V létě jsem obhajoval diplomovou práci na téma Software as a Service ve
firemní sféře – přínosy, rizika, využití. A nějak se ten text
rozrostl – de facto vznikla příručka pro SaaS – od základů po
prognózy a případovou studii z nasazení. Pořád se mi válí na disku a
bylo by škoda nezveřejnit text, ke kterému oponent uvedl, že:
„V tomto rozsahu jde pravděpodobně o nejlepší analýzu problematiky
v českém jazyce, jaká je mi známa“ (heč! Ano, jsem na to hrdý,
zvlášť od pana Koubského). Původně jsem chtěl tenhle text ještě upravit
a předělat na „skripta“, ale pořád se k tomu nemohu dostat… V IT
není nic staršího, než včerejší zprávy, tak tu máte diplomku
v původním znění a úpravě – než zastará natolik, že bude
nepoužitelná 
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Štítky: ASP, budoucnost Cloud, budoucnost SaaS, Cloud, ICT, on-demand, on-premise, outsourcing, SaaS, Software as a Service, TCO, XaaS
Jsem člověk uvažující spíše racionálně, na pověry a báchorky
nevěřím a nějaký ten pátek třináctého mě nevytrhne, to mnozí víte.
Také je pravda, že patrně nebudu rozbíjet zrcadlo černou kočkou, ale to je
způsobeno spíše mou láskou k zrcadlům zvířatům, než nějakou
pověrčivostí. Ale vědecky doložený nejdepresivnější den v roce – Blue
Monday – to už je něco jiného, to nemůžu ignorovat ani já. Teda
rád bych, ale bohužel toto chmurné pondělí (16.1.2012) se rozhodlo
neignorovat mě… Inu, do všeho jdu naplno, takže když mám dostat po
tlamě, tak se vší parádou. Jdeme na to! (stručně, nebojte)
Dneska kamarád Kombajn poslal na FB odkaz
na úvahu o ekonomické
nezodpovědnosti klasických pohádek a já si vzpomněl, že jsem před
lety také psal něco podobného Jelikož zrovna zachraňuji data ze záloh (chcípnul
notebook), našel jsem onen text prakticky hned a, jelikož jsem přiměřeně
ješitný, rád se o toto vrcholné dílo s vámi podělím.
Tak prosím, zde je 11 let staré pojednání O pohádkách.
(literární úvod, návod v dalším odstavci) Čím
synchronizovat a zálohovat soubory po internetu, toť otázka. Pokud šlo jen
o synchro mezi počítači s Windows, nebylo co řešit – Live
Mesh od Microsoftu mi poskytoval všechno potřebné, no jo, ale pak
přišel update, který už nepodporuje Windows XP (ano, ještě je používám
na starém notebooku, neb nic jiného nezvládne) a navíc se mi přihodil iPad.
A Apple se s Microsoftem moc nemusí, že. Zkusil jsem DropBox, na něj přísahá půlka internetu, ale… Ano,
funguje výborně, jenže s takovou “apple-like filozofií” – milý
uživateli, víme, co je pro tebe nejlepší, takže si zvykej. Zkrátka –
cokoliv chceš synchronizovat, nahraj do předem určené složky. Tečka.
Jenže já mám na disku určitý řád (čti: bordel na entou) a nehodlám
vše přesouvat do jedné složky – to už bych fakt nic nenašel… Takže
sbohem DropBox, hledáme dál. Vyzkoušel jsem SugarSync (problémy
s náhodným smazáním souborů, nebrat), Box.net (není přímo
k synchronizaci) a skončil u Syncplicity. To byla výborná služba, žel
v poslední době přestala fungovat… Zpět k DropBoxu… Jak to jenom
nastavit? To ještě není všechno! (klik pro
pokračování) »
Štítky: dropbox, howto, symlink, synchronizace, windows
Hned úvodem je nutno podotknout, že se jedná o dítě cizí, neb
pořízením vlastního každý starý jezevec přestává být jezevcem.
Přídavného jména se sice nezbaví, ale o jezevectví přichází
s konečnou platností. Ale to jen tak na úvod, aby snad nedošlo
k nedorozumění…
Říkáte si, proč by se měl SJ (zkracuji jezevce) zabývat takovou nepravděpodobnou katastrofou, jako je dítě v kvartýru? Pravda, pokud dbá o svou pověst, nemusí se něčeho takového obávat, jenže… Vaši známí stárnou, žení se a děti na sebe nenechají dlouho čekat. Je jen na vás, SJ, zda si zachováte pověst nedůvěryhodného bohéma, který dokáže do dvou dnů umořit hlady i plíseň, či se zvolna začnete jevit “důvěryhodným strejdou”. Tady je ještě šance – pozvěte své přátele na návštěvu, ukažte jim koupelnu vytapetovanou plakáty z Hustleru a Playboye (drsnější mohou použít i tvrdší materiál), nechte je použít svůj ručník složený ze sedmi ponožek a jedněch kalhotek, opatrně otevřete ledničku a ukažte jim zde fungující subarktický ekosystém. Po takové prezentaci si můžete být jisti, že jejich dítě se u vás objeví maximálně tak omylem. Je ale nutné být důsledný. Zážitek je ale nutno obnovovat v paměti pravidelně, aby známí nepodlehli dojmu, že zvolna dospíváte…
Vím, o čem mluvím – díky tomu, že Arči dosud žije (ač je přes 3 roky odkázán jen na mě) a že já přežil extra-sociální interakci v rámci kurzu SOMADO, se můj kredit u známých značně zlepšil (sic!) a dítě mne neminulo… A to jsem se tak snažil!
“Pac, pěkně počkej,” pravím psovi, “páníček přijde po práci. Pracuje přesčasy, pitomec. Pak půjdeme prohnat prasátka, ptakopysky, pakoně plus pošťáka po poli”. Pes přikývne. Přemýšlivě pohlédne po provensálské pečeni, po pečení ponechané pod pokličkou poblíž příborníku. Pravděpodobnost průšvihu promptně překračuje padesát procent. Popadnu pečeni, připraven překazit psovi plány. Pes pozoruje pečeni, přikyvuje. Pochopil. Počne panáčkovat, prevít. Položím překážející pekáč, pokleknu, poškrábu psa, pohladím po packách, podrbu po páteři, polechtám po pyscích. Pěkně přede. Přede? Pes přede? Podivné… Pojednou pes prchne. Poznání přichází pomalu – popadl pečeni, potvora pohotová. Prohledávám pokoj, proklínám psa, perkele! Postupně pročesávám perimetr. Počínám propadat panice. Pak pohlédnu pod postel, pes pozoruje páníčka postranním pohledem, požírá poslední pozůstatky pečeně. Pěkně prohnaná potvora! Potřebuju panáka…
Pokračování příště…
Bylo, nebylo… Před mnoha a mnoha lety, i když to mohlo být i loni a stejně tak i zítra, si v jedné zapadlé vesničce jménem Kamenný Přívoz, otevřel svůj obchod pracovitý a počestný pekař. Krámek to byl útulný a voněl těmi nejlepšími ingrediencemi na míle daleko. Náš pekař, říkejme mu třeba Jan, byl nejen pracovitý, ale také velice šikovný a, což je dnes na pováženou, opravdový mistr svého řemesla. Jeho rohlíčky byly obzvláště vypečené a potěšily stejnou měrou oko, nos i žaludek. Zkrátka nejlepší rohlíčky na světě!
Papír snese
všechno, říkávalo se kdysi. To jsme ale ještě netušili, co všechno
snese internet… Nová vlna moderních novinářů MBA (mladý, blbý,
agresivní) je na vzestupu a výsledky vidíme všude kolem. Protože
novinařina je dynamický obor, jistě mnohý zkušený novinář nepohrdne
několika radami na téma “Jak se nejlépe přizpůsobit současnému
trendu” a “Dohnat nastupující generaci”. Dnes se podíváme na
základní techniky a předpoklady současného psaní (za poskytnutí podkladů
děkuji jedničkám na trhu jakou jsou iDnes.cz, Aktuálně.cz, Novinky.cz,
Mladá Fronta DNES a v neposlední řadě nedostižnému webu tn.nova.cz).
Člověk je tvor společenský, a proto většina z nás nežije na samotě u lesa, alébržto si vychutnává slasti života městského, ideálně pak v domě činžovním či panelovém. Díky pověstné kvalitě zdí a dalších stavebních prvků pak žijeme ve společné domácnosti se svými sousedy a prožíváme spolu všechny události dne všedního i svátečního. Po roce bydlení v kvalitním činžáku ze třicátých let (devatenáctého století) si dovoluji předložit ctěnému čtenáři k nahlédnutí stručné desatero, po jehož osvojení se bez problémů stanete hvězdou každé činžovní rodiny. Jen doufám, že tento blog nečte nikdo z mých sousedů…
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »Rodina má držet pohromadě a u šib to platí taky Dneska jsme se vydali za Yumi – Arčiho dcerou z prvního krytí s Aiko. Krasavice byla s rodinkou nedaleko Klatov, to nešlo
minout. Stejně je zajímavé, že ač celý rok bydlí 20 km od Prahy, musíme
se potkávat skoro na druhém konci republiky… Inu, možná je to tak lepší,
Arči už není nejmladší a takové řádění, jako spolu předvedli dnes, by
nemusel přežít A já asi taky ne…
Loading ...
Poslední štěky