A že už to safra chtělo :-) Letos první dovča, kterou si to přeci jen chce vybrat dříve, než začne sněžit (Arči nelyžuje). Peripetií se získáním nezískatelné dovolené laskavého čtenáře ušetřím (nelaskavý čtenář nechť jukne na glosy…) a dáme si krátkou cestu do hlubin duše rekreující se šiby a jejího páníka.

Dneska jsme si s šibákem vyrazili na krátkou, cca 10km, procházku kol Klatov. Počasí ideální, okolí psůprosté, ideál. Optimisticky jsme vyrazili směr Zaječí vršek, přezdívaný Zaječák. S šibou. Chyba. V okolí sice už nikdo zajíce neviděl přes pět let, ale to rozhodně není důvod polevit v ostražitosti. A vyplatilo se! Tedy, abych uvedl na pravou míru – vyplatilo se nepolevit v ostražitosti, protože člověk aspoň věděl, za čím že to pes mizí… Zajíc pamětník na nás číhal hned za kukuřičným polem a, pln radosti, si ihned zopakoval v mládí natrénované manévry “zmatení lišky”. Čest jeho památce.

Arčiho se ale podařilo odvolat (na sušenou kachnu) a tak věřím, že zajíc senior možná v lese chytnul třetí dech. My pokračovali dále směrem k údolí. A co se většinou nachází v údolí? Ano, přátelé, rybník! V našem případě šlo o louži 15x20m s vodou průzračnou tak, až se dala krájet. Až mi zase někdo bude tvrdit, že šiby nemají rády vodu, asi se neudržím :) Arči se neudržel taky a zkrátka si musel zaplavat – na té fotce není topící se šiba, nýbrž ve vodě šťastně dovádějící šiba (aby ochránce zvířat nekleplo):

plavec 

Po cca půl hodině, během které šibidlo důkladně zmapovalo veškeré pobřežní vody a z okolního rákosí vyhnalo dvě kachny, rodinku čírek, užovku a nasraného rybáře, jsme vyrazili dále. Pole již jsou většinou ve stavu “strniště”, což znamená pro šibu pohyb vysokými přískoky a pro okolí značné pobavení (a pro myši infarkt). Takto radostni jsme oběhli Zaječák, Arči ulovil dvě myši (jsme na Šumavě, takže šlo o zdravé “bio-myši” bez umělých sladidel a přísad) a pokračovali směr Čínov a domů. Před Čínovem jsme potkali skupinu stařenek (hmmm, takhle to zní jako procesí… tři byly) “z lesa chroští nesavše”. Dámy byly velice společenské a i Arčimu se líbily, takže jsme v družném hovoru skotačili po strništi v pěti. Pochopitelně došlo i na propagaci plemene, neb “ta krásná lištička” měla značný úspěch. Pro příště ale budu muset vymyslet nějakou důraznější osvětu ohledně shiba inu – rozloučili jsme se totiž ve chvíli, kdy jedné z dam zazvonil mobil. Už vzdalujíc se jsem ještě zaslechl: “Teď jsme, Maruško, potkali krásnýho huskýho”. Hmmm, aspoň jsme zůstali v páté skupině FCI, no ne?

Ale to už jsme byli jen kousek od domova a po překonání dvou polí – kde lovec Pampalini zase chytnul myš (povedlo se mi jí tentokrát zachránit. Sice lehce ožužlanou, ale dýchala. Hodně rychle) – nás čekal zasloužený odpočinek. Jestli budeme takhle akční i zbytek dovolené, tak se snad do práce i začnu těšit…

A ještě jedna fotka, neb fotím jak o život – šibí svačinka. Jako slušně vychovaná šiba si Arči dává ke každému jídlu přílohu, zde je travní salát (hlavní chod byla pochopitelně myš).

vecere

2 komentáře na “Dovolili jsme si dovolenou”

  1. (do)čekatel napsal:

    Jo, jo, v Klatovech jsem vojákoval a na Zaječáku jsem taky dováděl, ale ne se shibou, nýbrž s polní lopatkou.

  2. márty napsal:

    Štěk pro (do)čekatel: a já, co je to tam za ďoury, že by se v nich schovala šiba i s četným (a hřmotným) potomstvem… tak to je od vás! :-D

Vyštěkat

Můžete použít standardní HTML tagy a taky Texy formátování!