Rukověť moderního novináře

Papír snese všechno, říkávalo se  kdysi. To jsme ale ještě netušili, co všechno snese internet… Nová vlna moderních novinářů MBA (mladý, blbý, agresivní) je na vzestupu a výsledky vidíme všude kolem. Protože novinařina je dynamický obor, jistě mnohý zkušený novinář nepohrdne několika radami na téma “Jak se nejlépe přizpůsobit současnému trendu” a “Dohnat nastupující generaci”. Dnes se podíváme na základní techniky a předpoklady současného psaní (za poskytnutí podkladů děkuji jedničkám na trhu jakou jsou iDnes.cz, Aktuálně.cz, Novinky.cz, Mladá Fronta DNES a v neposlední řadě nedostižnému webu tn.nova.cz).

To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »

Člověk je tvor společenský, a proto většina z nás nežije na samotě u lesa, alébržto si vychutnává slasti života městského, ideálně pak v domě činžovním či panelovém. Díky pověstné kvalitě zdí a dalších stavebních prvků pak žijeme ve společné domácnosti se svými sousedy a prožíváme spolu všechny události dne všedního i svátečního. Po roce bydlení v kvalitním činžáku ze třicátých let (devatenáctého století) si dovoluji předložit ctěnému čtenáři k nahlédnutí stručné desatero, po jehož osvojení se bez problémů stanete hvězdou každé činžovní rodiny. Jen doufám, že tento blog nečte nikdo z mých sousedů…

…sakra, končí mi věk nevinnosti. Už podruhé Co se dá dělat, takových milníků naštěstí ještě bude plno – Kristova léta, první svatba, první rozvod, první dítě, druhý pes, čtyřicítka, pětačtyřicet, druhá míza, důchod a to jsem ještě na mnohé jistě zapomněl… Nezbývá se než smířit s neúprosným plynutím času a možná se i začít chovat s ohledem na svůj věk. Nebo raději ne, vždyť základem je: být mladý duchem. A to u člověka, který tu pubertu vyhřeje až v krematoriu, není zase takový problém 

Nevím, možná by bylo vhodné začít bilancovat, nebo aspoň shrnout poslední tři desetiletí ve stylu “pár věcí vzal mi život, pár věcí dal”, ale kašlu na sentiment! A navíc – kdo by to četl, že? Takže stručně – je mi třicet, show začíná!

A hlavně – The show must go on!

…a i méně důvtipný čtenář už tuší – nadpis končí na tři tečky, bylo to zcela jinak Ano, jistě jste zaznamenali malé déjà vu. Minulý týden jsem se velice úspěšně vydal do Prahy na premiéru Havrana od Veselých skoků a včera se pro změnu vracel z reprízy Havrana v podání Veselých skoků. Jediný rozdíl – reprízu jsem stihnul a zpět jel vlakem. Zatímco pohybovka Havran v Celetné byla výborná a nezapomenutelná (chcete recenzi? :), tak cesta zpět do lůna šumavských hvozdů byla pouze nezapomenutelná… Jak podotkl kamarád Beby – já bych mohl psát murphyho zákoník.

…a jak důvtipný čtenář tuší – pokud titulek končí na tři tečky, bylo to zcela jinak… No, stane se. To mám z toho, jak jsem si minulý týden “stěžoval”, že se vše až zázračně daří, ale nepředbíhejme.

Když mi v pátek dorazila pozvánka na premiéru čtvrtého představení pohybového divadla Veselé skoky s názvem Edgar Alan Pů – Havran, váhal jsem asi 10 vteřin – přeci jen na pondělí jsem měl plánovány Klatovské úřady a Praha je od Klatov co by střelou středního doletu dohodil. Ale s precizním plánováním se stihne vše, tak honem potvrdit rezervaci a už pomalu přemýšlet, jak novinku zrecenzuji :) A zde se nám počne příběh mírně lišit od původního plánu (opět)…