<!–texy–>Kráááásné povídání.
Naša Hoshiko jačí, len čo ju vetko chytí za labku. Alebo, keď jej čistil ucho – to sa chodili všetci pozerať, čo jej také robí. Chlpov po nej na stole zostane tak na pekný sveter, už len ho uštrikovať.
Ale – my jej vždy dávame náhubok, takže vetko taký strach nemá. Jednoducho – ja som radšej nikdy nezariskovala, že by veterinára pokúsala. Pokúsal ho (iného) voľakedy náš škrečok, to bolo! Škrečok zakusnutý v prste – keď sa ho konečne striasol, tak škrečok skončil na opačnej strane ordinácie… No povedzte – mala by som nervy toto zažiť so psom? hi-hi-hi

<!–texy–>Hahaha. Rexíka čeká veterinářka dnes!
On se tam jen třese jako ratlík a pouští přitom chlupy. Tvari se jako chudacek, odmita pamlsky a dere se nam do naruce.
Ale dobře mu tak, včera se snažil zneškodnit rozzuřeného vrčícího rotwailera, jen zázrakem se nic nestalo! Tak at si uzije trochu strachu, mě se taky včera rozklepala kolena!

<!–texy–>Naše šibinka teda vyvádí jenom v čekárně (po tom, co ji tam násilím dostaneme) a i to ji po čase přestane bavit. Když ji dotáhneme do ordinace, tak se nechá ošetřit (musím zdůraznit, že nás chválí, jak jsme hodní) a pak se prochází po ordinaci jakoby se nic nestalo.