Papír snese
všechno, říkávalo se kdysi. To jsme ale ještě netušili, co všechno
snese internet… Nová vlna moderních novinářů MBA (mladý, blbý,
agresivní) je na vzestupu a výsledky vidíme všude kolem. Protože
novinařina je dynamický obor, jistě mnohý zkušený novinář nepohrdne
několika radami na téma “Jak se nejlépe přizpůsobit současnému
trendu” a “Dohnat nastupující generaci”. Dnes se podíváme na
základní techniky a předpoklady současného psaní (za poskytnutí podkladů
děkuji jedničkám na trhu jakou jsou iDnes.cz, Aktuálně.cz, Novinky.cz,
Mladá Fronta DNES a v neposlední řadě nedostižnému webu tn.nova.cz).
Člověk je tvor společenský, a proto většina z nás nežije na samotě u lesa, alébržto si vychutnává slasti života městského, ideálně pak v domě činžovním či panelovém. Díky pověstné kvalitě zdí a dalších stavebních prvků pak žijeme ve společné domácnosti se svými sousedy a prožíváme spolu všechny události dne všedního i svátečního. Po roce bydlení v kvalitním činžáku ze třicátých let (devatenáctého století) si dovoluji předložit ctěnému čtenáři k nahlédnutí stručné desatero, po jehož osvojení se bez problémů stanete hvězdou každé činžovní rodiny. Jen doufám, že tento blog nečte nikdo z mých sousedů…
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »Rodina má držet pohromadě a u šib to platí taky
Dneska jsme se vydali za Yumi – Arčiho dcerou z prvního krytí s Aiko. Krasavice byla s rodinkou nedaleko Klatov, to nešlo
minout. Stejně je zajímavé, že ač celý rok bydlí 20 km od Prahy, musíme
se potkávat skoro na druhém konci republiky… Inu, možná je to tak lepší,
Arči už není nejmladší a takové řádění, jako spolu předvedli dnes, by
nemusel přežít
A já asi taky ne…
…sakra, končí mi věk nevinnosti. Už podruhé
Co se dá dělat, takových milníků naštěstí ještě bude
plno – Kristova léta, první svatba, první rozvod, první dítě, druhý
pes, čtyřicítka, pětačtyřicet, druhá míza, důchod a to jsem ještě na
mnohé jistě zapomněl… Nezbývá se než smířit s neúprosným plynutím
času a možná se i začít chovat s ohledem na svůj věk. Nebo raději ne,
vždyť základem je: být mladý duchem. A to u člověka, který tu pubertu
vyhřeje až v krematoriu, není zase takový problém ![]()
Nevím, možná by bylo vhodné začít bilancovat, nebo aspoň shrnout poslední tři desetiletí ve stylu “pár věcí vzal mi život, pár věcí dal”, ale kašlu na sentiment! A navíc – kdo by to četl, že? Takže stručně – je mi třicet, show začíná!
A hlavně – The show must go on!
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »A je to tady! Vrchol výstavní kariéry v ČR dosažen! (tedy dokud zase nevymyslí nějaký nový titul…) Od včerejška si Arči může nárokovat titul Grand Šampion České Republiky. Ano, ta liška podšitá získala v Brně třetí čekatelství šampiona krásy (CAC) ve třídě šampionů. Největší radost mi ale udělal poměrně kvalitním předvedením, a to i přesto, že jsem lehce podcenil předvýstavní přípravu (čti: výstavní vodítko viděl až v den výstavy). Zkrátka šikovný kluk to je :)
Nyní tedy vyklízíme pozice a budeme už jezdit jen na klubová setkání a
zahraniční výstavy. A pochopitelně Arči netrpělivě očekává záplavu
nabídek kvalitního sexu. Nedivím se mu – do svých tří a půl let stihl
získat Junior Šampiona ČR (23.3.2008), Šampiona ČR (8.5.2009), Klubového
Šampiona Shiba Klubu (léto 2009) a Grand Šampiona ČR (7.2.2010). Do
Interšampiona chybí jediný titul (CACIB) a za to mohu já – zatím jsme
moc těch zahraničních výstav nezvládli (pouze SR) a titul potřebuje ze
tří zemí, tak v létě hurá do Polska. Ale do té doby, milé fenečky,
neváhejte ![]()
Každý, kdo někdy radil ohledně PC méně technicky nadanému kamarádovi, tuhle situaci zná:
- Ono to nefunguje.
- Dobře, a co přesně nefunguje?
- No, jak jsem vždycky klepnul na ten obrázek, tak teď klepnu a nic to nedělá.
- Na jakej obrázek?
- Jak mám vedle hodin
- Co je na tom obrázku?
- Já nevím, ono to tam teď není
- a tak dále a tak dále…
Arči tady spokojeně dojídá poslední vanilkový rohlíček a já si vzpomněl na článek o vztahu šib a soukromého vlastnictví, který jsem četl na jednom anglickém webu někdy v létě. Žel už se mi ho nepodařilo dohledat, zkusím jej alespoň zrekonstruovat po paměti – blbosti si naštěstí pamatuju precizně :)
Už před mnoha lety napsala paní Petrusová: “Kdyby šiba mohla říci jedno slovo, bylo by to moje. Moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk, můj svět”. Po několika letech ve společnosti šiby se domnívám, že to je ještě velice mírné zhodnocení…
Milí čtenářové, přátelové a náhodní surfující, máme tady nový
rok s pořadovým číslem 2010 (asi jste si všimli, že?) a s ním
i vyhlídky na nové úspěchy, průšvihy a vůbec plno zábavy, kterou
budoucnost s takovou škodolibostí poskytuje. Dovolte mi popřát vám
úspěchy v životě osobním, profesním, psím, milostném, virtuálním
i reálném a hlavně pohodu, přátelé, pohodu, štěstí a slunce
v duši – budeme to potřebovat! ![]()
Ať se vám splní, co jste si předsevzali (pokud se tedy trápíte novoročními předsevzetími), a ať se tady za rok sejdeme v hojném počtu u péefka na rok 2011!
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »…a i méně důvtipný čtenář už tuší – nadpis končí na tři
tečky, bylo to zcela jinak
Ano, jistě jste zaznamenali malé déjà vu. Minulý týden
jsem se velice úspěšně vydal do Prahy na premiéru Havrana od
Veselých skoků a včera se pro změnu vracel z reprízy Havrana v podání
Veselých skoků. Jediný rozdíl – reprízu jsem stihnul a zpět jel vlakem.
Zatímco pohybovka Havran v Celetné byla výborná a nezapomenutelná (chcete
recenzi? :), tak cesta zpět do lůna šumavských hvozdů byla pouze
nezapomenutelná… Jak podotkl kamarád Beby – já bych mohl psát murphyho
zákoník.
…a jak důvtipný čtenář tuší – pokud titulek končí na tři tečky, bylo to zcela jinak… No, stane se. To mám z toho, jak jsem si minulý týden “stěžoval”, že se vše až zázračně daří, ale nepředbíhejme.
Když mi v pátek dorazila pozvánka na premiéru čtvrtého představení pohybového divadla Veselé skoky s názvem Edgar Alan Pů – Havran, váhal jsem asi 10 vteřin – přeci jen na pondělí jsem měl plánovány Klatovské úřady a Praha je od Klatov co by střelou středního doletu dohodil. Ale s precizním plánováním se stihne vše, tak honem potvrdit rezervaci a už pomalu přemýšlet, jak novinku zrecenzuji :) A zde se nám počne příběh mírně lišit od původního plánu (opět)…
To ještě není všechno! (klik pro pokračování) »




Poslední štěky