Tak jsem dneska konečně šel kolem ambasadora a mohl s klidným svědomím podepsat podporu pro pana profesora na Hrad. Proč? Inu je to jednoduché, jak už jsem psal na Twitteru, je pro mě jediným volitelným kandidátem. Takhle stručně řečeno to ale asi není moc “vyargumentované”, že? Ostatně i na twitteru následoval dotaz: “Proč?”. Tak prosím, rozepíšu se, mám argumenty vyfutrované klackem, jak říkával mistr Werich. A vezmu rovnou všechnu tu kandidující čeládku, ať se někdo nezlobí, že ho v rámci předvolebního boje vynechávám :)

Takže, pánové a dámy, pěkně abecedně, co mi na vás nesedí? Čistě subjektivně, pochopitelně :)

  • Emil Adamec – tak jednak naprosto netuším, kdo to je (sochařství není můj šálek mramoru). Dále se mi jeví spíše recesistou, Což je mi sympatické, ale zase ne tak, abych mu přispěl na letenky z Honkongu, kde nyní s manželkou žije. Ale za boj o návrat konstituční monarchie mu tleskám!
  • Jana Bobošíková – ne, opravdu ne. Dáma, jejíž inteligence nedostačuje ani na plynulé moderování TV zpráv, mě svou kandidaturou opravdu neoslovila. Ostatně paní Bobošíková je pro mě takovým českým ekvivalentem Franka Burnse z MASH. Ano, to je ten, co by se dobrovolně přihlásil i do popravčí čety. Případně by jí velel. Nebo stál před ní. Nebo obojí, kdyby se na to dalo kandidovat…
  • Petr Cibulka – další kandidát, kterého nelze brát moc vážně. Jeho seznamy byly přínosné koncem minulého století, žel se na ně moc nedalo (ostatně přesnost nebyla jejich silnou stránkou, bohužel). Obávám se, že po svém zvolení by prosazoval jen dvě věci: zákaz KSČ (jsem pro) a stíhání každého, kdo byl ve Straně nebo seznamech. Utopie.
  • Jiří Dienstbier – místopředseda ČSSD, to mi k nevolitelnosti stačí. Jinak je mi tento pán někdy i sympatický, ale stigma ČSSD je pro mě nepřekonatelná překážka.
  • Vladimír Dlouhý – ODA, 11 let v KSČ, ještě pamatuju konec devadesátých let a tehdy se mi nelíbil (jak říkám, je to subjektivní). Nicméně – inteligentní, vzdělaný ekonom. Ještě bych ho zvážil.
  • Martin Fafejta – neznám, nebudu googlit. Nemá šanci sehnat dost podpisů.
  • Jan Fischer – horký favorit, bohužel. Úředník s charismatem mrtvé ryby se hodil (a zvládl to skvěle) jako šéf úřednické vlády. Tato vláda nic neudělala, takže nic nezkazila a nebylo ji moc vidět. Jak z takové funkce může vzniknout popularita mi není záhadou – smutné je, že v porovnání se vší ostatní verbeží šlo o nejlepší vládu, jakou jsme měli. Čteš to, chemiku? Tak vidíš… Jenže – proč byla nejlepší? Protože do ničeho nemluvila, nerozhodovala a jen “udržela” zemi do voleb. Takže – pan Fischer je dobrý úředník, skvělý v plnění plánu. Ale osobnost, osobnost není ani omylem. Jo a pak ještě to volební video, to je poslední hřebík do rakve.
  • Táňa Fischerová – tuhle paní neznám ani jako herečku (což je u mě co říci…), opět ale nemá šanci na sehnání podpisů a proto ani nebudu uvažovat
  • Ladislav Jakl – to mi ho Václave vyndej… Tento pán je mi fyzicky odporný svým projevem, názory, skandály a hlavně chováním řeznického psa. Nechápu, jak může zastávat veřejnou funkci a to ještě na Hradě.
  • Jiří Karas – opět prakticky neznám, jen KDU-ČSL a odpor k potratům. Nemá šanci získat potřebné podpisy.
  • Rut Kolínská – sympatická paní, ale opět bez šance získat podpisy. Mediálně neviditelná.
  • Jana Lysoňková – ke kartářům a podobným šarlatánům mám odpor získaný vzděláním :) Paní sice prý zaslechla andělský hlas nabádající jí ke kandidatuře, to ale naštěstí k získání podpisů nestačí.
  • Tomio Okamura – pokud existuje nějaké téma, ke kterému se pan Okamura nevyjádřil, pak je to způsobeno tím, že se zrovna vyjadřoval k něčemu mediálně vděčnějšímu. Sice ještě neoznámil kandidaturu, ale nebál bych se, že to neudělá. Pro mě nevolitelný – už teď se bojím otevřít ledničku, aby na mě nevyskočil Tomio. Zkrátka takový Lunetik dnešní doby.
  • Jaroslav Popelka – dvě slova: Holešovská výzva. Není třeba nic dodávat, to raději anarchii…
  • Karel Randák – neznám, nezaregistroval jsem. Bývalý ředitel BIS a rozvědky, no nevím. Ale fakt, že byl odvolán Topolánkem, mu přidává plusové body. Každopádně opět bez šance na zisk podpisů.
  • Zuzana Roithová – sympatická babička, její názory jsem ale nikde neobjevil a pokusem o získání podpisů (místo podpory senátorů) se prakticky připravila o možnost se do volby dostat. Nevím, možná má nějakou předvolební agitaci, ale nezaznamenal jsem.
  • Klára Samková – tfuj, tfuj, tfuj. Třikrát jsem si odplivl, to se dříve používalo proti uřknutí… Toto stvoření, schopné pro osobní zviditelnění udělat naprosto cokoliv, považuji za formu života s prospěšností hluboko pod úrovní viru ebola. Naštěstí nemá šanci získat dostatek podpisů.
  • Karel Schwarzenberg – pana Schwarzenberga mám rád. Mám ho velmi rád a právě proto bych ho nemohl volit. Nikdo nemládne… Bohužel. Kdysi velmi schopný politik, velice chytrý člověk a asi nejreprezentativnější veřejný činitel, jakého jsem kdy měli, bohužel zestárl. Dnes je to pán, kterého bychom měli obdivovat za někdejší úspěchy a vzpomínat. Ne ho rvát do funkce, která by ho pravděpodobně zabila – protože on je, na rozdíl od té sebranky kolem něj, charakter a alespoň by se snažil.
  • Přemysl Sobotka – ODS. Platí to samé, co u pana Dienstbiera – vzhledem ke stranické příslušnosti je pro mě nevolitelný. Tečka.
  • Vladimír Stehlík – opět “Hic sunt leones”, absolutně nic mi to jméno neříká. Na Google jsem našel “bývalý majitel Poldi Kladno”. Takže peníze mít bude, podpisy ne.
  • Jan Šinágl – co dodat? Opět: nebude mít dost podpisů. Velmi známý aktivista, který bohužel často působí jako, omlouvám se, magor.
  • Josef Toman – no to by bylo konspiračních teorií. Nebo by měli konspirátoři po teoriích, kdyby tento pán vyhrál? Inu, mám za to, že se dočkáme řady konspiračních teorií, až, zcela neočekávaně, nevyhraje…
  • Tomáš Vandas – Sieg Heil! (Vypůjčil bych si název povídky od Kulhánka, ale jsem slušný hoch. Víc netřeba dodávat)
  • Jaroslav Vojtek –neznám, ani nevím co je “Československá strana socialistická”. Ale už ten název se mi nelíbí. Každopádně bez šance na postup.
  • Miloš Zeman – a na závěr to nejlepší! Pana Zemana obdivuju, to přiznám bez uzardění. Je to jeden z nejchytřejších politiků (srovnatelný s Ransdorfem a V.K. v devadesátkách), co jsem měl šanci poznat. Má neskutečný historický, literární, ekonomický, sociologický atd. atd. rozhled. Ano, jsem fascinován jeho intelektem a za možnost si s ním na Vysočině popovídat jsem moc rád. Je mou volbou číslo 2 nebo 3, ale mám pár výhrad – chování starého jezevce se pro vrcholnou funkci nehodí. Hlavní důvod kandidatury je “natruc” Paroubkovi (s panem Klausem to nemá co dělat). Zkrátka – promiň, Miloši, ale třeba příště.

To byl fofr, co? Takže zbývá jen Vladimír Franz :-) Nebral jsem to ale vylučovací metodou, volbu “nejmenšího zla” neuznávám. Zde jsou mé argumenty pro podporu kandidatury pana Franze. Měl jsem možnost pana profesora zažít na několika přednáškách (ano, o hudbě, o hudbě…) a odnesl jsem si velmi silný pozitivní dojem. Jistě, jeho vzhled je velmi neortodoxní – prvňáčkům bych ten pohled nad katedru nezáviděl (sám se přiznám, potkat jej v noci v temném zákoutí Malé Strany, tak tam nechám peněženku, hodinky a možná i něco navíc), ale… Ale pan Franz je osobnost. Má charisma, se kterým by se dal vytapetovat Jagellonský sál a ještě by zbylo na záložky… Krom výrazné vizáže je majitelem briskního intelektu a jeho rozhled mi imponuje. Stejně tak kultivované vystupování (což se dnes v politice nevidí) a naprostá absence povýšenosti (žádné: Ty seš tak blbej, že se ani neptej, tomu nerozumíš… (viď, chemiku)). Zkrátka – sympatický, vzdělaný, moudrý člověk. A na to já slyším. Takže, pane Franzi, podporuji vás.

2 komentáře na “Proč jsem podpořil kandidaturu Vladimíra Franze”

Vyštěkat

Můžete použít standardní HTML tagy a taky Texy formátování!