávy na tyden.cz, kde si tentýž článek můžete číst
i několikrát. A pokaždé se dočtete něco jiného 
No jo, online média :)
Před dvěma dny se ale překonali a nemít Týden v RSS čtečce, začal bych pochybovat o své paměti, nu – posuďte sami. Toto je citace úvodu stejného článku s odstupem 40 minut. Zajímalo by mne, co se za tu dobu událo v redakci…
Varianta A:A varianta B:Policejní zdroje selhaly. Neonacisté do Prahy nevyšli
Informace policistů o tom, že neonacisté mají vyrazit do Prahy, byly mylné. Extremisté podle nich chtěli po svém „oslavit“ 70. výročí křišťálové noci, pogromu na Židy v nacistickém Německu. Stovka policistů i těžkooděnců na ně však čekala v Židovském městě marně.
Jak by řekl jeden kolega z práce – za takovouhle práci se chodí rovnou na igelit… A pochopitelně odkaz na finální verzi – zde.Neonacisté do Prahy nevyšli. Odradila je policie
Informace policistů, že neonacisté mají vyrazit do Prahy, se nenaplnily. Extremisté podle nich chtěli po svém „oslavit“ 70. výročí křišťálové noci, pogromu na Židy v nacistickém Německu. Stovka policistů i těžkooděnců na ně však čekala v Židovském městě marně.
V pátek vyšel listopadový YOP a to, krom zajímavého čtení (promo musí být) znamená i další úspěch při propagaci šib u široké veřejnosti. Ano, opět se mi podařilo propašovat do časopisu Arčiho fotky (a tentokrát i fotky štěňátek) – tak doufejme, že to YOPu zvedne náklad :) A šibám popularitu – posledně mi přišly tři maily a ani jeden se netýkal obsahu článků – všichni chtěli vědět, co je to za lišku na fotkách :)
Než poběžíte do trafiky (co je to dneska 39 Kč, že?), tak ještě malá ochutnávka (bez čitelného textu, ten patří vydavateli). Takže takto to dopadlo:
Inu (šiba inu) proč ne :) Šibí slovník se setkal s nad očekávání kladným přijetím, tak proč nepokračovat dále. Nebo spíše zpět. Slovník byl určen hlavně pro páníky a paničky od šib (nenechme se zmýlit, tohle označení neříká nic o tom, kdo doma velí…), tak dnes se zaměřím spíše na “potenciální majitele”, kteří se chtějí dozvědět, co si to vlastně plánují nastěhovat do bytu :) Kdysi dávno (třeba tady) jsem psal, že nebudu citovat standard plemene, ok, tak tentokrát budu a rovnou i s komentářem.
Ono, charakterizovat šibu (ano, píše se shibu, ale s tím “š” je to tak nějak mazlivější, ostatně jako šiby samotné) na pár řádcích nejde. Mnozí se o to pokoušeli a nakonec napsali knihu. Nebo dvě. Nejstručněji se to povedlo asi paní Petrusové: “Kdyby šiba uměla říci jedno slovo, bylo by to “moje”: moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk – můj svět.”. (ano, profláknutá definice, ale velice trefná) Nicméně – jaká je opravdu šiba? A to nejen vzhledem ke své “lehce vztahovačné” povaze. Jak vypadá? Jak se chová? Jak se k ní chovat? Co čekat? A čím se opít, až nervy vyhlásí stávku? Hmmm, asi jsem si ukousl větší sousto, než Arči, když lovil labuť, ale popereme se s tím se šibí odvahou – a na pokračování. Takže, jdeme na to.
Nahrávání ...
Poslední štěky