I když, možná zase ne tak úplně. To je takový krásný český alibismus podle klasického vzoru páně Wericha: “Shakespeare byl… teda aspoň jak von říká…” “Dojal jste mne, že jste zůstal Čech!” :) Takže jinak.

Ony všechny ty fejcbůky a další sociální sítě mají něco do sebe. Člověk může udržovat “sociální vazby” z pohodlí domova, nemusí se o nic starat a jen předstírá, že ta virtuální realita je tak nějak reálnější, než ve skutečnosti je. Pro nás, IT maniaky, ideální kombinace :) Třeba já mám na Facebooku asi 60 “přátel”, přičemž s cca polovinou se stýkám i v reálu. Joj, to se mám! Takových lidí, které by mrzelo, kdyby mne někde srazila vzducholoď! To si zaslouží oslavu! Nebo ne? Upřímně řečeno, nevím. K čemu mi – reálně – je, že vím, co měl ten-a-ten dneska k obědu nebo že se ta-a-ta rozešla s přítelem? To jsou informace, které mi nic nepřinesou (teda pokud zrovna nepřemýšlím, co si dát k obědu nebo s kým se vyspat). Takže tyhle sítě používám spíše jako adresář kontaktů a náhradu mailu. Přeci jen – zorganizovat třídní sraz je daleko snadnější, když rovnou vidíte, kdo se na to vykašlal a kdo opravdu přijde. Ale to je asi tak všechno.

Jistě, když je nuda, tak si rád počtu ve statusech (stavech) mých známých a hned si připadám daleko sociálnější, ale že bych tím trávil hodiny denně, to se říct nedá. Pokud to někoho baví, proč ne – sám mám aktualizovaný status několikrát do dne, protože se mi na Facebooku zobrazuje stav z Twitteru (další soc. síť beze smyslu, ale je to aspoň sranda :)).

Proč tohle ale všechno píšu? Narazil jsem (ano, “narazil” je ideální sloveso) na jednu zajímavou aplikaci (doplněk) na Facebooku – tzv. fakta o přátelích (Friends Facts) a skoro jsem to nerozdýchal :) O co jde? FF je taková nenápadná blbinka, která vám předhazuje stovky otázek o lidech, které máte v přátelích, a vy odpovídáte “Ano” nebo “Ne”. Jde o takové pitomosti jako “Myslíš si, že X.Y. vypadá dobře v plavkách?” a podobně. Zatím neškodná sranda. Problém je, že vaše odpovědi se zobrazují i tomu, kdo je terčem těch otázek. Tedy ne přímo – zobrazí se jen otázka a buď odpověď nebo váš ksicht. Pokud chce dotyčný vidět: jak jste odpověděli nebo kdo takto odpověděl, musí zaplatit určitý počet “stříbrných”. A ty získá za odpověď na další otázky. To je systém, že? Takže – pokud chcete vědět, co si o vás myslí “kamarádi”, musíte hlasovat. Připomíná to virus jenom mě? :)

I naskočil jsem do rozjetého vlaku a také odpověděl na pár otázek – jen triviálních a nebo fakt vtipných, otázky typu: “Byl jsi někdy zamilován do X?” případně “Myslíš si, že by Y měl/a zhubnout?” za vtipné či triviální nepovažuji –  a vydělal nějaké stříbrné. A to jsem neměl dělat…

Následně jsem si prošel odpovědi, které do systému zadali moji přátelé o mé maličkosti a našel poměrně očekávané a lichotivé reakce. Tady jsem měl skončit. Ale co, podívejme se pravdě do tváře, kdopak mi tu naklikal takovouhle odpověď:

Myslíš si, že Martin je povrchní? – Ano

Jo, jediná kritika, konečně se něco dozvím :) I zaplatil jsem 30 stříbrných (ach ta ironie) a seznal, že takto mne podle facebooku vidí můj nejlepší kamarád! Sodoma, Gomora, to je na rozchod! :-D Já, taková všestranná osobnost, honosící se IQ za hranicemi geniality a rozhledem snad ve všech oborech lidského poznání (krom molekulární biologie, ta mi nikdy moc nešla), která chodila s děvčaty, o které by si zmíněný kámoš kolo neopřel (a přežil jsem!), já, který jsem četl Petrarchu v originále (a něčemu i rozuměl) a kvůli psímu rodokmenu se naučil programovat v Adobe Flex. Já, novinář, editor, korektor, redaktor, dokumentarista, IT analytik, věčný student a chovatel jedné z nejkrásnějších šib v ČR a že bych byl POVRCHNÍ??? No toto! Teda chlape, to bude drahé, to jedno pivo nevyžehlí!

A o tom to je. Internet ani jakákoliv jiná „virtuální realita” nedokáže nahradit klasické setkání nad pivem – a následnou oboustrannou konverzaci. Ve chvíli, kdy se veškerá naše sociální interakce omezí na nějaké pitomé kliknutí na tlačítko “Ano/Ne”, nastává problém… Takže poučení je nasnadě – neberte se příliš vážně ani v reálu, natož ve virtuálu. Nebo to s náma špatně dopadne :)

Ale neodpustím si: “Povedzte mi, Kefalín, čo si představujetě pod takým slovom “povrchný”?”

7 komentářů na “Já bych ty facebůky zrušil, paní Müllerová”

  1. márty napsal:

    Jak vidíte, aktuální vzhled blogu je pro čtení delších textů (což je většina mých zápisků…) absolutně nevhodný… Proto se neděste, až se to tu zase všechno změní – pracuji na další verzi :) Do konce týdne by tu měla být a doufám, že s námi chvíli zůstane :)

  2. isch napsal:

    Ha, a teď budu za, no mírně řečeno nevychovanou, už je to změněno? :) To víš, byla jsem v hradní izolaci, tak nemám přehled.

    • márty napsal:

      ještě není, ale už bude – vracíme se k původní verzi dnes v noci :) Teda k původní, jsem to předělal takovým způsobem, že nezůstala šiba na kameni… Ovšem z hlediska čtenářů by rozdíl oproti původní podobě měl být prakticky nepostřehnutelný – aneb navrch huj a teď už i huj pod kapotou :)

  3. skonik napsal:

    Povrchní=plytký, mělký, nicotný, prázdný, jalový, laciný

      • skonik napsal:

        když tak nad tím uvažuju…nesnáším facebook a tomu podobné, ale přesto patřím mezi zaregistrované….jak je to možné??? Zvědavost, nebo společenský nátlak?
        A z jiného soudku-ta osobní vizitka se Ti povedla :-)

        • márty napsal:

          Gracia za hodnocení :) Si s tím tak lehce hraju, snad to k něčemu bude… Ale tos neměla prozrazovat, ten facebook, už jsem toho využil :) Já teda FB účet původně založil jen „na vyzkoušení“, ale nějak se mi tam zalíbilo – moc tam nechodím, ale automaticky se mi tam publikují články, fotky, twitter atd. a díky tomu mám zajímavé kontakty a nabídky. Takže jako výkladní skříň – proč ne :)

Vyštěkat

Můžete použít standardní HTML tagy a taky Texy formátování!