Jako by nestačilo Tesco a neustálé “Kartičku máte?”, teď ale končí sranda. V pátečním zděšením nad matematickými schopnostmi Vnitra (nebudu se opakovat, všichni vědí, o čem je řeč) prakticky zapadla možná daleko závažnější zpráva o genitálním (nejde o překlep) nápadu Ministerstva jakožepráce a Hospodské komory. Když už se tak krásně osvědčil projekt OpenCard (přežraní kolibříci už ani nedokážou lítat) a slibně se rozjíždí sKarta, proč si taky neurvat pár zanedbatelných mega (spíše giga), že? A tak hlavy študované přišly s návrhem “pracovní karty”.

Při letmém pohledu na, zcela jistě dlouho připravovaný a extrémně propracovaný, návrh se o mě pokoušejí mdloby. Ale na druhou stranu – je třeba ocenit jednu věc – naše státní správa už konečně pokročila a nechala století páry za sebou. Takže je již jen o necelé století za současností… Ale dost sarkasmu, o co v kauze “za pár šupů budeme in-kartový stát” vlastně jde? Zaměřím se hlavně na technickou stránku věci, které (na rozdíl od politické omáčky) rozumím.

Podrobnosti projektu typu “Orwell” shrnuje článek na webu ČT, takže jen stručně. Náš milovaný státní aparát se tímto projektem snaží ulevit těžce zkoušeným zaměstnancům, živnostníkům a vlastně všem nesvéprávným občanům, kteří neustále ztrácejí zápočtové listy z předchozích zaměstnání, nejsou schopni doložit absolvované prohlídky, školení a dosažené vzdělání. O absenci takových základních věcí, jako jsou píchačky na každém pracovišti, ani nemluvě. Projekt “pracovních karet” nás zbaví všech starostí a přinese ráj na zemi i mimo ni. Tolik oficiální promo.

Základní idea pracovních karet je jednoduchá – mělo by jít o kartu s vlastní pamětí, ve které by byly uloženy všechny informace o předchozích zaměstnáních, vzdělání, školeních, zdravotních prohlídkách, ale také příchody a odchody z práce či důvody ukončení předchozího zaměstnání. Zkrátka všechny informace, které obsahují zápočtové listy důchodového zabezpečení (a které stát má) plus další údaje, do kterých je státu, slovy klasika, houno. Pracovní karta má snížit administrativní zátěž (ha, ha!), četnost kontrol z úřadu práce a spřáteleného gestapa z FÚ, zjednodušit kontrolu dávek a asi i zajistit světový mír. Jako bonus má být povinná nejen pro zaměstnance, ale i pro OSVČ – takže celkově obšťastní přes 5 milionů lidí.

Šiml úřední uvádí tyto hlavní výhody:

  • Předejít kontrolám z inspektorátu práce – a teď tu o Smolíčkovi, prosím. Ostatně – co by ti úředníci dělali? Přeci je nepropustí…
  • Usnadnit práci zaměstnavatelům při dohledávání informací o jejich zaměstnancích – Co prosím potřebuje zaměstnavatel vědět krom CV, referencí z předchozích zaměstnání a případného diplomu z VŠ?
  • Ponese informace o školeních – Protože co zaměstnanec, to debil, který není schopen doložit kvalifikaci
  • Ponese údaje o zaměstnání, druhu konané práce, dosažené kvalifikaci – Viz předchozí, v bledě modrém

Inu, pěkná pakárna, že? A teď si představte, že tato karta má fungovat od 2014 a být povinná. Nevím jak u vás, ale první cesta mé karty by směřovala do mikrovlnky… Tak, to jsem si zanadával a pojďme na technickou stránku celého genitálního nápadu.

Nechme stranou cenu, která bude ve všech případech pěkných pár (desítek) miliard, a podívejme se na možné varianty řešení. Navrhovaná karta by měla obsahovat minimálně tyto údaje:

  • Identifikaci vlastníka – jedinečný identifikátor (asi RČ)
  • Historie zaměstnání (u OSVČ zakázky) – desítky textových položek
  • Historie zdravotních prohlídek – desítky časových položek plus výsledky (text)
  • Informace o vzdělání – do deseti textových položek
  • Informace o školení a certifikacích – desítky textových + časových položek
  • Píchačky – stovky časových položek za rok
  • Údaje ze zápočtových listů – desítky textových položek
  • Kontrolní součet dat a záloha pro případ poškození

To je celkem hodně dat na jednu malou kartičku – řádově jde o megabajty dat (nebudu to počítat, ale během pěti let by to mohlo být pěkných pár mega). A teď si představte, že tuto kartu budete denně používat – jaká bude její životnost? Maximálně pět let. Pak bude muset být vyměněna (ale většina z nás ji zničí dříve) – zlatý papíry… Fajn, máme tu kompletní záznam naší pracovní činnosti. Na snadno zničitelné kartě. Co s tím? Z technického pohledu jsou zde tři možnosti, z nichž ani jedna není dobrá. Tím “není dobrá” myslím – v tomto rozsahu není efektivně realizovatelná.

Varianta první – vše na kartě

Pro stát asi nejjednodušší varianta, pro všechny ostatní noční okamůra. V této variantě by karta obsahovala vnitřní paměť (v řádu megabajtů), na kterou by se zapisovaly veškeré informace. Samotná karta by byla jediným zdrojem informací, takže u pracovního pohovoru by budoucí šéf musel mít speciální čtečku, aby data z vaší karty dostal. Jde o ekvivalent dosavadní papírové dokumentace, akorát by byla skladnější. Na první pohled možná pokrok, na druhý ale už naprostá pitomost.

Klady:

  • Veškerá dokumentace na jednom místě a skladná – jedna karta, desítky dat
  • Snadno ověřitelné – karta chráněna proti změnám, kontrolní součty
  • Ech? asi už nic

Zápory:

  • Ztráta nebo poškození a jste tam, kde by byl Baťa s dřevákama
  • Možnost falšování – neexistuje neprolomitelné šifrování (ok, existuje, ale kdo by se s tím otravoval)
  • Nutnost drahých čtecích/zapisovacích terminálů
  • Prakticky nemožné obnovit při poškození
  • Jak omezit přístup?
  • Nutnost velké paměti karty, vysoká cena
  • Snadné poškození (i blbej magnet stačí)

Varianta druhá – vše online

V druhé variantě, kterou jeden z autorů návrhu také zmínil (“No, taky by mohli mít zaměstnanci svůj PIN a přihlašovat se přes internet” – jak fundované…), by samotná karta sloužila jen jako token (nutná polovina přihlášení) a všechna data by byla na nějakém centrálním úložišti (na internetu). V ideálním světě by to i mohlo fungovat, ale u nás?

Klady:

  • Veškerá dokumentace je uložena mimo kartu, při ztrátě se nic neděje
  • Karty by byly levné, není potřeba víc, než unikátní identifikátor
  • Dostupnost i bez karty kdykoliv, kdekoliv (i mínus, viz dále)
  • Vysoké zabezpečení před manipulací s daty
  • Možnost provázání s e-governmentem

Zápory:

  • Vysoké náklady na terminály – každé pracoviště povinně online, integrace do stávajících řešení drahá (nehledě na to, že to je u nás nereálné)
  • Nedokážu si představit státem spravovaný systém, který by zvládl obsluhovat desítky tisíc terminálů – vzpomeňme na registr vozidel, kde už několik desítek připojených klientů znamenalo totální kolaps…
  • Enormní velikost zpracovávaných dat – při 5 milionech karet jde, za pár let, o desítky až stovky terabajtů dat (píchačky jsou svinstvo, zálohy, archivace, žádná optimalizace). Už vidím ty titulky: Kolaps národní databáze – za všechno může uklízečka, která zakopla o šňůru od serveru…
  • Kdo zaručí bezpečnost? Když dnes Anonymous (což je parta dětí s programy pro brute force attack) projde skoro všude…
  • Roční náklady na provoz budou astronomické
  • Snadno zneužitelné

Varianta třetí – hybridní online/offline řešení

Tohle se mi líbí nejvíc, nic to nezjednoduší, ba naopak, ale všechny průšvihy půjdou na vrub majiteli karty… To by bylo našemu státu podobné. Inu, o co jde? Tohle řešení si bere nevýhody obou předchozích a vylepšuje je přesně dle nejlepších tradic 1984. Data budou uložena na kartě a současně i někde v centrální databázi – ale nebudou se tam ukládat při každém použití karty, terminály na pracovištích nebudou online a pouze zapíší data do karty. Pro uložení do centrální databáze bude muset vlastník karty navštívit některý z Czech-Pointů, kde se nové údaje z karty nahrají do centrální databáze (a rovnou by mohl vyfasovat pravidelnou dávku Prozia, ne? (pop-kulturní odkaz na geniální film Equilibrium)).

Klady:

  • Informace nejsou jen na kartě, ztráta není fatální
  • Možnost integrace s e-governmentem
  • Dostupnost dat i bez karty, ne zcela aktuálních, ale relativně aktuálních

Zápory:

  • Nutnost pravidelné aktualizace dat – občane, padej na Czech-Point
  • Nutnost posílení Czech-Pointů (už teď dámy za přepážkou vyřizují i triviální žádost o výpis z TR skoro hodinu…)
  • Viz varianta 1
  • Viz varianta 2

Integrace a bordel okolo

Všechny varianty mají jedno společné – zaplatíme si za ně. Všichni. Ať už by byla tato božská karta realizována jakkoliv, bude se muset na ni nějak zapisovat a dále s těmi daty pracovat. To znamená nákup terminálů pro OSVČ i zaměstnavatele (s tak utopickou variantou, že by se použilo nějaké dnes dostupné řešení (NFC apod.), ani nepočítám – rozhodně půjde o proprietární řešení, které si dodavatel nechá adekvátně zaplatit), případně nákladnou integraci “povinné novinky” do stávajících podnikových řešení.

Když se podívám na OSVČ (sám jsem Osoba S Velkým Čumákem), nenapadá mě bezbolestné řešení. Mnozí z nás sice už dávno používají programy pro sledování odvedené práce (můj oblíbený Toggl například), ale to je nám v době kartové na dvě věci… Takže si povinně pořídíme nějakou čtečku karet a budeme si píchat příchod/odchod? To by ještě šlo (ehm). Ale jak si tam zapíšeme zakázky, certifikáty, školení, konference a tak dále? Sami? K čemu by to potom bylo? Nebo bude muset mít onu čtečku každý a budeme si zapisovat navzájem? No potěš Pán Bůh! Schválně, zkusím si vypsat, co by moje karta za poslední 2 měsíce měla obsahovat:

  • Školení copywritingu – soukromá osoba, takže si chlapče sežeň čtečku
  • 2x Certifikát z Berkeley – online kurzy – kdo mi to tam zapíše?
  • 14 dní zakázka pro Siemens – hele, šéfe, píchni mi tam 82 hodin, jo?
  • 5 PR textů pro SAP, HP a Cisco – jasně, psal jsem to 15 hodin, šéf každé pobočky mi to zapíše na kartu
  • 16 hodin výjezd a psaní pro T-Mobile, ti by mi to mohli píchnout přes GPRS, ne?
  • 6 přednášek v rámci Ph.D. studia, no, placené to je, tak šup, rektore, pěkně zapiš
  • 2x případová studie pro Hitachi, to je 10 dní práce, už jedu do Anglie s kartou – snad to někdo na ní zapíše
  • a tak dále…
  • jo a do práce chodím kdy chci a končím taktéž – takže potřebuju elektronické píchačky i doma… Ideálně vedle kávovaru…

Ale zaměstnanci, nebojte se, i pro vás to bude úplně stejné – bez karty ani krok, k lékaři s kartou, do kantýny s kartou, na přesčasy s kartou, všude s kartou. A běda, pokud ji někde zapomenete – co se stalo bez karty, to se nestalo…

Varianta mimo pořadí – vidle

Krásná a zářivá budoucnost, co? Napadla mě ještě jedna varianta, tak proč se nepodělit. Nechtěl bych sice podporovat násilí na našich demokraticky zvolených zástupcích, ale při pohledu na bordel, jaký se jim daří v posledních měsících a letech páchat, bych snad zvolna začal preferovat “variantu vidle” – tento nástroj velmi přímé demokracie se dá dnes pořídit za velmi sympatických 176 Kč

2 komentáře na “A pracovní kartičku máte?”

  1. Vobluda napsal:

    No, zlatá Opencard…To byl/je taky průser na entou, ale je to slabej odvar tohohle. :-/

  2. tomasako napsal:

    Naprostý souhlas. Jen čas ukáže co ty oslové zase vymyslí. Myslím, že by mohla nastat ještě třetí varianta, čip pod kůži a místo píchačky nějaký obdobný systém docházky na otisk prstů očí nebo něčeho jiného?

Vyštěkat

Můžete použít standardní HTML tagy a taky Texy formátování!