Že mám občas hovězí nápady, to je obecně známo, ale občas dokážu překvapit i sám sebe… Jako zrovna v tomhle případě. Twitter nedávno změnil způsob odpovídání na tweety ostatních uživatelů (nevíte, co je Twitter? Gratuluji, můžete ušetřit 10 minut života a dál nečíst :), ostatní nechť pokračují) a přestal započítávat uživatelská jména do limitu znaků na jeden tweet. No, jsem zvědavý od přirození, takže mi to nedalo – kolik můžu mít maximálně lidí v jedné konverzaci? Je tam limit, nebo neplatí žádná omezení? A tak jsem to zkusil. A neměl jsem to dělat… To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Teda krom toho, že jsou uřvaný, smrděj a inteligencí je předčí i voliči Okamury? Inu, má to svůj důvod. To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Drogy jsou špatné, áno? Tak, tím bychom měli osvětu za sebou a můžu začít vyprávět.
(upozornění. Tento text je taková pakárna, že i dle benevolentní Plíhal-Nohavicovy teorie pakárnosti má nějakých 80 – 85 pakárů a autor je pako)
Bylo – nebylo. Za devatero horami a devatero řekami se nacházelo jedno malé království, odkud to měli všude zatraceně daleko. Krom toho také měli vzkvétající hutní průmysl, který byl prakticky celičký ovládán královskou rodinou. Jo, tu měli taky. To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Inu, shiba inu. Že by to bylo zrovna běžné plemeno a nějak zvlášť vhodné pro začínající kynology, to se fakt říct nedá. Spíš naopak. Být jen o maličko vzácnější a svéhlavější, už byste k chovu potřebovali registraci CITES a zbrojní pas… Ostatně, ten zbroják neuškodí ani takhle. A přesto už přes devět let sdílím domácnost právě s jedním „typickým představitelem plemene“, které se kdysi používalo mimo jiné i k lovu medvědů. Tak, sakra, jak k tomu došlo? To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
(tak tedy pokračujeme, co jsme načali minule…)
Matematiku považuju za velice šikovný a mocný nástroj, ale nepatřím k lidem, co jsou schopni se hodinu kochat trojitým integrálem a pak vzdychnout: „Tak elegantní a tak sexy!“. Matematika je zkrátka nástroj, prostředek, nikoliv cíl – chci ji umět, ale krásu n-rozměrné matice neocením. Ani když má „tak elegantní determinant“. A tady se právě rozcházely naše pohledy na Lineární algebru. Kdyby se rozcházely s někým jiným, to by se dalo přežít, ale ony se nám rozcházely s docentem Humhalem… To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Intro: Znáte to – povídáte si v hospodě historky a najednou si uvědomíte, že na tohle jste si nevzpomněli už léta. A kdo ví, kdy, a jestli vůbec, si na to vzpomenete znova… Ta panika! Odkaz dalším generacím by mohl být ztracen! No to teda ne, to nepřipustím! A právě s touhle úvahou jsem ty svoje hhistorky (hospodské historky) začal zapisovat (aneb: Rychle, než to zapomenu). Aktuálně jich mám pomalu 100 a vypadá to na e-book, ale kdo by to četl, že jo. Tak si tady, s dovolení, tu a tam nějakou odložím. Jdeme na to: To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Taková blbost a přitom tolik práce, že jo… :) Naprosto netuším, zda se to někomu bude hodit, ale mně to přijde užitečné a než nad tím zase za rok bádat, raděj si to tu, s dovolením, odložím. (ať to nemusím zas X hodin zkoumat a řešit, až to zapomenu).
O co jde? Cloudové úložiště OneDrive je fajn služba pro synchronizaci a zálohování. Nově (dobře, ne zase až tak nově) podporuje i selektivní synchronizaci – takže nemusí se na lokální disk ukládat všechno, co je na OneDrive (dál jen OD, šetřím písmenka). No jo, ale co když chci něco kopírovat/přesunout do složky na OD, kterou nemám synchronizovanou? Račte, zde je návod. To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Před čtrnácti dny jsem zcela transparentně požádal primátorku Adrianu Krnáčovou o rozhovor. Bohužel dosud nereagovala a tak mi nezbylo, než popustit uzdu fantasii a tento rozhovor transparentně vymyslet. Od reality se ale asi o mnoho lišit nebude. Upřímně řečeno netuším, proč paní primátorka nereagovala, sice jsem ji o své žádosti neinformoval, ale všechno bylo zcela transparentní, tudíž reagovat jistě mohla… Ale to jsou podružnosti. To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Omezil jsem svou aktivitu na Twitter, evidentně. No jo, ale vlastně – proč? Teď jsem kamarádovi posílal pár zápisků z blogu, co vyšly nějakých 7 – 10 let zpět (sakra, jsem to ale kmet pamětník…) a říkám si – no, doprčic, to jsem si žil, to jsem hezky napsal (jasně, abstrahujme od hrubek a naivity mého mladšího „já“, on je sakra rozdíl, když je jednomu 25 nebo 35, že jo…) a pak mi došlo – co se změnilo? Že už bych to teď nedokázal napsat? Ale houby! Že bych na to neměl čas? Ale prd, času mám pořád spoustu. Tak proč? To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »
Poslední štěky